Panský, Brejchův, Brunclíkův mlýn

Mohutná volně stojící dvoupatrová budova krytá sedlovou střechou s bobrovkami. Hladké fasády objektu o dvoudílné dispozici zdobí na jižním průčelí bohatý rokokový štukový dekor. Mlýn z 1. poloviny 17 století byl v 2. polovině století 18. přestavěn.
Bývalý mlýn je situovaný v jihozápadní části Starého Knína pod hospodářským dvorem v blízkosti potoka Kocába. Vznikl v 17. století (dle datace na sloupu 1634) jako panský mlýn tehdejších majitelů panství Vratislavů z Mitrovic. Současná budova je dvoupatrová obdélného půdorysu, zděná ze smíšeného zdiva, štítově orientovaná k potoku Kocába. Dispozice stavby je dvoudílná v přízemí i patře. Jižní obytná část byla menší, v severní části byla v přízemí veliká mlýnice s trámovým stropem s průvlakem podepřeným dvěma pilířky, přičemž severnější z nich je prostý trám, jižní z nich je krásný oblý sloup o největším průměru cca 35 cm s datací 1634. Vnější plášť stavby je opatřen novým hladkým nátěrem světle okrové barvy. Hlavní jižní průčelí, obrácené k potoku, má dochovaný bohatý rokokový štukový dekor na fasádě. Střecha je sedlová krytá bobrovkami. Předmětem památkové ochrany je mlýn s mlýnicí a k tomu náležející pozemek.

Bývalý mlýn je situovaný v jihozápadní části Starého Knína pod hospodářským dvorem v blízkosti potoka Kocába. Vznikl v 17. století (dle datace na sloupu 1634) jako panský mlýn tehdejších majitelů panství Vratislavů z Mitrovic. V tomto roce, tedy 1634, dle dostupných materiálů, byl Nový i Starý Knín vypleněn švédskými vojsky, proto také vznikla v tomto období nová budova mlýna. Lze však předpokládat existenci panského mlýna na tomto místě v nějaké podobě ještě před rokem 1700. Současná budova je dvoupatrová obdélného půdorysu, zděná ze smíšeného zdiva, štítově orientovaná k potoku Kocába. Dispozice stavby je dvoudílná v přízemí i patře. Jižní obytná část byla menší, v severní části byla v přízemí veliká mlýnice se stropem o šesti trámech podepřených mohutným okoseným průvlakem vysokým cca 40 cm. Průvlak je podepřen dvěma pilířky, přičemž severnější z nich je prostý trám, jižní z nich je krásný oblý sloup o největším průměru cca 35 cm. Tento mimořádně cenný pilířek je pravděpodobně z dubového dřeva. Patka sloupku je v současnosti zalita do betonu. Spodní část dříku je konvexní, na ni přes tři zdobně vyřezávané prstence dosedá bubnovité zakončení dříku. Po dvou rovněž zdobně vyřezávaných prstencích nasedá hranolová hlavice, do níž je zapuštěn průvlak. V čele hlavice je v nízkém reliefu proveden nápis: DIELAL TENTO SLAUP IAN MRS KOSS MLINARŽ ANNO DOMINI 1634. V patře nad mlýnicí i obytnou částí je velká prostora sloužící patrně jako sýpka s trámovým stropem, jenž podepírá obdobný průvlak jako ve vlastní mlýnici. Není však podepírán sloupky. Součástí interiéru bylo také původní mlecí zařízení na elektrický pohon z roku 1926. Do současnosti se však většina strojního vybavení nedochovala. V druhém patře stavby je rovněž velká prostora sloužící ke skladování. Prostora není zastropena, takže pohlcuje novodobý vaznicový krov s přečnívajícími krokvemi do štítu. Střecha je sedlová krytá bobrovkami. Vnější plášť stavby je opatřen novým hladkým nátěrem světle okrové barvy. Východní průčelí je rozčleněno v přízemí i patrech na čtyři okenní osy s okny orámovanými plochou šambranou bílé barvy. Okna v přízemí jsou novodobá, v patrech s tabulkami ve tvaru T. V západním průčelí v přízemí jsou umístěny dva vstupy do budovy, jeden do obytné části, druhý do mlýnice . Vpravo nad ním je menší okénko. V patře následují tři stejná okénka, v druhém patře větší okna, stejná jako v protilehlém průčelí. Otvory však byly dodatečně zaslepeny. Vstupy i okna jsou rovněž orámovány plochou šambranou bílé barvy. Hlavní jižní průčelí je obrácené k potoku a cestě. Jeho dnešní trojúhelníkový štít pohltil štít starší s cennou rokokovou štukovou výzdobou, která je symetrická dle středové osy. Kromě přízemí, kde jsou zvětšená novodobá okna, jsou v prvním patře dvě obdélná dvoukřídlá okna s tabulkami ve tvaru T orámována plochou šambranou. V druhém patře barokní kasulová okna, která jsou rovněž orámována plochou šambranou. Mezi těmito okny dole je umístěna vodorovná římsa, na nichž nasedají dva pilastry s volutovými hlavicemi spojené nahoře bohatě prolamovanou rokokovou páskou a rokajem a četnými dalšími dekorativními prvky. Nad vším je ve stěně římsový rokokově zprohýbaný štít, dole i ve vrcholu ukončen volutami. V roce 1930 doložena Francisova turbína o výkonu 12 koní a stejnosměrné dynamo k osvětlování blízkého okolí a dvora nad mlýnem.
