Za první velké vojny se do chleba musela kvůli nedostatku žitné mouky přidávat kukuřičná krupice, a aby chleba držel pohromadě, přidávalo se do něho něco vařených brambor. Zemědělci mohli přivážet na mlýn k semletí pouze určité množství obilí, které jim však nestačilo, a tak i přes zákaz přiváželi a semílalo se více.
A tak se také stalo, že na mlýn přišla náhlá kontrola, která na toto porušování přišla, a mlýn musel přestat mlít a byl úředně zapečetěn a mlynář dostal také vysokou
pokutu. Úředníci vyzvali mlynáře, aby potvrdil podpisem zapečetění a to, že se mlýn nespustí, ale ten to energicky odmítl s tím „že to hlídat nebude, a že když to zapečetili ať si to také hlídají“. Následujícího dne si otec mlynář prohlédl způsob zapečetění mlecích strojů a shledal, že u některých je motouz s pečetí provlečen dvojitě a dá se rozvázat a společně s pečetí se dá odstranit tak, aniž by pečeť byla porušena. Toto stalo se pozdě večer, a tak celou noc a po tmě mlýn mlel za pomoci vodní turbíny, která nedělala hluk. Časně ráno otec mlynář mlýn zastavil a pečetě vrátil na své místo. Když potom byl zrušen zákaz mletí a komise přišla stroje a mlýn odpečetit, jali se tyto rozvazovat, ale mlynář zapnul turbínu a mlýnské stroje se roztočily i s pečetěmi.
xxx
Jednoho „mlecího dne“, kdy se mlelo pro obec Černochov, objevilo se ve mlýnu 5 cizích mužů v civilu a jeden v německé uniformě. Mlynář byl právě v neoznačené kanceláři a na příchozí ho upozornil mládek. Dva z příchozích šli hned do mlýnice a mlynář šel na dvůr „hosty“ přivítat. Bylo to Gestapo! Dva co šli do mlýnice řvali na stárka „kde je to černé mletí ?! “ Jiný řval na dvoře na mlynáře. Ten pohotově a s klidem vzal do ruky mlecí výkazy a začal na voze, který na dvoře stál, podle výkazů hlásit: „Tady je xy, měl tolik a tolik pšenice a zde je semleto, mouka hladká, hrubá, tady krmná, zde otruby atd.“ .
Takto popsal celý obsah povozu, ale vše bylo ve skutečnosti jinak, jen jména a množství hlásil podle výkazů, obsahy pytlů pouze odhadoval. Podal mlecí výkazy gestapákovi, který se na ně podíval a řekl: „Máš štěstí!“ Gestapáci se pak ptali na cestu do Slaného a tak je mlynář Blažek „vyprovodil“až za ves, aby jim cestu ukázal.
Lidé z vesnice ho však viděli a hned se po vesnici neslo, že mlynáře odvezlo gestapo !
