Družstevní mlýn

Jako nejstarší známý vlastník mlýna je zmiňován v 2. pol. 16 století Jan Petřik . Po jeho smrti v roce 1586 koupil mlýn a statek Mikuláš Blum za 100 kop, v hotovosti složil 25 kop "s tou výjimnkou a zápovědí, jak jemu od předešlé vtchhnosti zavěděno jest, aby od žádného poddaného žádného obilí k melivu nepřijímal". Roku 1599 koupil mlýn  za 45 kop Martin Najman, opět "ale aby on od žádného z lidí poddaných žádným vymyšleným způsobem pod propadením téhož mlejna melivo nepřijímal".

V roce 1631 koupil od Martina Najmana mlýn Krištof Hynl za 250 kop, hotově složil 130 kop. Již v roce 1636 ho získal Vavřinec Najman za 50 kop.

Ze mlýna platí: úrok jiřský 1 kopi 20 gr., úrok havelský 1 kopu 20 grošů, roboty č dny a 1 slepici.

V době třicetileté války mlýn vyhořel, protože v roce 1650 ho koupil podolský mlynář Matěj Havlík „docela spálený“ za 25 kop ve splátkách po 2 kopách.

1654 Berní rula: Václav Havlík, má svůj mlejn o 1 kole, 9 str. rolí, 3 ks hov. dobytka

Potom v roce 1665 získal mlýn Jan Šulc za 96 kop. V roce 1715 přešel mlýn na jeho syna Mikuláše Šulce za 165 kop.

mlýn o 1 složení, ke kterému poddaní k melivu přináležejí, ze mlýna platí 5 kop nájmu a za pstruhy 4 kopy 30 grošů a za vykrmení panského vepře 2 kopy.

Následující další mlynáři z rodu Šulců, v roce 1752 Václav, v roce 1780 koupil hrubou chalupu a mlýn s jedním složením za 660 zl. František, který byl rovněž rychtářem. Měl ročně vykonávat 104 dnů roboty. Po něm další Fratišek v roce 1815 a nakonec v roce 1848 Josef Šulc.

Od roku 1848 hospodaří na mlýně Josef Šulc.

V 50. letech 19. st. je v matrikách na mlýně uváděno jméno Františka Janečka s manž. Annou, dcerou mlynáře z Letařovic.

Nejpozději od roku 1865 zde bydlela i Annina sestra Kateřina se svým manželem Petrem Rechcíglem, původem ze mlýna ve Slavíkově, který měl předtím pronajat mlýn v Letařovicích. 1865 se jim zde narodil syn Josef (který v 90. leetch zakoupul mlýn ve Žďárku čp. 24.

1869 nájemce Petr Rechcígl.

Koncem 19. st. vlastnil mlýn Petr Porsch. Od něj mlýn roku 1912 koupilo Hospodářské mlýnské družstvo pro Třtí za 57 567 korun. K mlýnu tehdy ještě patřilo 10 korců luk a 20 korců lesa.

V roce 1921 družstvo zrekonstruovalo celý mlýn a instalovalo nové strojní zařízení. K pohonu tehdy sloužila Bankiho turbína o výkonu asi 12 HP.

Mlýnské družstvo mělo od založení 173 členů, mlýn řídilo představenstvo o 13 členech a dozorčí rada o 9 členech.

Členové družstva platili od semletí 1 q žita 10 Kč (nečlenové 16 Kč), 1 q pšenice 12 Kč (nečlenové 18 Kč) a 1 q šrotu 5 Kč (nečlenové 7 Kč).

Mlýn ročně semlel 50 vagonů obilí a 10 vagonů šrotu

V roce 1926 družstvo instalovalo pro pohon mlýna spirální Francisovu turbínu od firmy J. Kohout Praha Smíchov o hltnosti 420 litrů za sekundu, spádu 5,8 m, 260 otáčkách za minutu a výkonu 20 HP. Ještě větší modernizace proběhla letech 1933-1936. Tehdy zrekonstruovali celou budovu, strojní zařízení a instalovali ještě další spirální Francisovu turbínu od stejné firmy o hltnosti 540 litrů za sekundu, spádu 5,8 m, 300 otáčkách za minutu a výkonu 33 HP. Kolaudace proběhla 8. srpna 1936. Mlýn však trpěl nedostatkem vody pro pohon obou turbín, fungovala proto pouze jedna, a to ještě ta menší.

V roce 1939 zrekonstruovali skladové prostory a instalovali dvě míchačky na mouku a násypky na obilí a otruby.

V roce 1941 mělo družstvo dle zápisu pro Mlynářské ústředí 413 členů. Předsedou byl Josef Melichar, jednatelem Jaroslav Havel, pokladníkem Václav Novák, předsedou dozorčí rady Václav Beran a náměstkem předsedy družstva Josef Fidler.

V roce 1943 požádalo družstvo o možnost používat elektromotor firmy KD o výkonu 25 kW, protože starý naftový motor byl již mimo provoz.

Ke konci existence mlýna v 50. letech 20 st. bylo zařízení uzpůsobeno pro mletí grafitu.

Dnes je bývalý mlýn v soukromých rukou a probíhá jeho rekonstrukce.