„V roce 1866 shořel starý mlýn mlynáře Františka Walda dole za Dobřívem. Tento mlýn pamatující časy drábů a pánů franců byl poslední dobou tak sešlý, tak schátralý, že když se v něm mlelo, celý se chvěl a třásl. Wald hned po požáru se pustil do stavby zděného jednopatrového parního válcového mlýna ve kterém se začalo mlít v následujícím roce.“
Liboslav Šimon: „Bližnímu k ochraně" (vydáno nákladem hasičů v Dobřívě v roce 1947)
Někdy před rokem 1892 předal mlynář Wald v rámci dědického řízení mlýn svému vnukovi panu Karlovi Liškovi. Tato výjimečná osobnost si zaslouží naší pozornost. Jak bylo již řečeno, Karel byl vnukem posledního majitele mlýna. Jeho matka, Aloisie rozená Waldová, se ve svých 20 letech v roce 1861 provdala za o 8 let staršího lesmistra, který určitý čas žil v Haliči v městě Skola. Zde se také Karel v roce 1863 narodil. Otec byl pak přeložen na Moravu do Strážnice. Tam se poprvé začal zajímat o rybářství, zvláště v tehdy na ryby neobyčejně bohaté řece Moravě. Vystudoval zemědělskou školu a pomáhal v hospodářství své tety v Želkovicích. Po získání mlýna se na trvalo odstěhoval do Dobříva. Liška zůstal celý život svobodným mládencem. Byl to člověk velmi pokrokových názorů a to nejen v oblasti technické. V hasičské publikaci Liboslava Šimona se o něm dočteme, že: „sbor dobrovolných hasičů byl založen hlavně z podnětu majitele zdejšího parního válcového mlýna Karla Lišky zkušeného a váženého občana dne 30. 10. 1892“. Díky svému uvážlivému jednání se mu do této hasičské jednoty podařilo zapojit i majitele strašické a dobřívské továrny Maxe Hopfengärtnera a jeho syna, takže již v roce 1897 oba podnikatelé obdrželi čestné diplomy.
Mlynář byl členem obecního i okresního zastupitelstva. Jeho velkou zálibou byla na tehdejší dobu poměrně drahá záležitost a tou bylo fotografování. Obec Dobřív, právě jemu vděčí za unikátní snímky z přelomu století. Fotografoval i sportovní zvláště fotbalové dění v obci a druhou stranu fotografií opatřoval razítkem: „Fotografie zhotovil Karel Liška, amatér sportu fotografického“. Byl statný skoro 215 centimetrů vysoký a vážil 135 kg. Byla to bohatýrská postava. Pěstoval na tehdejší dobu extravagantní sport, kterým byla jízda na vysokém kole. Mimochodem vysoké kolo na kterém jezdil vyrobila firma J. Kohout, továrna na umělecké mlýny a stroje. Podnikal cesty do okolí. Vynikal také vskutku velkou silou. Traduje se vzpomínka, kdy odstrčil pomocníky, kteří nakládali pytle s moukou, dle jeho názoru pomalu. Následně pak v každé ruce jeden pytel je házel na vůz. Stejně tak při návštěvě cirkusu v Dobřívě přijal vyzvání principála k zápasu s černochem o výhru 100 zlatých. Zápas vyhrál a výhru 100 zlatých pak dal v místní hospodě „Na Koruně“ (dnes dům čp. 22) společnosti k útratě a šel domů. To bylo v roce 1891.
Láska k rybám a rybářskému sportu ovládla jeho život. V té době, to je před 1. světovou válkou začal do Čech pronikat nový druh rybářského sportu, lov pstruhů a jiných potočních dravých ryb na umělou mušku, tak zvané muškaření. Byl to lov na umělou návnadu. Sport sem pronikl z Anglie. O této zálibě mlynáře píše jeho synovec v knize „Liškova žichovická škola muškařů“ následující: „V té době, kdy jsem vstoupil u strýce do učení (rybářského - poznámka autora), chytalo na mušku anglickým způsobem snad jen několik lidí v celých Čechách. Rozumím tím s anglickými pruty, muškařskými šňůrami, nástavci, podběráky s broděním a všemi možnými systémy vláčení na temžský a nottinghamský styl.
