Začátkem 16.století můžeme sledovat v Purkarci lovčího Prokopa a pod Jeznicí na mlýně Linharta Buzka. Oba dva se zúčastnili měření hranic panství Hluboká - Býšov v roce 1513. Zanedlouho na to dovídáme se z protokolů Táborské černé knihy, že byl v roce 1520 purkarecký mlynář Prokop úkladně oloupen a zavražděn lapkovským bratrstvem Bárty Malostranského, které mělo svůj stav na Libochově strouze. Snad poté dostali se do Purkarce bratří Buzkové. Svědčí o tom zápis v nejstarší svobodnické knize z roku 1550, ve kterém Jan Buzek z Jeznice, sezením tamtéž svědčí spolu s Janem Smržem ze Zvozdné Václavovi Tuchonickému před úředníky zemských desek o svobodném držení dvora. V té době odváděli bratří Buzkové královské komoře berně a sbírky, z nichž se jich několik zachovalo, jako příloha ke sporu s Adamem z Hradce.
Z různých rozptýlených archivních zpráv lze celkem plynule sledovat držitele lovcovství v Purkarci na kterém seděli Jan, Petr, Zachariáš a Jindřich Buzkové v létech 1550 - 1575 a na mlýně v Buzkově Adam Buzek spolu s bratrem Samuelem rovněž v té době. V roce 1575 zemřel v Buzkově Adam Buzek a vdova Johana bez svolení nedílných bratří Buzků se vdala za poddaného mlynáře Tobiáše z týnského panství. Tato skutečnost způsobila dlouhý spor, který se zachoval v celém rozsahu v pražských archivech. Prozrazuje velký společenský rozdíl- poddaných oproti svobodníkům a tak se nelze divit že se Buzkové nebojí postavit i samému panu Adamovi z Hradce, který byl na ten čas dědičným držitelem Hluboké a nejvyšší úředník království. Buzkové proces se svou švagrovou, Která se podala v poddanství pánům z Hradce, vyhráli a na poručení královského prokurátora byli uvedeni na své zboží v Buzkově. Rovněž jim byli svěřeni sirotci po bratru Adamovi jako děti svobodných k vychování. v řijnu 1575 byli uvedeni bratrí Zachariáš, Samuel, Jindřich a Petr a jiní léta ještě nemající skrze nařízené komisaře Jeronýma Hozlauera z Hozlau a Mikuláše Bejšovce z Bejšova ve svůj majetek. V té době patřila k mlýnu Buzkovu i pila šlajferna s několika poddanými. Buzkové se podepisovali na všech peticích komoře jako svobodníci-lovci, živili se mlynařením, dohlídkou k lesům a plařením na Vltavě. Tak v roce 1582 Jindra Buzek vázal 6 vorů v Purkarci a Petr Buzek na bývalém mlýně Jana Poněšického posílal dva vory lesů do Prahy. V létech 1583 - 90 vyskytují se porůznu v hlubockých účtech Jan a Petr Buzek jako nájemci řeky, kupci stavebního dříví a Janu Buzkovi bylo odpuštěno něco jiterniho platu, protože vyhořel. V té době však prodávají mlýn Buzkovský svobodnému měšťanu Bohuslavovi Kropáčkovi z Vodňan a pozdějili lovcovství a mlýn v Purkarci Bohuslavovi Bejšovcovi z Bejšova. Kropáček věnoval na stavbu nové radnice v Lišově v roce 1590 10 gr., v roce 1597 kupoval od panství Hluboká deset dřev na rejle za 30 gr.m.
Při příležitosti sepsání druhého hlubockého urbáře /nyní nově vročeného k roku 1593-4/ jsou uvedeni Bohuslav Bejšovec jako majitel svobodného mlýna v Purkarci a platí z najatého ostrova 32 gr.m., a Bohuslav Kropáček z jiter 40 gr.m., jinak pochopitelně drželi své zboží svobodně pod jurisdikcí královské komory. Rejstřík na odběžné platy, vypracovaný k příležitosti prodeje panství Hluboké Malovcům v roce 1598 svědčí o tom, že všichni bratří Buzkové byli již mrtvi. Možno proto počítat s tím, že po roce 1580 byly oba statky rozděleny a lze sledovat vývoj kadého samostatně.
