Pamětnický mlýn

Mlýn je starého půvo­du. Již v roce 1547 patřil vrchnosti nájem z mlýna 20 korců žita a mlynář měl za povinnost vykrmit dva vepře. V roce 1571 tu hospodařil nájemní mlynář Jiří Koukol. Ten měl povinnost ročně platit 35 grošů, sutého žita ročně 40 korců, z přidaného moučného kola odvést dalších 30 grošů a vykrmit jednoho vepře.

V osmdesátých letech 16. století byl mlýn v majetku města Chlumce nad Cidlinou. Z roku 1603 je záznam o tom, že v důsledku velkých povodní žádal mlynář Marek císařského hejtmana na Chlumci o slevu nájemného.

1616 - nájemce Jiřík Starovodský

1617-1622- Severýn Jiřík 

1629 - Jiřík Rovenský

Po třicetileté válce byla obec Pamětník rozbořená a pustá, pravděpodobně i zdejší mlýn. Teprve v souvislosti s pozdějším novým osídlením vsi došlo také k jeho obnově.

Roku 1692 pak byla mlýnská budova postavena úplně znovu. Mlýn měl dvě složení, pilu s příslušenstvím a olejnu.

Roku 1700 koupil pamětnický mlýn od města Chlumce do dědičného užívání Jan Štětina za 200 kop míšeňských. Roční povinností mlynáře bylo platit peněžitý a obilní nájem -  pšenice 5 korců, žita před­ního 18 korců 2 věrtele, směsného 36 korců 2 věrtele, ječmene 10 korců 2 věrtele a z panského dvora vykrmit šest vepřů. K pamětnickému mlýnu příslušely na mletí obce Lišice, Loukonosy, Strašov, Chýšť a dvůr Bludy.

Povinností mlynáře bylo opravovat mlýn a udržovat jej v dobrém stavu. Od vrchnosti dostával dřevo na vodní kola, hřídele a stavidla, měl zakázáno lovit ryby ve strouze a zvěř v okolí mlýna.

Roku 1715 mlýn "neopatrností" vyhořel. Za podpory vrchnosti byl sice znovu postaven, mlynářka však kvůli velkým dluhům nemohla dát mlýn vést, a tak jej v roce 1728 postoupila svému švagru Václavu Klicperovi ze mlýna Rakousy. Po něm mlýn v roce 1747 převzal jeho syn Jiří Alexius Klicpera. Mlýn ale "přičiněním božím" znovu vyhořel a mlynář se velmi zadlužil. Roku 1768 se mlýna ujala Kateřina Růžičková, Klicperova sestra, jež se provdala za "souseda" z Žiželic.

V roce 1770 již na mlýně Pamětník hospodařila Lidmila Klicperová, manželka Jiřího Alexia Klicpery. Po třech letech ale nemohla plnit své povinnosti vůči vrchnosti a mlýna se ujal její zeť Josef Doležal. Ani on však tady neuspěl a mlýn Pamětník se dostal v roce 1775 do dražby. Až po třetím vyhlášení prodeje jej koupil chlumecký měšťan Franc Štoček. Pak se tu vystřídala řada mlynářů.

1796 Václav Macháček

Roku 1819 mlýn koupil Jan Janďourek. Již následujícího roku ale zemřel a mladá vdova Františka, dcera skřivanského mlynáře, se provdala za Františka Hlaváče. Manželé tu hospodařili až do roku 1841, kdy mlynář Hlaváč zemřel. Mlynářka se však provdala potřetí, a tak se novým mlynářem na Pamětníku stal Josef Těšitel, dvaatřicetiletý mlynářský syn z Chocerad.

Ve mlýně pobýval Josef Václav Frič, František Ladislav Rieger a traduje se, že pamětnický mlýn navštívila i Božena Němcová.

1851 Josef a Františka Těšitelovi mlýn přestavěli

Mlynář Těšitel byl velmi činný ve veřejném životě. Po zrušení roboty a ustavení nových samospráv obcí na venkově se postavil do čela revolučních proudů a byl zvolen představeným spojených obcí Lučice a Pamětník. V politickém životě se stal rozhodným staročechem. A tak se Pamětník stával střediskem schůzek vlivných osobností: kromě Josefa Václava Friče zde pobýval především František Ladislav Rieger a traduje se, že pamětnický mlýn navštívila i Božena Němcová. V roce 1861 byl na návrh Františka Ladislava Riegra jako říšské­ ho poslance pro doplňovací volby do zemského sněmu za Bydžovský a Chlumecký okres doporučen pamětnický mlynář Josef Těšitel. Kvůli nejasnostem při volbách se však poslaneckého křesla vzdal.

Dalšími majiteli mlýna  byli Antonín a Marie Hrubí, od nichž jej roku 1873 odkoupili Josef a Kateřina Vackovi ze Zdražan za 25 500 zl. Vackovi v roce 1882 předali mlýn svému synovi Václavovi (1854-1922). Mlynář Václav Vacek, který na mlýně hospodařil se svou manželkou Annou, rozenou Doušovou z Hradištka, měl široké vzdělá­ní a procestoval Evropu. Po převzetí mlýna zřídil u Pamětníku rozsáhlé školky, kde v sezoně pracovalo až 120 lidí.

V prosinci roku 1912 se stal novým majitelem mlýna Bedřich Malý, rodák ze Železnice. Ten v roce 1913 zrušil vodní kolo a nechal instalovat Francisovu turbínu. Když mlynář v roce 1919 zemřel, hospodařila na mlýně vdova Malá se synem Ladislavem. 

Ladislav Malý v roce 1930 mlýn převzal a hospodařil tu až do roku 1948, kdy mlýn přešel do národní správy Východočeských mlýnů.

V Seznamu vodních děl je psána k r.  1930 jako majitelka ještě Marie Malá.

V roce 1958 byl mlýn uzavřen. Před ukonče­ ním činnosti mlýna tu měl dílnu chlumecký pilníkář Netolický a pekárnu Alois Málek.