Tehdy strýc měl všechno v malíku, teoreticky i prakticky. Naučil se anglicky, odebíral Fisching Gazette, kupoval knižní novinky a v odborné terminologii by to ,nasekal' i každému lektorovi anglického jazyka. Zatvrdit se na anglické náčiní nebyla jednoduchá záležitost. V celém ,slavném' c. k. Rakousku byl jediný obchod,
kde bylo možné dostat tyto rybářské potřeby. Pamatuji se, že se do něj chodilo na Wollzeile ve Vídni. Strýce si tam velice vážili ... vše bylo neobyčejně drahé a tak
strýc, který neoplýval pozemskými statky nakupoval šetrně a snažil se vše pozoruhodné napodobit domácí výrobou ... hedvábí a stříbrné lametky se sehnaly, peří
dodával kurník a naše úlovky z lesa.“
Své dva synovce Františka a Karla podporoval na studiích, neboť jejich rodiče brzy zemřeli. Universitní profesor MUDr. František Neuwirth, korespondent ČSAV i universitní profesor MUDr. Karel Neuwirth byli strýcem vychováni k lásce k tomuto sportu a zcela mu podlehli. Jak do Dobříva tak i do Žichovic na Otavu přijížděli s nimi jejich známí a příbuzní, sestra Růžena provdaná Rottová, Ing. V. J. Rott, prokurista pražského železářství a pozdější majitel mlýna, Ing. Zdeněk Dyk i jeho příbuzný MVDr. Václav Dyk, autor mnoha rybářských publikací. Jenom pro doplnění, nejen mlynář Liška byl technický „pokrokář“, ale i jeho příbuzný Ladislav Rott, který již v roce 1898 podal Elektrickým podnikům města Prahy projekt na stavbu metra v Praze. Bylo to 30 let po zahájení provozu londýnského metra a 76 let před první jízdou metra v Praze.
Jeho další synovec Ing. Václav Dyk jej poznal jako samorostlého filozofa, který měl snahu se společnosti vyhýbat i když byl jako málokdo vybaven být vtipným a taktním společníkem. Snažil se podnikat, ale nepříliš úspěšně. Snad to bylo tím, že měl silné sociální cítění. Například za 1. světové války, kdy ceny dosahovaly závratných výšek prodával svůj výborný samožitný chléb se ziskem pouhé 2 krejcary (cca 7 haléřů) na každém bochníku.
Dne 2. ledna 1921 odchází Karel Liška z Dobříva a stěhuje se do Hrádku. Uzavírá se do sebe a ožívá vždy jenom, když se začíná s novým vysazováním ryb do Padrť
ského potoka. Až do své smrti v roce 1935 velmi často pobývá u své milované Otavy. V roce 1926 vydává knihu „Sportovní chytání pstruhů“ - bibli všech muškařů. Spřátelil se s dalším náruživým rybářem Ing. Karlem Ženíškem, který utrpěl při železniční srážce vlaků úraz. Za peníze z odškodného si tento zakoupil automobil Ford a spolu s Karlem Liškou vyráželi často na ryby.
Václav Jiřička
„Po založení učiliště byly Železárnami v Hrádku vytvořeny ideální podmínky; v roce 1950-51 byla upravena bývalá vila pana Kodeta a z jeho mlýna byl vystaven tříposchoďový internát s kapacitou 110 ubytovacích míst a s potřebnými společenskými místnostmi, klubovnou a Rudým koutkem, moderními hygienickými zařízeními, kancelářemi vychovatelů a správních pracovníků, velkou jídelnou a kuchyní, vybavenou všemi prostředky k mechanizaci práce ... “
Kronika učňovského střediska
