mlýn Holuška

Martin Seidl - 1737, 1748

Josef Karel Seidl - 1746, zemřel zde 1753

V roce 1825 mlýn získávají Josef a Barbara Škardovi po smrti Matěje Seidlovi. Ve shodě s tím jsou údaje o vlastnících chanovického mlýna z let 1837 i 1853 - uvádějí zde Josefa Škardu, kterého následuje František Škarda. Škarda byl podle starých pamětníku mlynář svobodný, to znamená že neměl povinnosti k vrchnosti, nemusel robotovat ani dávky platit. Chanovské vrchnosti se časem tento mlynář znelíbil protože aby mlynář uživil svých pět synů, bral pánům kde co bylo. Pomohla jim náhoda. Při jedné velké povodni byl tento mlýn poškozen a mlynářem opuštěn. 1. července 1869 mlýn s přináležejícími pozemky přebírají novomanželé Antonín a Anna Soukupovi. 22. června 1883 tyto nemovitosti přikoupil k chanovickému panství Eduard, rytíř z Daubku. Dalším majitelem je od 21. srpna 1889 Isidor Schmiedl, 15. října 1902 se jí stala Anna von Goldegg-Lindenburg. 12. února 1921 byly pozemky zapsané k tomuto číslu popisnému zabrány státem na základě zákona č. 215 a jsou v roce 1922 předmětem pozemkové reformy. V roce 1943 byla zrušena stavební parcela, na které stál objekt mlýna a zapsána je nyní jako pastvina. Pozemky patřící původně k mlýnu byly konfiskovány ještě v roce 1945 na základě dekretu prezidenta republiky a jejich osudem se zabýval v roce 1950 Národní pozemkový fond při ministerstvu zemědělství, který zbylé pastviny a louky přidělil do seznamu tzv. Veřejného statku. Dnešní pamětnicí ještě vzpomínají, že tam u mlýna stály obvodové zdi s otvory pro okna u obytného stavení a také zdi stodoly, které byla od mlýna západně. Při první parcelaci půdy připadl pozemek s bývalým mlýnem i polem okolo rolníku Jírovci do Chanovic. Tento záhy stavěl stodolu a kámen ze zdi mlýna i stodoly použil jako stavební materiál právě na tuto stodolu v Chanovicích. Mlýn Holuška nebyl velký a pro nestálou vodu mohl poskytovat jen chudou obživu. Voda na mlýnské kolo šlo z rybníka vydlážděným korytem - vantroky, neb tudy vytéká z rybníka Holuška přebytečná voda. Tato voda mizí pak v rozvalinách mlýna a vytéká až pod ním do stoky.

(Zdroje: Kniha Chanovice v proměnách času, Kronika obce Bezděkov 1976-1978.)