Zámecký, Podzámecký, Hrubého mlýn

V r. 1267 zde byl šlechtičnami z rodu Vítkovců založen klášter cisterciaček.

V r. 1807 bývalý klášter na pravém břehu Sázavy v Pohledu (tehdy Frauental) koupil hrabě Eugen z Unwerthu. V r. 1822 jej odkázal svému synovci hraběti Eugenu Silva Taroucovi, který jej přestavěl na klasicistní zámek včetně hospodářských budov. Do roku 1848 pravděpodobně mlýn patřil k zámku.

Mlýn stával mezi nynější sokolovnou a cestičkou k lávce přes Sázavu.

Mlýn je vyznačen na I. vojenské mapě v letech 1764-68 a při druhém vojenském mapování v letech 1836-52. Zcela jasně je označena symbolem mlýna budova č.p 4 (stav. 27) na Císařském povinném otisku a Indikační skice k císařskému otisku z r. 1838. 

Od r. 1848 byl mlýn soukromý.

V r. 1879 byl mlýn nabízen k pronájmu na 6 let. (RR)

Často měnil své majitele. Jeden z posledních majitelů se odtud odstěhoval kolem r. 1900, když se mu v náhonu utopil malý synek. Poslední soukromý majitel se jmenoval Hrubý. 

Mlýn měl v té době také pilu.

1900 - Wenzel (Václav) Zelený, nar. 1864. (RR)

Mlýn pak přikopupen k velkostatku

Mlýn vykoupilo zdejší panství a místo mlýna zde byla zřízena malá elektrárna, kterou do jejího zániku obhospodařoval nájemce velkostatku Max Turnovský. Ten byl správcem velkostatku ve 30. letech. Stejnosměrný elektrický proud byl rozveden po obci do soukromých domků a také pro veřejné osvětlení. Zařízení nebylo nijak valné a nedal se na něj napojit žádný elektrospotřebič ani rádio. El. proud sotva stačil zásobovat obec světlem, které někdy ani nesvítilo, ale jen blikalo.

1930 Max Turnovský, elektrárna, hospodářství a škrobárna

Posledním obyvatelem bývalého mlýna byl šafář pan Stálský, od konce 2. světové války zůstal domek neobydlený. 
Max Turnovský jakožto žid i s manželkou a dcerou deportován do koncentračního tábora, z něhož se již nevrátil.

Po znárodnění velkostaku sloužil jako šrotovna obilí.

Náhon k tomuto mlýnu se táhl od splavu směrem k Semerádům, pod rekreačním domkem čp. 5, přesně v těch místech, kde je dnes panelová cesta. Ještě v 50. letech byl náhon funkční, čerpala se z něj totiž voda do sušky brambor ve zdejším lihovaru. Při prudkém tání v zimě roku 1961 se však starý splav protrhl.  V důsledku toho se snížil stav vody v náhonu a řeka začala rozemílat břehy pod splavem. K opravě nedošlo  a náhon byl postupně zasypáván odpadem. Jak postupně zanikal náhon, tak chátral i starý mlýn. V r. 1965 byl starý mlýn zbourán, zůstala jen ruina. V r. 1976 byl vybudován nový splav. Roku 1978 dokončilo Povodí Labe novou úpravu jezu v Pohledu. Původní koryto bylo zregulováno a část koryta zasypána.

Přibližně v r. 1986 si vybral pohledský splav pan Kafka pro výstavbu malé vodní elektrárny. Po vyřízení všech nutných formalit bylo se stavbou započato r. 1992 a r. 1994 hotovo. Obytnou část MVE stavěli až potom, a svépomocí. K rekonstrukci MVE došlo cca v r. 2007.