Prostřední, Farářský, Panský, Dědkův mlýn, mlýn u Hamanů

Náhon odbočoval v místech Volfovy zahrady, tekl přes statek Kubrových, okolo hospody U Kinclů, po horním okraji parku na náves, odtud přes zahradu statku Nebeských, sadem u Hamanových a pod železniční tratí. Od mlýna až do ústí do Berounky náhon nazýván Jalovým potokem. Po ukončení provozu mlýnů nebyl náhon čištěn a zanášel se splašky, ve 30. letech byl zrušen a zasypán.
K posledním dvěma mlýnům v centru obce a to Prostřednímu a Dolejšímu, přiváděl odnepaměti vodu mlýnský náhon, který odbočoval z potoka v místech zahrady u Volfů. Tekl dále před Kubrovic statkem, před hospodou u Kinclů, po horním okraji parku na náves, přes zahradu u Nebeských statku, sadem u Hamanů a tunýlkem pod železniční tratí. náhon na mlýn dále pokračoval k Broulímům - Dolejší mlýn - a v blízkosti přívozu vtékal opět do potoka. Radotínský potok v části od odbočujícího náhonu až k ústí do Berounky, byl nazýván "Jalovým potokem", neboť vodou byl zásobován nejprve mlýnský náhon a teprve přebytečná voda vtékala do vlastního koryta. Při nedostatku vody jí bylo v Jalovém potoce velmi málo. Každá větší voda však zatopila celou náves a v místech známého hostince U Horymíra znemožňoval často rozvodněný potok dětem přístup do školy, protože jeho břehy nebyly vůbec upraveny. Protékal mezi řeznictvím pana Šnobla, kovárnou pana Krotila a domkem pana Lukáše, jak to znají dosud pamětníci. V roce 1876 uvádí starosta Václav Drchota na schůzi představenstva obce, že: "Nynější Jalový potok při každém rozvodnění se zatáčí moc dokola vpravo pod samé vysoké břehy strouhy mlýnské, která poskytuje vodu a zásobuje celou obec jak pro domácí potřebu, tak pro dobytek a co je velmi důležité, v pádu ohně, ana jest řeka Berounka od obce vzdálená". Nutno si uvědomit, že Jalový potok podemlel na návsi svůj pravý břeh až do míst, kde později byla zřízena obecní studna tj. několik metrů nad nynějším pomníkem padlých.
Náhon byl totiž při velké povodni roku 1872 silně porouchán a tzv. nový obecní výbor trval na tom, že opravu musí provést ti, kterým náhon slouží tj. mlynáři, nikoliv obec. V novém obecním výboru byli po založení cukrovaru a cementárny již průmyslníci a živnostníci, nikoliv jen sedláci. V roce 1881 se teprve navrhuje, aby se provedly opravy břehů Jalového potoka a u Dolejšího- Broulímova - mlýna se zřídil most v délce 10m a tak umožněn nerušený přístup dětem do školy i ke kostelu.
Teprve v roce 1909 byla provedena korekce potoka, a to jeho napřímení od zahrady u Volfů až do míst, kde je nyní pomník padlých. Podél tohoto napřímeného potoka se pak vybudovala silnice směrem na Lochkov. Mimo obec byla tato silnice postavena již v letech 1886 - 1889. V horní části potoka byly břehy zpevněny nábřežní zdí a dlažbou. Spád se zmírnil čtyřmi stupni, aby se zabránilo podemílání a unášení suti do Berounky. O provedení této úpravy se zasloužil tehdejší starosta okresu Otakar Nebeský, rolník z Radotína.
Před regulací jezdily povozy potokem a místo mostů byly přechody po rozestavených kamenech. Po regulaci však vznikl hluboký dolík v místech dnešního parku. V něm bylo plno kamení a odpadků a uprostřed stála roztrhaná chalupa a obecní kovárna. Potok býval i později často rozvodněn, v srpnu 1925 došlo k neobyčejně silné průtrži mračen. Zpráva z novin uvádí, že potok zaplavil úplně cestu pod viaduktem a jeho divoce vířící vlny zatopily přízemí sousedních domů, takže k vyčerpání vody museli být povoláni hasiči. V jeho vlnách zahynulo i koňské spřežení, jež bylo jimi strženo. Událost potvrzuje i zpráva v Památníku sboru dobrovolných hasičů, která uvádí, že byly strhány všechny lávky, pobořen most u přívozu a zatopeno několik bytů a sklepů. K náhonům měli mlynáři tzv. vodní právo, ale i povinnost udržovat je v čistotě. Když mlýny skončily svůj provoz, nikdo již náhon nečistil, zanášel se splašky a odpadem všeho druhu. Stal se zdrojem nečistoty, na což většina občanů poukazovala a žádala jeho zrušení a zasypání. K tomu bylo třeba rozhodnutí Zemského úřadu, jehož docílení nebylo snadné. K zasypání a zrušení náhonu došlo teprve ve třicátých letech, tedy dlouho po skončení provozu obou mlýnů, uvážíme-li, že Dolejší mlýn skončil svoji činnost již před koncem minulého století, Prostřední mlýn po první svět. válce.