Budova mlýna představuje významnou stavbu, která je ukázkou výstavného panského mlýna s původním jádrem z první poloviny 17. století a následnou přestavbou v druhé polovině 18. století. Mimořádnou hodnotu budovy podtrhují dochované detaily a konstrukce jako např. štít s rokokovou štukovou výzdobou, strop mlýnice s mohutným průvlakem a mimořádně cenný dřevěný sloup z roku 1634 s nádhernými zdobně vyřezávanými částmi a původním nápisem. Sloup svou uměleckou kvalitou, řemeslným provedením a stářím převyšuje rámec soudobé stavební produkce lidové provenience ve Středočeském kraji a je tak svého druhu unikátem.
Jde o dvoupatrovou stavbu obdélného půdorysu, postavenou ze smíšeného zdivá. Jižní část byla obytná, v severní části byla v přízemí mlýnice se stropem o šesti trámech, podepřených průvlakem, jenž dosedá na dva pilíře. Na jednom pilíři je nápis: „Dielal tento slaup ian mrs koss mlinarž anno domini 1634.“ V patře nad mlýnicí je bývalá sýpka, s trámovým stropem. V druhém patře je také skladovací prostor, který ovšem není zastropen. V západním průčelí jsou dva vstupy do budovy, jeden do obytné části, druhý do mlýnice. Hlavní štítové průčelí je dvouosé. V druhém patře jsou kasulová okna, mezi nimi jsou dva pilastry s volutovými hlavicemi, jež jsou spojené rokokovou páskou. Dnešní trojúhelníkový štít pohltil starší rokokový, jehož štuková výzdoba zůstala zachována. Střecha stavby je sedlová.
Budova mlýna vznikla v první polovině 17. století jako panský mlýn tehdejších majitelů panství Vratislavů z Mitrovic. Objekt svou nynější podobu nabyl přestavbami ve druhé polovině 18. století a v první polovině 20. století. Mimořádnou hodnotu budovy podtrhují dochované detaily a konstrukce jako např. štít s rokokovou štukovou výzdobou, strop mlýnice s mohutným průvlakem a mimořádně cenný dřevěný sloup z roku 1634 s nádhernými zdobně vyřezávanými částmi a původním nápisem. Stavba je důležitou součástí urbanismu Starého Knína a je významnou ukázkou vývoje hospodářských staveb.
xxx
Jedná se o zděný omítnutý dvoupatrový dům obdélného půdorysu. Dispozice byla dvoudílná. Na jižní straně bylo obytné přízemí a na severu mlýnice. Budova je ve spodní části ze smíšeného zdiva tvořeného převážně lomovým kamenem a směsí cihel, ve zbytku budovy – v patrech a záklencích oken jsou užívány pálené cihly. Barva omítky je na všech průčelích šafránová, až na severní, kde je béžová. Severní a západní částí se vstupuje jednoduchými dveřmi do budovy. Jižní i severní průčelí má pět okenních otvorů. Západní 12 okenních otvorů a východní jich má 13. Střecha je sedlová, pokrytá bobrovkami, pod střechou se nachází vaznicový krov s šikmými stolicemi s pásky.
Severní průčelí na rozdíl od jižního není vidět z hlavní komunikační sítě, proto se může jevit „obyčejněji“. Na první pohled je patrná odlišnost barvy omítky od ostatních průčelí. Fasáda je vyvýšená a ze zahrady se vstupuje přímo do 1. patra. V prvním patře jsou dvě okenní osy, obě představují jednoduchý obdélný vstupní otvor s dovnitř se otevírajícími dvoukřídlými francouzskými dveřmi se šesti tabulkami. Ve druhém patře jsou tři okenní osy dvoukřídlé, čtyřtabulkové s otevíráním dovnitř a plochou šambránou. Dvě osy jsou ve stejné úrovni, jedna je uprostřed nad nimi.
Východní průčelí směřuje k ulici Pod Sady. Má dohromady 13 okenních otvorů, které se nijak neliší od oken na ostatních fasádách. Přízemí a 2. patro má čtyři a 1. patro pět. Okna jsou jednoduchá dvoukřídlá, čtyřtabulková s otevíráním dovnitř a plochou šambránou bílé až šedé barvy. V prvním patře je jediná výjimka, kdy 3. okenní osa je viditelně menší a nově přidaná. Mezi prvním a druhým patrem jsou pod opadanou omítkou místy viditelná písmena, která vytváří nápis „Brunclíkův válcový mlýn“.
