Ginterův mlýn

Bílovice a Lutotín bývaly samostatnými obcemi do roku 1960, tohoto roku přestal Lutotín po správní stránce jako samostatná obec existovat (Papajík, 2001).

První zmínka o mlýnu v Lutotíně pochází z roku 1340, kdy větší část obce Lutotín náležela moravské církvi a zbylá část bílovické prebendě. Další údaje máme z kapitulního urbáře z roku 1508. Část Lutotína patřící k bílovické prebendě zůstává stále stejná, tedy i mlýn je stále její součástí (Papajík, 2001).

Po rozhovoru s aktuálními majiteli mlýna v Lutotíně, manželi Doleželovými, mi bylo sděleno, že mlýn byl funkční do doby po druhé světové válce, kdy bylo zakázáno mlít. Z vodního toku Romže byly vedeny dva mlýnské náhony, které zásobovaly zdejší rybník, ten v dnešní době již neexistuje. Rybník byl v druhé polovině 20. století zasypán a dnes zde probíhají stavby rodinných domů. Mlýn a bývalý rybník, včetně zaniklých náhonů, znázorňuje Obr. 8. K mlýnu také náležela stodola, ta byla ale zbourána zhruba ve stejnou dobu, kdy byl zasypán rybník a ukončena celá činnost mlýnu. Stodola je vidět na historické fotografii z archivu p. Doleželové, která je dodána v sekci Přílohy. V mlýnském areálu se nachází socha sv. Jana Nepomuckého, patrona mlynářů, která je zde údajně po celou dobu funkčnosti mlýna. K přestavbě mlýna na vlastní bytovou jednotku došlo v roce 1972, což dokládá archivní žádost o stavební povolení poskytnuta Obecním úřadem v Lutotíně.

Mlýn v době mapování roku 1930 vlastnil radní Alois Doležel. Mlýn poháněla dvě kola na svrchní vodu (Ministerstvo veřejných prací, 1933). Z císařských otisků z roku 1824 až 1843 je patrné, že se areál skládal celkem ze čtyř objektů, z čehož jeden byla bývalá stodola. Vedle těchto budov jsou viditelné přítokové a odtokové části. Aktuálně se mlýnský areál skládá pouze ze tří stavebních objektů, což můžeme vidět na fotografii od Martina Smutného, která je dodána v přílohách.