Podskalský mlýn, Šlejferna

1500 Šlejferna

Mlík

1517-1527 rytíř Bedřich Bechyně z Lažan

Mlík

Henzelín Houzmich

Vondráš Trysiedle 

1542 Jan

Bartoň

Urban

1572 Jan Hlasivec

1612 Šimon Hlasivec

1618 Barbora Valterová, provd. Kášová

1635-1654 Jan Hlasivec

1651-1654 Jan Šlejferna

-1676 V. Labský

1676- Mikuláš Braniš

Pavel Braniš

1718 Anna Branišová

1760-1800  František Braniš

1800-1811  Jan Braniš

1811-1812  Antonín Míka 

1812-1815 V. Rožmberk

1815-1827 Josef Trnka

1827-1834  Josef Vácha

1834-1838Josef Duchoň

1838- František Zíma

1894-1921 C.k. montánní erár

1921- Čs. stát

Josef Klempera (nespolehlivé!):

Mlýn Šlejferna (Podskalský) v Podlesí u Příbrami
Od roku 1500 měl mlýn jméno po mlynáři Šlejfernovi. Po něm jej vlastnil mlynář Mlík, v letech 1517-27 rytíř Fridrich Bechyně z Lažan, ale pak opět Mlík. Je psáno, že v roce 1523 „pod Mlíkovou Šlejfernou koupil Šimon, krejčí, dědinu“
Pak se tu připomíná Henzelin Houzmich, „mlynář na Zibotkách v Podskalském mlýně“ (mlýnu se také říkalo Podskalský, protože byl pod skálou mezi starou a novou hutí v Podlesí“), později Vondra či Vondráš Trysiedle. Oba dva byli potomky Němců přistěhovaných po husitských válkách; v Příbrami se tehdy usadil tucet německých rodin. Dědiny Zibotky nebo také Zejbotky, Zabotky, Žibotky byly pozemky za příbramským Lillovým dolem, u dolu Ferdinandky a v Podlesí, od bývalého hornického špitálu k novější huti.
Od roku 1542 jsou na Šlejferně zmiňováni Jan, mlynář závršský, pak Bartoň, poté Urban, od roku 1572 Jan Hlasivec a posléze jeho syn Šimon (od roku 1612). Roku 1588 byla u mlýna zřízena valcha.
V roce 1618 koupila mlýn Barbora Valterová, která si později vzala mlynáře Káše, za 2 560 zl. c. m. Roku 1635 měl mlýn Jan, syn Pavla Hlasivce, a držel jej do roku 1654. V témže roce se na mlýně znovu objevuje jméno Slejferna - tentokrát Jan. Roku 1676 koupil mlýn od V. Labského Mikuláš Braniš za 250 zlatých.
V roce 1705 mlýn vyhořel. Pavel Braniš jej zřejmě znovu vystavěl, protože se uvádí, že roku 1718 patřil Anně Branišové. Pak mlýn vlastnil její syn, který jej roku 1760 prodal za 900 zlatých Františku Branišovi. Od roku 1800 tam mlynařil Františkův syn Jan. Od něho mlýn v roce 1811 koupil Antonín Míka za 13 500 zl. víd. čísla.
V roce 1812 byl majitelem mlýna V. Rožmberk, v roce 1815 Josef Trnka, roku 1827 jej za 2 560 zl. c. m. získal Josef Vácha. Roku 1834 se tu však již připomíná Josef Duchoň. Ten mlýn prodal v roce 1838 Františku Zimovi za 5 798 zl. c. m.
Po něm se tu domlynařilo. Mlýn koupil horní „erár“, který dal odstranit mlýnské zařízení i strouhu přivádějící vodu na mlýn - ta byla svedena ke Stříbrné huti. A 12. srpna 1921 objekt připadl správě státních dolů.