Hlavní jižní průčelí stavby směřuje k říčce Kocábě a je zdobeno rokokovým dekorem. V přízemí se nacházejí dvě okenní osy s dvoukřídlími, čtyřtabulkovými okny otevírajícími se dovnitř a s jednoduchou plochou šambránou. V prvním patře jsou okna obdobná, jak z hlediska počtu, typu šambrán a tabulek. Rozdíl spočívá ve velikosti, zatímco v přízemí jsou okna širší a vyšší – v prvním patře jsou užší a nižší. Ve druhém patře jsou dvě okna kasulová s plochou šambránou, která přesně kopíruje jejich tvar. Zde výplň oken není nijak dělena. Okna jsou novodobá, majitel se však snažil jejich historickou podobu alespoň lehce napodobit. Mezi okny ve druhém patře se nachází římsa, která na obou stranách vynáší pilastry s volutovými hlavicemi nahoře spojenými zprohýbanou rokokovou zdobnou páskou s akantem a jinými dekorativními prvky. Nad tím je obrys konvexně-konkávního rokokového štítu s odsazením, který je na vrcholu a v patě jeho ramen zakončen volutami. Toto reflektuje původní tvar štítu před přestavbou a vyvýšením patra zhruba z 30. let 20. století.
Západní průčelí je členěno 12 okenními otvory, uspořádanými po čtyřech osách v každém podlaží. V přízemí tři ze čtyř os tvoří jednoduché vstupy s moderními dveřmi a jednoduchou plochou šambránou. Druhá okenní osa zleva je vyplněna jednoduchým menším nečleněným okénkem. V prvním patře je první a třetí okenní osa zleva doplněná jednoduchou mříží. Zbytek oken se od sebe liší pouze nepatrnými změnami v rozměrech, ale typ oken a šambrána je všude identická.
Interiér
Je nutné zmínit, že ze samotného interiéru se dochovalo opravdu málo. Původní mlýn dnes slouží jako penzion a při jeho rekonstrukci došlo ke kompletní přestavbě vnitřního uspořádání. Hodnotné prvky interiéru tvoří pouze obvodové stěny, původní nosné trámy stropů, dochovaný sloup z mlýnice a původní pohledově upravený krov. Z původní dispozice objektu se zachovalo jen dělení prostoru na jednotlivá patra. Veškeré vnitřní stěny byly odstraněny, čímž došlo ve všech patrech k vytvoření otevřeného prostoru členěného pouze nově umístěným mobiliářem.
Víme, že v přízemí byla jižní část obytná a ve zbytku se nacházela mlýnice. To nám je známo díky dochovanému stropnímu dubovému průvlaku s dochovaným podpůrným sloupem z mlýnské hranice. Patka sloupu je zalita v betonu. Dolní část dříku je užší a postupně se rozšiřuje až ke třem zdobně vyřezávaným prstencům, na které navazuje bubnovitá část dříku. Na ní navazují další dva vyřezávané prstence s hranolovou hlavicí nad nimi. Do vrcholu hlavice s vyřezaným nápisem
DIELAL TENTO
SLAVP IAN MRS
KOSS MLINARŽ
ANNO DOMINI
1634
je zasunut průvlak. Strop je záklopový tvořený některými recyklovanými trámy z původních stropních konstrukcí. V jižní části je viditelné ztužení pomocí železného táhla, kotveného podél trámu. Podlaha je dřevěná z podélně kladených prken. Každé okno má uvnitř parapetní desku.
Všemi patry prochází zděný komín, vedle kterého je postavené moderní schodiště se skleněným zábradlím, patrně respektující polohu původního schodiště.
V prvním patře je totožná podlaha i strop, kromě průvlakového trámu, který je z jedlového dřeva a ne z dubového jako v přízemí. Podél průvlaku je v jižní části prvního patra nataženo železné táhlo. Zvláštností je výčnělek v severovýchodní části zdi, který má tvar oblouku. S největší pravděpodobností by mohl souviset se vstupem pod zastřešenou verandu se schodištěm, která stávala na místě výčnělku, což je patrné z historické fotografie. Tuto tezi posiluje skutečnost, že ve druhém patře se pod oknem nachází klenutý cihelný pas, který musel být nad dveřmi z téže verandy.
Druhé patro, které v minulosti patrně nebylo obytné a sloužilo nejen jako skladiště, je dnes obytným podkrovím. V severní části, která se nachází nad bývalou mlýnicí, byla dříve umístěna část mlýnské technologie, např. transmise z kovových řemenic. Dnes je nad touto částí na původních vazných trámech umístěno polopatro, sloužící jako otevřená ložnice. Na první pohled je viditelná odkrytá část konstrukce krovu. Krov pochází z 20. století s pozdějšími úpravami z nedávné doby. Jedná se o vaznicový krov s šikmými stolicemi s pásky, kdy dva podpírají vaznice a jeden rozpěru. Zdi ve druhém podlaží nejsou omítnuty, proto je zde patrná nepravidelná vazba z pálených cihel a cihelné klenuté pasy nad okny. Podlaha i strop v patře se nijak neliší od ostatních podlaží.
Julie Hacklová