Majitel purkarecké části Bohuslav Bejšovec z Bejšova byl v létech 1592 až 1598 jako mlynář správcem plavebních vrat jezu na Vltavě, který nebyl v pořádku. Proto byl několikrát komorou a samotným císařem upomínán, aby jez opravil. Bejšovec mlýn vlastnil až k roku 1613 spolu s lovcovským úřadem, poté jej prodává hlubocké vrchnosti pánům Malovcům a ti zase nějakému Klímovi za 1000 kop m.gr. Tato část svobodství byla rok po té zrustikalisována a po smrti Klímy prođána nejprve Tomáši Bakovi z Křesína /1636/ a později Tomáši Janátovi alias Zelenkovi z Dřítně /1649/. Zajímavé je, že v gruntovnici, kde byly převody zapsány, jsou uváděny ještě staré svobody, které však měly význam spíše bývalého manského vztahu, než pravého svobodství. Staré lovcovství, pozdější selská živnost u Janátů v Purkarci č.7 byla stržena v 70.létech minulého století. M. Kolář popisuje zajímavou architekturu, která prý připomínala v některých prvcích stavbu bývalého královského hrádku Karlhausu. Navíc se zminuje o záhadném vyrýsovaném znaku nad vchodem /podobně popisuje i Mikuškovič ve svém popisu panství Hluboké z roku 1850/, který prý znázorňoval královského lva spolu s dvojitým císařským orlem. Spojovali tento znak s nějakým erbovním znamením Janátů. Věc je daleko jednodušsí. Lovcovský dům byl označen znakem království protože byl zároveň sídlem císařského forstmistra a vodního mýta na Vltavě. Buzkové žádné erbovní znamení neměli a Bejšovcové měli ve znaku supí hlavu.
Naproti tomu na části Buzkovské zachovalo se pravé svobodství až do roku 1714. V roce 1602 vymáhá královská komora od Kropáčka povolené sbírky a berně, které byl dlužen od roku 1580. Kropáček naproti tomu si stěžuje na hlubockou vrchnost, že jej Malovec násilím a vězením nutil, aby berni odváděl na Hlubokou. Spor byl vyřešen ve prospěch Kropáčka a Malovec byl upozorněn, aby neobtěžoval královského svobodníka. Jeho existenci lze sledovat ze soupisu berně z roku 1603 a 1615; výše platu byla 3 kopy 30 gr.m. Poslední zpráva o Bohuslavovi Kropáčkovi je zachována v relaci královských komisařů v říjnu 1618, v záležitosti zplundrování dvora vlastním stavovským vojskem. Po celou dobu třicetileté války se prameny o Buzkovu odmlčují až k roku 1648 se dovídáme o potvrzení donace krále Václava IV. císařem Ferdinandem III. majiteli svobodství Kašparu Kropáčkovi, jinak Buzkovi. V berní roli práchenského kraje je uváděn jako svobodník s majetkem polností o 75 stryších, mlýna o dvou kolech, pile a stupách všechno per 4 osedlé. Rovněž v soupisu svobodníků z roku 1655 je Kašpar Kropáček uváděn jako majitel svobodství o rozloze 3/4 lánu. Před rokem 1690 přebírá statek syn Bohuslav Kropáček, který svědčí v roce 1694, že Jan Janát, rychtář purkarecký jest svobodný a roboty ani platu neodvádějící, jen malý poplatek jemu neznámý co do výše na hlubockou vrchnost odvádí. V deskách svobodnických zachoval se zajímavý spor mezi vdovou po Kašparu Kropáčkovi a jejím zetěm Františkem Krelem z Líšnice o vyplacení věna. Spor byl veden před královským prokurátorem Janem Malovcem z Chýnova a šlechtickými svědky a dopadl ve prospěch Krela. Ve smlouvě je jmenován i mlynář Bohuslav Kropáček v ten čas i majitel dalšího mlýna v Týně nad Vltavou. Purkarecká nejstarší matrika uvádí Kropáčky vždy jako urozené pány a lze sledovat, že svědky při křtech dětí byli vždy lidé nejméně svobodní. Bohuslav Kropáček měl za manželku rovněž svobodnici Dorotu Hartmanickou z Hartmanic, později poslední majitelkou svobodství. Krátce po roku 1700 ujímá se statku i mlýna poslední Kropáček Matěj, syn Bohuslavův, který smlouvá v roce 1703 s hlubockým hejtmanem Frankenstadtrem lesy a aronduje tak své drobné panství. Umírá však předčasně v roce 1714 jako svobodný mládenec a matka spolu se čtyřmi provdanými dcerami prodávají dvůr s inventářem: mlýnem o dvou kolech, 4 stoupy s pilou a šlajfernou s příslušenstvím, dále se samostatnou chalupou a malou cihelnou a šesti poddanými lidmi včetně domácího zvířectva za 8.000 zl.knížeti Adamu ze Schwarzenberka. Statek byl rok poté zrustikalizován a v roce 1716 byl tu osazen nový mlynář Martin Kulhánek z blízkých Jaroslavic. Pro tuto svéprávnost byl veđen až do roku 1848 fiskálním úřadem spor s panstvím Hluboká
