Historie
Obecná historie:
Mlýn patří z hlediska potvrzené existence do kategorie těch starších mlýnů na Bobravě. Zmínka o něm je je z roku 1464, kdy obec Tečice i s mlýnem byla prodána panu Přemkovi z Těšína. Mlýn, který byl původně pravděpdobně panským, o čemž svědčí až do 18.stol. množství mlynářů - nájemců, asi od roku 1750 přechází do správy a později vlastnictví mlynářského rodu Procházků. (V roce 1825 vlastnil mlýn Procházka Anton (RŠ)). V roce 1925 mlýn vyhořel, ale již v roce 1927 byl provoz obnoven. Rod Procházků vlastnil mlýn až do roku 1934, kdy ho odkoupila rodina mlynářů Drápalů, pocházející ze mlýna v Rybníkách. Po roce 1930 byl mlýn poháněn Francisovou turbínou na spádu asi 6 m a při správném průtoku s výkonem max. 24 HP, případně náhradním dieselovým motorem. Mlýn pracoval při spokojenosti vlastníků i mlečů až do roku 1952, kdy byla mlýnská výroba zastavena a mlýn podle tehdejších nařízení "vyvlastněn". Namísto mlýna v něm byla zřízena výrobna krmiv pro hospodářská zvířata a později už sloužil jen jako příležitostný sklad obilí po žních. Po roce 1989 byl mlýn navrácen v restitucích, ale snaha majitelů obnovit činnost mlýna v dané době neuspěla. Přesto se podařilo za mnohých obětí mlýn udržet jako výrobní jednotku alespoň v branži výroby krmných směsí. Takto funguje bývalý mlýn dodnes.
Informace a historické fotografie poskytl nynější vlastník mlýna, pan Roman Drápal.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Zmínka o něm je je z roku 1464, kdy obec Tetčice i s mlýnem byla prodána panu Přemkovi z Těšína. Mlýn, který byl původně pravděpdobně panským, o čemž svědčí až do 18.stol. množství mlynářů - nájemců
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Asi od roku 1750 přechází do správy a později vlastnictví mlynářského rodu Procházků. (V roce 1825 vlastnil mlýn Procházka Anton (RŠ))
1777 František Procházka
1810 po + Františka Procházky převzala mlýn s pilou vdova Františka Procházková za 15.000 zl.
ze mlýna platí roční činži 4 zl. ve 1/4 letních splátkách, pro vrchnost pořeže kopu obyčejných prken za 30 kr., kopu falcovaných prken za 48 kr., kopu latí za 15 kr. a 1 fošnu za 1 kr.
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
První světová válka (1914–1918)
V roce 1930 mlýn patřil Karlu Procházkovi.
V roce 1925 mlýn vyhořel, ale již v roce 1927 byl provoz obnoven. Rod Procházků vlastnil mlýn až do roku 1934, kdy ho odkoupila rodina mlynářů Drápalů, pocházející ze mlýna v Rybníkách. Po roce 1930 byl mlýn poháněn Francisovou turbínou na spádu asi 6 m a při správném průtoku s výkonem max. 24 HP, případně náhradním dieselovým motorem.
12 1933 ve mlýně odhalena penězokazecká dílna (viz příloha dole)
1934 mlýn opět vyhořel
1934 zakoupil Jan Drápal, znovu postavil a zařídil
Události
- Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
poslední majitel Bohuslav Drápal
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
Mlýn pracoval při spokojenosti vlastníků i mlečů až do roku 1952, kdy byla mlýnská výroba zastavena a mlýn podle tehdejších nařízení "vyvlastněn". Namísto mlýna v něm byla zřízena výrobna krmiv pro hospodářská zvířata a později už sloužil jen jako příležitostný sklad obilí po žních
ZNZP Rosice
do r. 1968 výrobna krmiv
Po roce 1989 byl mlýn navrácen v restitucích, ale snaha majitelů obnovit činnost mlýna v dané době neuspěla. Přesto se podařilo za mnohých obětí mlýn udržet jako výrobní jednotku alespoň v branži výroby krmných směsí. Takto funguje bývalý mlýn dodnes.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Procházka
- Drápal
- Kylián
- Boryš
- Mička
- Novodvorský
- Blažek
- Netroufal
- Hošek
- Sobietský
- Schanza
- Illiehman
Historie mlýna také obsahuje:
1464 - Přemek z Těšína
od 1750 - rod Procházků
1777-1810 František Procházka
1810- Františka Procházková
1825 - Anton Procházka
1930 - Karel Procházka
1934 - Jan Drápal
Bohuslav Drápal
po 1989 - Roman Drápal
Dcera mlynáře z Tetčic měnila padělanou 10 Kč v Brně. Když Růžičková poznala, že je pozorována, utekla. Byla však strážníkem zadržena. Falešnou minci jí dala k proměnění její matka Procházková. Mlynář K. Procházka o věci věděl. Padělatelem je Procházkův syn Dalibor. Všichni čtyři byli zatčeni. Při domovní prohlídce ve mlýně našly se v kovářské dílně stopy po výrobě mincí. U syna nalezeny tři padělané desetikorunové mince. Přiznal se, že zhotovil asi 60 kusů falešných desetikorun, které se mu podařilo z části dáti do oběhu. Policie zabavila dosud celkem šest padělaných mincí. Zajímavé je, že rodina Procházkova byla velice zámožná. Její jmění se roku 1920 odhadovalo na několik milionů Kč. Jmění postupně ztratili spekulacemi a požáry mlýna.
Pražské noviny. 03.12.1933.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
