V Bílovicích se nachází jeden mlýn, tzv. Jurdův. První zmínka o mlýnu pochází z roku 1340, kdy k bílovické prebendě patřily dva mlýny, jeden z nich byl v Lutotíně a druhý v Bílovicích. Podle Františka Dostála mohl být tehdy bílovický mlýn v panských rukou. Zajímavé je, že roku 1414 je uváděn mlýn pouze jeden, druhý mlýn byl tehdy údajně dočasně pustý, následně totiž zhruba o sto let později, konkrétně roku 1508, byla výrobní kapacita u obou mlýnů hodnocena stejně. Ze zprávy o hospodářství z roku 1750 se dovídáme, že lutotínský i bílovický mlynář posílali každý ročně jednoho vykrmeného vepře, ale nikdo z nich nemusel robotovat (Papajík, 2001).
Z Gruntovní knihy obce Bílovic se dozvídáme jméno prvního majitele mlýna, jednalo se o Jana Klímka, který mlýn vlastnil od roku 1586 do roku 1590. V tomto roce převzal mlýn do vlastnictví Tomáš Plachý, ten jej vlastnil až do roku 1651, kdy se jeho majitelem stal Jan Beránek z Kozova. Majitelé mlýna se po generacích postupně střídali až do roku 1709, kdy jej odkoupil Jan Petr Wejnat za 2 080 rýnských. Kašpar Kašpařík mlýn odkoupil o sedm let později za stejnou částku. V roce 1723 odkoupil mlýn rytíř Antonín Dominik Winkler z Winklersbergu, který vlastnil panství v Čechách, ale bohužel jej příliš zadlužil, a i s mlýnem ho zemský soud přenechal roku 1731 hraběti Adamu Ignácovi Berchtoldu. Mlýn roku 1753 podědil jeho zeť Jiří Antonín. Od roku 1778 patřil mlýn rodině Sušilových. Od roku 1810 se zde střídaly generace rodiny Doleželových až do roku 1840, kdy mlýn koupil František Opavský za 11 tisíc zlatých. Ten jej o pět měsíců později prodal za 12 400 zlatých Františkovi Burešovi. Následně se zde v rámci dědictví střídaly generace rodiny Burešových. Roku 1916 je mlýn ve vlastnictví Jurdové Marie, za svobodna Burešová, dcera majitele Jana Bureše. Posledním zmíněným vlastníkem v této knize je syn Marie Jurdové František Jurda. 42
V době mapování roku 1930 byl mlýn ve vlastnictví Marie Jurdové, jak již bylo výše zmíněno. Mlýn byl poháněn jedním kolem na svrchní vodu (Ministerstvo veřejných prací, 1933). Na Obr. 9 můžeme vidět, že mlýn poháněl náhon tekoucí z hlavního toku Romže. Mlýn mlel do roku 1949, kdy začala kolektivizace zemědělství, jelikož byl v tu dobu aktuální majitel František Jurda poslán na nucené práce do Komárna. Chátrání mlýna bohužel nebylo zastaveno, ani Františkem Jurdou a ani jeho syny, kteří zemřeli bez potomků (vodnimlyny.cz).
V rozhovoru s panem Ing. Miroslavem Hochvaldem, nynějším starostou obce Bílovice – Lutotín, jsem se dověděla, že k mlýnu patřila i pekárna. Ta zde údajně stála v druhé polovině 20. století. Dnes je na tomto místě pouze zřícenina bývalého mlýna, mlýn je veřejnosti nepřístupný. 43
Hospodářský typ mlýna
Námezdní
