Horní mlýn, papírna, elektrárna Pstruží

Technická památka s původním technologickým zařízením a vnějším vzhledem objektu. Budova bývalého mlýna byla postavena kolem roku 1880, zařízení elektrárny pochází pravděpodobně z 20. let 20. století.
Pozoruhodná technická památka, jejíž technologické zařízení i vnější vzhled jsou dochovány prakticky v původním stavu. Hydroelektrárna je součástí rozsáhlého systému (cca 10 objektů) využívajícího hydroenergetický potenciál horního toku Bílé Bystřice a jejích přítoků.
Objekt bývalého mlýna s hydroelektrárnou, přívodní a odpadní kanál je situován ve svažitém terénu v centru osady Pstruží při průjezdní silnici, na pravém břehu říčky Bystřice.
Z pohledu hlavního průčelí se objekt jeví jako patrový, z pohledu dvorního jako přízemní se zapuštěným suterénem. Samostatně stojící budova bývalého mlýna o dvou podlažích, zakrytá sedlovou střechou, má půdorys nesymetrického písmene T, který lze vymezit obdélníkem 25,5 × 18 metrů, orientovaným podélnou osou směr V-Z, a křídlem 8,4 × 10,1 m na severní straně o shodné výšce včetně hřebene střechy. V objektu jsou pod jednou střechou spojeny objekty obytné a hospodářské. Zdivo celé stavby je cihelné, stropy a krov dřevěné. Uspořádání střechy (krovu) je provedeno způsobem obvyklým v této lokalitě: půdní nadezdívka, bez hlavní římsy, přesah střechy přes průčelí i štíty, krov soustavy vaznicové s věšadly, vrcholový úhel větší než 90 stupňů, současná krytina pozinkovaný plech. Objekt je podsklepen. Hlavní průčelí obytné budovy je pětiosé,okna šestitabulková, osazená v líci stavby. Okna ostatních průčelí umístěna nepravidelně. Fasáda hladká, členěna pouze lizénovými rámci, na střední ose mělký rizalit se vstupem. Navazující část na západní straně objektu byla v minulosti přeměněna na dvě garáže se samostatnými novodobými plechovými vraty. Hydroelektrárna - V suterénu provozní místnosti - strojovna elektrárny (zaujímá přibližně 1/3 celé plochy suterénu) a bývalá mlýnice.
K původnímu mlýnu pravděpodobně přináležel i drobný přízemní hospodářský objekt při silnici.
Pozoruhodná technická památka, jejíž technologické zařízení i vnější vzhled jsou dochovány prakticky v původním stavu. Hydroelektrárna je součástí rozsáhlého systému (cca 10 objektů) využívajícího hydroenergetický potenciál horního toku Bílé Bystřice a jejích přítoků.
Budova bývalého mlýna s hvdroelektrárnou byla postavena kolem roku 1880. Je situována ve svažitém terénu v centru osady Pstruží na pravém břehu říčky Bystřice. V uličním průčelí se stavba jeví jako patrová. Střecha sedlová, půdorys členitý. Hlavní průčelí s hladkou fasádou členěnou lizénami, vstup do objektu ve středním mělkém rizalitu. V suterénu provozní místnosti - strojovna elektrárny a bývalá mlýnice, ve druhém podlaží obytné prostory. Navazující část na západní straně objektu byla upravena na dvě garáže s novodobými plechovými vraty.
Hospodářsky objekt - postavený při místní komunikaci, je drobné přízemní stavení se sedlovou střechou (dnes bez využití).
Budova hydroelektrárny (bývalého mlýna) s hospodářským objektem a technologickým zařízením strojovny hydroelektrárny, čp. 39 v obci Merklín, je pozoruhodnou technickou památkou, která se dochovala v autentické podobě bez rušivých novodobých zásahů. Hydroelektrárna je součástí rozsáhlého systému (cca 10 objektů) využívajícího hydroenergetický potenciál horního toku Bílé Bystřice a jejich přítoků.

Pozoruhodný technický objekt papírny postavený na přelomu 19. a 20. století, se svým způsobem unikátním hydroenergetickým dílem.

