Historie
Obecná historie:
U ramene řeky Moravy, zasypaného při regulaci v roce 1930, stával Špitálský mlýn se zajímavou mansardovou střechou.
V listinách je o něm zmínka již v roce 1361. Tehdy Jitka, vdova po Čeňkovi z Lipé a na Hunčovicích, darovala polovinu výnosu mlýna klášteru s určením pro choré a chudé. Od té doby se mlýn nazýval Špitálský. Roku 1543 jej koupilo město, roku 1796 převzal mlýn sobáčovský mlynář Štěpán Lindner po matce Veronice. Roku 1863 koupil mlýn od Antonína Lindnera František Konečný a následně patřil čtyřem generacím jeho jmenovců. Při regulaci řeky byl mlýn roku 1931 zařízen na parní pohon a doplněn také parní pekárnou. Ta byla již před druhou světovou válkou odstavena, ale v roce 1950 znovu zprovozněna jako družstevní. Pracovali v ní bývalí soukromí pekaři, jimž byly odebrány živnostenské listy. Družstevní pekárna pak byla znárodněna a v provozu zůstala do roku 1976. Roku 1977 byl mlýn zbořen, aby uvolnil místo pro kotelnu nového sídliště.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
V listinách je o něm zmínka již v roce 1361. Tehdy Jitka, vdova po Čeňkovi z Lipé a na Hunčovicích, darovala polovinu výnosu mlýna klášteru s určením pro choré a chudé. Od té doby se mlýn nazýval Špitálský.
Události
První písemná zmínka o existenci vodního díla Vznik mlynářské živnosti
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Roku 1543 jej koupilo město.
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Roku 1796 převzal mlýn sobáčovský mlynář Štěpán Lindner po matce Veronice.
1834 Antonín Lintner
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
Roku 1863 koupil mlýn od Antonína Lindnera František Konečný a následně patřil čtyřem generacím jeho jmenovců.
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
1930 František Konečný
Při regulaci řeky byl mlýn roku 1931 zařízen na parní pohon a doplněn také parní pekárnou.
Hospodářský typ mlýna
Smíšený
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Pekárna byla již před druhou světovou válkou odstavena, ale v roce 1950 znovu zprovozněna jako družstevní. Pracovali v ní bývalí soukromí pekaři, jimž byly odebrány živnostenské listy. Družstevní pekárna pak byla znárodněna a v provozu zůstala do roku 1976. Roku 1977 byl mlýn zbořen, aby uvolnil místo pro kotelnu nového sídliště.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Držitelé mlýna v chronologickém sledu
1834 Antonín Lintner
1939 - František Konečný (RR)
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
