Z dějin obce Bohutína na Šumpersku.
Ze starých zápisků sebral P. Fr. Ermis, farář.
V Bohutíně od starodávna býval mlýn ne sice na řece Moravě poblíž obce dolů na jich levým okem se valící, nýbrž na pohorské bystřině - na potoku obcí až dosud protékajícím, kterýž jistě na vodu byl bohatším než nyní, protože vody své sbíral ze strání hustým lesem pokrytých, kteréž stráně nyní jsou holé. Kde mlýn, tam muselo býti vody dost, aspoň pro takový mlýnek s jehož mlivem naši nezpovýkaní předkové docela byli spokojeni. A že takový mlýn v Bohutíně stával, svědčí následující:
„Trh vo Mleyn v bohutíně“, kterouž listinu k snadnějšímu porozumění v nynějším českém pravopisu podávám:
Léta Páně 1640 dne osmého máje stala se smlouva trhová celá a dokonalá a to taková, že urozený a statečný rytiř pan Zigmund Bukuvka z Bukuvky na Červené Lhotě a Chromci jakožto dědičný pán statku chromečského ve vsi Bohutíně Mlejnsko s čípím (= štípím?) a kusem louky až po kámen v „ouzkým“ až k potoku proti „štanbruchu“ poddanýmu svýmu Václavovi Kubíčkovýmu k dědičnému držení a užívání za sumu 42. fl. m. (= mor. tolarů) hotových zanechal, pustil a odprodal. Na tento jistý způsob, aby po smrti neboštíka Václava Kubíčkova synové a neboližto dcery to po témž neboštíku držeti a jako po otci napřed užívati mohli a užívali. Kdyby pak to odprodati mínili, žádnému jinému než vrchnosti a držiteli statku Chromče v těch penězích hotových 42 fl m. zase zanechati povinni byli.
A jestliby pan Chromečský to koupiti nechtěl, teprv jinému to puštěno a vydáno býti má. Pro paměť budoucí do lejster to položiti v též dědině Bohutíně a zapsané se najíti moci bude. „Stalo se léta a dne na hoře psaného“. K tomu připsáno: Za Pavla Kašpara, Jakuba Březiny, purkmistra, Pavla Kvapila, Jana Kašpara, úřadních osob.
Tím, že jsem doslovně uvedl „trh vo mleyn v bohutíně“ z r. 1640. nemíním tvrditi, že mlýn ten až do toho času byl v činnosti. Hledě k pozdějším zápisům spíše bych soudil, že mlýn již tehda „doklepal“, čili že již tehda r. 1640 přestal být mlýnem, a že změněn jest v malé hospodářství chalupnické. K úsudku tomu oprávňuje mne ta věc, že všech pozdějších zápisech mluví a píše se toliko o „mlejnsku“ t. j. o místě, kdež býval druhdy mlýn.
Léta Páně 1643 dne 3. měsíce března prodal Václav Kubíčků „mlejnsko“ zeti svému Petru Březinovi za 42. mor. tol. i se stodolou k tomu přistavenou. Když Petr Březina r. 1666 zemřel, ujal se malé živnosti syn jeho Matouš Březina. R. 1669 koupil „mlejnsko“ Jiřik, syn Martina Nováka „z dědiny Chromče“, za obvyklou sumu 42. mor. tol. Ku konci r. 1690 je o něm připsáno: A tak Jira Novák toto „mlejnsko“ náležitě nápadníkům vyplatil a žádnýmu nic dlužen nebude.“
Po Jiříku Novákovi hospodařil tam syn jeho Jan. V zápisu ze dne 2. dubna 1711 již mluví se jen o chalupě, kterou od Jana Nováka za 62. mor. tol. kupuje Jan Kašpar.
Na chalupě, bývalém „mlejnsku“ však brzy zařízen „šenk“. Byla to asi první hospoda v malé dědince. Kdo z těchto výše jmenovaných hospodářů bývalé „mlejnsko“ proměnil v „šenkovní chalupu“, není psáno. Mám za to, že asi Jan Kašpar nebyl prvním šenkýřem bohutínským.
Dle vyhraženého sobě předkupnického práva „ujala kupitedlně“ vrchnosť bludovská r. 1719. dne 8. máje od Jana Kašpara „šenkovní chaloupku“ s tím k tomu přináležejícím štípím (t. j. sadem, zahrádkou) a kouskem leuky od chaloupky až po kámen v „Úzkým“ mezi potokem a Pavla Kašpara rolí za 62. mor. tolarů. Vrchnosť však „šenk“ dlouho sama nepodržela. Ještě téhož léta na podzim prodala šenk Václavu Březinovi též za 62 mor. tol. s tou podmínkou, aby „na budoucí časy“ v tom místě panské pivo se šenkovalo, obecní hromady se držely, a „aby toho sirotka po nebožtíku Jiříku Novákoví, France, na svém chlebě u sebe až do vejrostu, pokud by práci neb služby zastati nemohl, držel a k dobrému cvičil.“