Svým způsobem unikátní, vodní dílo je součástí poměrně rozsáhlého systému využívajícího hydroenergetický potenciál horního toku Bílé Bystřice a jejích přítoků. Objekt bývalé papírny, i kdyby nebyl poškozen nevhodnými úpravami, nelze označit za architekturu nadprůměrných kvalit. Má však nezastupitelnou, dominantní, úlohu v urbanismu osady Pstruží. Je jedním z posledních dokladů kdysi slibně se rozvíjejícího průmyslového odvětví, využívajícího místní surovinu a vodní sílu, a poskytujícího tak pracovní příležitosti tehdejším obyvatelům nepříliž bohatého kraje. Je dokladem jistých zvyklostí v architektuře, typických pro oblast osídlenou převážně německým obyvatelstvem.
Areál papírny Ernsta Klügeho byla založen v roce 1874 adaptací dřívějšího mlýna u dnešní silnice. Později, na počátku 20. století byly vybudovány objekty nad mlýnem. Součástí horního areálu byla i vodní elektrárna využívající síly Bystřice a přítoků.

Objekt bývalé papírny sestává z několika vzájemně navazujících budov, seskupených na půdorysu připomínajícím písmeno L. Část severní: sestává z hlavní budovy téměř čtvercového půdorysu 17,5 × 16,8 m, přístavby skladiště obdélného půdorysu 11,6 × 7,5 m ustoupené dozadu, t.j. k SV – její podélná osa je pokračováním SV obrysové čáry půdorysu hlavní budovy, a strojovny obdélného půdorysu 5,2 × 4,5 m, navazující ve vzniklém koutě na SV stěnu hlavní budovy a štít přístavby skladiště. Hlavní budova o suterénu a 2 NP, zakrytá sedlovou střechou o malém sklonu, její hřeben je totožný s kratší osou jejího půdorysu, obsahuje v suterénu dílnu a strojovnu, ve zvýšeném přízemí byt, při JZ průčelí, a dílnu. První patro je využito jako skladiště. Schodiště je umístěno v J rohu objektu. Hlavní JZ průčelí je pětiosé, vchod v pravé krajní ose je zvýrazněn mělkým "rizalitem" naznačeným ve fasádě, zakrytým mansardovou střechou, její hřeben je ve stejné úrovni – kolmo na hřeben střechy budovy. Pětiosé je také SV průčelí, obě zbývající jsou trojosá. Zdivo celé stavby je cihelné, stropy nad suterénem provedené jako valené segmentové cihelné klenby do ocelových nosníků "I", v prostoru dílen navíc podpíraných litinovými sloupy, stropy nad přízemím a krov, soustavy vaznicové, věšadlový, jsou provedeny ze dřeva. Přístavba skladiště o suterénu a 1. NP, navazující na hlavní budovu, je zakryta sedlovou střechou o malém sklonu, hřeben totožný s delší půdorysnou osou. JZ a JV průčelí je čtyřosé, vstup do přístavby je průchodem z hlavní budovy. Zdivo této stavby je cihelné, stropní a krovové konstrukce dřevěné. Strojovna malé vodní elektrárny o jednom podzemním a jednom nadzemním podlaží je zakrytá pultovou střechou. Technologické zařízení sestává z Peltonovy turbíny z roku 1917, spád = 40 m a asynchronního generátoru o instalovaném výkonu 160 kW. Výkon je přenášen řemenovým převodem – čtyřmi násobnými klínovými řemeny.

Část jižní: v tupém úhlu k severní části , v mírném odstupu, je postavena budova obdélného půdorysu 26 × 9 m o suterénu a 2 NP, zakrytá sedlovou střechou, podélná osa orientovaná JZ – SV. Celá půdorysná plocha suterénu je využita pro dílnu, v přízemí čtvrtinu půdorysné plochy zaujímá dvoupokojový byt, zbývající část je využita jako skladiště. Ke stejnému účelu je určeno i patro. Celá stavba je zděná z cihel, stropy nad seuterénem jsou železobetonové. Stropy nad přízemím a krovy jsou dřevěné. Rozmístění oken a dveří je nepravidelné. Střecha je od úrovně prvního patra nesena pouze čtvercovými zděnými pilířky. Prostor mezi nimi vyplňují dřevěné žaluzie. Do prostoru nepravidelného půdorysu mezi štíty hlavních budov severní a jižní části je vloženo zděné skladiště o suterénu a 1 NP, zakryté plochou železobetonovou střechou, využíváno pro komunikační spojení obou hlavních budov. Kolmo na SV stěnu hlavní budovy navazuje přízemní objekt kotelny, v kotelně je umístěn válcový plamencový parní kotel. Jedná se o cihlovou stavbu obdélného půdorysu 11 × 4,5 m, zakrytou pultovou střechou. Její součástí je také kónický cihlový komín.

1906 přístavba kotelny
1907 základy sušárny