Ježkův mlýn, Sirkovna

Mlýn byl postaven roku 1866 Jakubem Ježkem jako umělecký. Již roku 1871 byl však objekt koupen v exekuci JUDr. Zdenko Ostádalem a Janem Zárubou (dražba na mlýn v r. 1870 - RR) a přestavěn na sirkárnu - nejstarší na Prachaticku.
Po založení slavné sirkárny v Sušici, které ta husinecká nemohla konkurovat, 1883 byl nucen majitel objekt pronajmout Eduardu Löwy jenž provoz značně zredukoval, ale ve výrobě sirek ještě nějakou dobu mohl pokračovat.
V roce 1884 sirkárna vyhořela a nebyla již obnovena, následujících 6 let vyhořelá budova chátrala a postupně stále více pustla. Po velkých husových oslavách v roce 1886 však značně narostl zájem turistů a výletníků o Husinec a tak dal majitel roku 1890 objekt přestavět na letní byty.

1900 stále veden jako umělecký mlýn, žije zde rodiny dozorce Karla Kühnela, Karla Turka, kočího ve mlýně a čeledína Vojtěcha Kahovce, chová se zde 14 ks. hov dobytka a 4 prasata

1905 zakoupila Renata Stranská z Greyffenfelsu

1910 správce Otto Chlad, vyučený mlynář, Vojtěch Chlad, mlynářský chasník a Josef Tuháček, zemědělský dělník.

1919 umělecký mlýn čp. 175, sirkárnu čp. 188 a další pozemky zakoupili za 192.000 Kč Eduard a Marie Rysovi, zároveň úřevzali i hospodářské zvířectvo a stroje. Ve smlouvě je poznámka, že mlýn i sirkárna již dlouho nejsou v provozu a nenalézá se v nich žádné zařízení. 

1919 instalována Francisova turbína

Ve 20. letech byl objekt využíván pro nábytkářskou výrobu , nejprve firmou Sagasser, později Václav Čejka a naposledy Lišovský nábytek.

1921 továrna na nábytek, vede Eduard Rys se synem Vlastimilem, silně se však zadlužili

1924 převzala Občanská záložna v Prachaticích za 400.000 Kč (což byla zároveň hodnota dluhu), vodní síla a zařízení 200.000 Kč, nemovitosti 100.000 Kč, strojní zařízení 43.000 Kč atd.

1929 záložna prodala celý areál (mlýn čp. 175, sirkovnu čp. 188, vilu čp. 198 z roku 1921 a domek čp. 139 s pozemky a vodní silou) za 650.000 Kčs Karlu Trnkovi, továrníku z Humpolce

1930 Karel Sagasser, továrna na nábytek a pila

1936 Karel Trnka prodal vše manželům Jaroslavu a Věře Výborným z Prahy z 500.000 Kč, kteří tím uhradili Trnkovy dluhy u záložny a dalších institucí

1939 vše prodali Václavu a Josefě Čajovým, kteří zde provozovali továrnu na nábytek až do roku 1950

1950-1995 n.p. Lišovský nábytek

dnes kovovýroba