Historie
Obecná historie:
Válcový mlýn začal r. 1849 stavět Hynek Galutschek na zelené louce. Mlýn nedostavěl, prodal Gustavu Hannakovi, který jej téhož roku uvedl do provozu. Po jeho smrti roku 1888 mlýn syn Jan, ale nebyl v podnikání úspěšný a podnik musel roku 1897 prodat v exekuční dražbě za cenu 56 000 zlatých Karlu Harmsovi. Harms mlýn pronajal Františku Veselému. Za jeho držení měl mlýn obchodní mletí. K roku 1902 zaměstnával účetního, obchodního cestujícího, stárka a devatenáct dělníků. Harms mlýn prodal paní Reisigové, ze jejíhož držení mlýn roku 1904 vyhořel.
xxx
Původně stával v těchto místech na břehu Tiché Orlice mlýn. Roku 1904 vyhořel a na jeho pozemku postavila v letech 1906–1907 firma Regenhart & Raymann z Jeseníku mechanickou tkalcovnu. Stavbu provedl pražský stavební podnikatel Edvard Rechziegel (1856–1925), majitel nedalekého léčebného ústavu. Tkalcovna disponovala turbínou o výkonnosti 120 HP a parním motorem 30 HP. Roku 1912 vypracoval Josef Kreibich plán na rozšíření a přístavbu druhého patra tkalcovny. Výhodně situované budovy, v blízkosti nádraží a u silnice, koupil roku 1920 Oldřich Martius, majitel firmy Hynek Gottwald. Závod na výrobu železného a mosazného, především nemocničního nábytku, založil Hynek Gottwald (1820–1894) roku 1872 ve Vídni a o sedmnáct let později jej přestěhoval do Prahy. Již roku 1920 provedl stavitel František Bobek přestavbu místností nad turbínou na brusírnu, barevnu a tři sušárny, do poloviny dvacátých let pak následovaly další úpravy pro potřeby nového provozu. Roku 1922 se firma transformovala na akciovou společnost a na konci desetiletí se jejím faktickým vlastníkem stal Jaroslav Vacek (1895–1945). Na počátku třicátých let navrhl stavitel J. V. Jiřička nové kanceláře, truhlárnu a skladiště, další adaptace prováděl Karel Diviš. V té době továrna zaměstnávala až 200 dělníků. Specializovala se na ohýbaný nábytek z ocelových trubek a mosazný nábytek se vyvážel i do ciziny. Během druhé světové války se zde zprvu vyráběl nábytek pro německou policii a armádu, později sedačky a jiné součásti letadel Luftwaffe. V letech 1940–1944 proběhly další přestavby a přístavby (architekt Zdeněk Tošovský, Karel Diviš) a bylo instalováno nové strojní zařízení od Českomoravských strojíren, a. s., Praha. Po zatčení Jaroslava Vacka se továrna od ledna 1944 dostala pod správu okupačních úřadů, po válce pod národní správu. Roku 1949 se stala součástí n. p. Kovona, poté n. p. Karosa Vysoké Mýto, a věnovala se nadále jen výrobě sedadel do dopravních prostředků, ve které pokračuje i po privatizaci.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
Novověk A – do bitvy na Bílé Hoře (1526–1620)
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Válcový mlýn začal r. 1849 stavět Hynek Galutschek na zelené louce.
Mlýn nedostavěl, prodal Gustavu Hannakovi, který jej téhož roku uvedl do provozu.
Po jeho smrti roku 1888 mlýn syn Jan, ale nebyl v podnikání úspěšný a podnik musel roku 1897 prodat v exekuční dražbě za cenu 56 000 zlatých Karlu Harmsovi.
Harms mlýn pronajal Františku Veselému. Za jeho držení měl mlýn obchodní mletí. K roku 1902 zaměstnával účetního, obchodního cestujícího, stárka a devatenáct dělníků.
Harms mlýn prodal paní Reisigové, ze jejíhož držení mlýn roku 1904 vyhořel.
Události
- Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
- Zánik mlynářské živnosti
- Zánik budovy mlýna
Hospodářský typ mlýna
Obchodní
První světová válka (1914–1918)
1930 továrna na kovové zboží Hynek Gottwald
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Galutschek
- Galutšek
- Hannak
- Hanák
- Veselý
- Reisig
Historie mlýna také obsahuje:
1849-1853 Hynek Galutschek (Galutšek)
1853-1888 Gustav Hannak (Hanák)
1888-1897 Jan Hannak
1897- Jan Harms
1902 František Veselý (nájemce)
-1904 Reisigová
Počátek existence tohoto mlýna je popsán v pamětním spisu z roku 1859, „V roku Páně 1849 odkoupil p. Hynek Galutšek, bývalý nájemce panství Brandýsa, díl sousedské půdy pod šlejferenským mostem, kde základ k novému mlýnu položil, nemoha však z nedostatku peněz stavbu tu ukončit, nedostavěné toto dílo p. Janu Hanákovi, mlynáři na Moravě, v r. 1853 odprodal, který z polovice umělecké, z polovice obyčejné
mlýnské stroje zřídiv, to vše synu svému p. Gustavu Hanákovi postoupil, on mlýn ten ustavičně zdokonaluje.“ Mlýn několikrát změnil majitele až do roku 1904, kdy vyhořel.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Císařský povinný otisk (1824–43)
Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu: