Vitáčkův mlýn

Zachován pozoruhodný „Plán ku postavení nového mlýna pro p. Ant. Vitáčka v Hostímě č. p. 40“. Mlýnskou technologii zde zakreslili ve 4 řezech mlýnem. Dále je zde navržena fasáda mlýna a situace mlýnice vůči obydlí. Nechybí tu nakreslená měřítka a podpis autora, jímž byl Filip Wlček, sekerník. Podepsal se i investor Vytáček Anton. Plán máme datovaný okolnostmi vzniku mlýna, ale také kolkem z roku 1881. Jak již bylo předznamenáno, jedná se o naprosto jedinečný plán, který obsahuje řadu jinde nevídaných detailů. Můžeme na něm vidět amerikánský mlýn s některými typickými prvky, tak jak jej známe z literatury. Mlýn obsahuje část čistírenskou, mlecí a třídicí. Jeho budova měla 4 podlaží, tedy podkolí, mlecí podlahu, první patro a podstřeší. O rozvod energie ve svislém směru se starala především královská hřídel vedoucí z podkolí do prvního patra. Vodním motorem bylo vodní kolo na spodní vodu o celkovém průměru 5,5 m. Spolu s ním na hřídeli sedělo kolo paleční s čelními palci, jež má vůči kolu vodnímu poměrně velký průměr. Paleční kolo pohání předlohovou transmisi, ta zase přes pravoúhlý paleční převod pohání královskou hřídel a zároveň plochým řemenem krupník. Královská hřídel má dvě řemenice, které zajišťují přenos energie dvěma řemeny na mlecí a špicovací složení. Pravoúhlý převod je v plánu naznačen na mlecí podlaze a lze se domnívat, že měl být i v prvním patře. Další rozvod energie na mlecí podlaze a v prvním patře se prováděl plochými řemeny.
Prvotní čištění probíhalo na hranolovém vysévači umístěném v prvním patře. Zde narážíme na první otázku, jak sem bylo dopravováno melivo. Pravděpodobně výtahem, který vede z mlecí podlahy až do podstřeší. Lze se domnívat, že v podstřeší byly přihrnovací hrádě na jednotlivé meziprodukty a na melivo. Vyčištěné zrno se zachytávalo do pytle a následně převezlo do násypky nad špicovacím složením. Zrno zbavené špičky a části slupky šlo do krátkého výtahu, který je vynesl nad čisticí stroj podobný klasické moučnici, avšak zdvojené. Výtah zde byl nutný, neb moučnice není klasicky v podkolí, ale na mlecí podlaze. Je možné, že v jedné polovině probíhalo čištění ošpicovaného zrna a v druhé polovině snad třídění meliva klasickým moučným pytlíkem. Samotné mletí, vymílání a luštění krupic probíhalo na jediném kamenném složení s francouzskými kameny. Třídící část se skládá z hranolového předvysévače a moučného vysévače umístěných v podstřeší a z již zmiňované zdvojené moučnice, dále ze savky s žejbrem, která je zakreslena v prvním patře a zajišťovala čištění a třídění krupice a dunstů. V případě mletí pšenice se na francouzských kamenech provedl první šrot a melivo vynesl výtah do podstřeší do předvysévače, ten oddělil z meliva nejhrubší frakce, aby ulehčil moučnému vysévači. Tato nejhrubší část meliva, která by zbytečně opotřebovávala hedvábí v moučném vysévači, šla znovu na mlecí složení. Mouky a krupice se pak poslaly do moučného vysévače, kde mohly být tříděné na tři sorty. Vytřídila se zde mouka, dunsty, krupice a zbytek, jenž šel opět na mlecí složení. Mouka byla již hotový produkt a krupice se následně čistila na savce s žejbrem. Proces mletí se periodicky opakoval nejméně 7 krát, ale mohl být opakovaný i více jak 10 krát s tím, že se zrno postupně vymílalo a mlynář z něj získával tmavší a tmavší mouku. Podobný proces byl i s žitem, jen s tím rozdílem, že žito se nemlelo na krupici a tak se z celého procesu vynechala savka. Žito se také mlelo na méně chodů. V plánu mlecího složení je patrný ještě třetí kapsový výtah, který stál u savky a zajišťoval dopravu krupic a dunstů z vysévače na žejbro v horní části savky.
Na plánu chybí výše zmíněná bruska na kamennou dlažbu, ale zároveň je zde namalován krupník holendrového typu, který není v pramenech nikde zmíněný. Své místo našel v podkolí, což je poměrně typické umístění. Z plánu také vyplývá, že objekt mlýnice byl přístupný jedněmi dveřmi a to ze dvora usedlosti. Zda některé z pěti oken v prvním patře tohoto průčelí sloužilo jako vyskladňovací otvor, není zřejmé.
Vitáčkův mlýn je pozoruhodným příkladem mlýna postaveného na zelené louce. Samozřejmě se nabízí otázka, zda se na svou dobu jedná o svým způsobem již archaické či naopak o moderní zařízení. Naštěstí bádání o technologickém vybavení mlýnů ve druhé polovině 19. století postoupilo a máme pár příkladů, které můžeme porovnat. Z pohledu plánové dokumentace z roku 1884 k modernizaci Podbranského mlýna v Rožmitále pod Třemšínem se jeví Vitáčkův plán jako poměrně moderní. Vypracovala jej firma Karolinenthaler Maschinenfabrik J. G. Bernard vormals: Lüsse, Marky & Bernard ve spolupráci s firmou Dílna na mlýnské stroje Alois Barth, Praha, Lipová ulice číslo 472. Plán vyobrazuje amerikánský mlýn s kamenným mlecím složením s francouzskými kameny, poháněný vodním kolem na vrchní vodu s kovovými prvky, litinovou hřídelí a převody převážně z litiny a s krátkou svislou hřídelí vedoucí z podkolí na mlecí podlahu. Další rozvod energie zprostředkovaly ploché řemeny. O čištění se staraly dva koukolníky s eurékou a o přesun meliva několik kapsových výtahů, z nichž jeden je nakreslen jako šikmo postavený. Vysévání probíhalo na hranolových vysévačích a savce. Porovnáním těchto dvou plánů lze dojít k tomu, že Vitáček nechal až na drobné ústupky vyprojektovat mlýn moderně. Na druhou stranu si uvědomme, že oba plány vznikly v době, kdy byly poměrně běžně do nově budovaných i modernizovaných mlýnů instalovány válcové stolice a to jak s válci z porcelánu tak i s válci ze skořepové litiny. Dobrým příkladem je postupné modernizování nevelkého mlýna Sárovec ve Vysokém Mýtě Karloušem Richtrem, který válcovou stolici osadil v roce 1875. Celková modernizace stála 3621 zlatých s tím, že porcelánová válcová stolice tehdy čítala 980 zlatých.23 O tom, že v tomto období byly válcové stolice již obecně známé, jen pro většinu mlynářů finančně nedostupné, vypovídá i inzerce z prvního čísla časopisu Mlynář z roku 1880. Autor článku se domnívá, že tvůrce plánu, sekerník Filip Vlček, věděl o vynálezu válcové stolice i euréky, ale poněvadž to byly opravdu drahé stroje, vznikl plán v této levnější variantě.