Hálův, Škodův, Chromý, Šlapalův, Kohoutkův mlýn; Hallamühle

1.11.1570 Ambrož Březina, nožíř, prodal šlejfírnu s vodním a palečním kolem, ale bez pastorku Matouši Pumprlovi, kosaři, za 31 kop gr. č.  Březina  mu šlejfírnu nechtěl vydat, ale na zákrok městské rady byl k tomu přinucen. V užívání vody se oba budou obden střídat.

1607 ve čtvrtek po květné neděli s povolením meziříčského panského hejtmana Matyáše Worlovského z Worlova prodán byl na místě mladšího Šimona Borejška, syna Jakuba Borejšky, kosaře, mlýn, který slove Borejškovský se vším příslušenstvím. Jelikož od předešlých uživatelů v užívání a držení byl místem, kdež šlejfírama bývala, za sumu peněz 400 kop Janovi Hušťovi.

pozn. mlynář Jan Hušťa z mlýna Pirhauzskýho zaplatil výrunku 12 kop.

1641 soupis poddaných: mlynář Šimon Hušče

23.10.1641 soupis nedbalých hospodářů: Šimon Hušč majíce svůj mlejn hrubě pustý připověděl, že ten mlejn do dvouch let opraví jak náleží, však slíbili za něj na tento způsob, jestliže by do to toho času nevystavěl, Pavel Ránoveselý a Havlíček Němec, aby moc měli k tomu mlejnu jeho se ujíti a prodati pod pokutou 15 kop mor.

1676 mlýn s dvěma složeními, pachtýř Jiří Sedlinský (Sedlecký)

po + Jiřího Sedlinského držel mlýn po nějaký čas syn Josef Sedlinský

31.7.1681 mlýn koupil Šebestián Sedlecký (Sedlinský), syn + mlynáře Jiříka Sedlinského (Sedleckého): "mlýn po nebožtíku otci svém jménem Chromýho pod Dolním městem ležící se vším příslušenstvím  od bratra Josefa a jiných spolubratří  a sester svých, kterýžto mlýn bratr Josef k vyzdvižení přivedl  za sumu 140 kop mor. (163 zl. 10 kr.), bez závdavku"

4.8.1689 dohodnuta smlouva mezi bratry Josefem a Šebestiánem Sedlínskými, Josef se vzdal pohledávky 100 zl. 

12.11.1733 po + otci Šebestiánu Sedlinském převzal syn Matěj Sedlinský za 400 zl., závdavek 100 zl.

Vdova Helena se po jeho smrti podruhé provdala za  Svobodu.

15.1.1761 po + otci Matějovi Sedlinském převzal za 500 zl. syn Šebestián Sedlinský s manž. Kateřinou, dc. France Svobody

po jeho + převzal syn Jan Sedlinský 

7.12.1809 od Sedlinských kupuje mlýn za 20.000 zl. František Hala

7.3.1821 František Hala prodal mlýn Josefu Valíkovi za 23.500 zl.

4.2.1831 v nucené dražbě koupil mlýn za 3.600 zl. stříbrných František Hala

František Bruno

21.4.1881 v dražbě koupil mlýn Vincenc Hradecký

1884 mlýn prodal Františku Škodovi a jeho ženě Kateřině roz. Čermákové

1908 Fr. Škoda zemřel

1911 vdova Kateřina prodala mlýn Karlu a Kateřině (roz. Říhové) Rumlerovým, pův. z Adamova, sem přišli z Vodičkova mlýna v Měříně

1912 Karel Rumler zemřel

1923 vdova Kateřina Rumlerová se provdala za Emila Šlapala, veškerý majetek si však ponechala

1930 mlýn  a pila, Kateřina Šlapalová

18.9.1937 Kateřina Šlapalová prodala mlýn Jednotě hospodářských družstev s.r.o. v Brně za 213.500 Kč

Jednota jedná s Městským úřadem a Okrením úřadem ve Vel. Meziříčí o povolení výstavby nového mlýna na tomto místě, pro válečné události však k tomu nedošlo

1939 mlýn koupil Družstevní lihovar ve Stránecké Zhoři

1939 nájemce Antonín Kohoutek (*1892 v Mor. Krumlově)

ve mlýně se mele bramborová moučka z brambor usušených v sousedním lihovaru

Antonín Kohoutek odsouzen za černé mletí na 2 měsíce, ve věznici ve Velkém Meziříčí sedí s mlynářem Václavem Zachou z Horních Radslavic

nedaleko mlýna bylo koncem války popraveno velkomeziříčské obyvatelstvo

[https://www.velkemezirici.cz/o-meste/historie/velkomeziricska-tragedie-r-1945]

květen 1945 mlynář Kohoutek dostal od vojenské správy příkaz opět mlít obilí pro Rudou armádu a pro zásobování obyvatelstva

po válce Kohoutek odešel, jako vedoucí sem přišel Ladislav Rumler (* 1903, Vel. Meziříčí - 27.7.1979), syn Karla Rumlera

1951 lihovar nabídl mlýn k odprodeji MNV Vel. Meziříčí pro zřízení čistírny odpadních vod

1952 mlýn znárodněn, předán Západomoravským lihovarům v Telči, mletí  zastaveno, pouze se šrotuje

1957 obec Vel. Meziříčí směnila mlýn s Josefem Malouškem za pozemky nad gymnaziem

po něm zdědil mlýn Jan Šturma

v 70. letech mlýn zbořen

odstranění budovy mlýna a výstavba garáží a silnice