„Z 5. na 6. dubna 1849 oheň na Huti zničil cejnhamer. Majitel byl potrestán, protože oheň vznikl přičiněním samého neboť kradl dřevěné uhlí z milířů a to přinesl domů. Nebylo uhašené a z něj vznikl požár“.
29. prosince 1869 spuštěn mlýn mlynářem Plechatým z Rokycan, kde vlastnil hostinec
1883 byla podepsaná trhová smlouva mezi Janem Hájkem a Josefem knížetem Colloredo z Mannsfeldů. 1885 pak došlo k vložení vlastnického práva na stavební parcelu 171/1, mlýn čp. 253 a vodní přikop číslo kat. 2029. Současně došlo ke směně majetků mezi již zmíněným knížetem a manžely Marií a Antonínem Velvarských (nájemci mlýna v Hořovicích a současně majiteli mlýna „Na Čápu“ ve Zbirohu). Mezi Josefem Colloredo-Mannsfeldem a Antonínem Velvarským došlo k dohodě, že oba mlýny jsou prosty dluhů a jejich tržní hodnota je shodná. Došlo tedy k finančnímu vyrovnání mezi pány Hájkem a Velvarským a to v částce 4283 zlatých a 75,5 krejcarů.
Jan Hájek pocházel ze starého mlynářského rodu. Mlynářem byl již jeho praděd Matěj Hudlický z Mirošova. Otec Jana Hájka byl mlynářem v Nové Huti čp. 57 na Padrťském potoce. Jan Hájek pocházel z 5 sourozenců. Z nich se tři věnovali mlynářství, jeden sladovnictví a jejich sestra se provdala za mlynáře v Klatovech. Když Jan Hájek zakoupil mlýn ve Strašicích, byl již ženatý a mlýn byl z části zaplacen z věna manželky. Krátce po koupi mlýna odchází na dva roky na vojnu. Mlýn na tu dobu pronajímá Josefu Smrči-
novi. Ten postavil u mlýna pilu s „jedním plechem“, tak zvanou jednušku a zahájil výrobu šindele. Po návratu z vojny se dal Hájek do budování. Přistavěl stodolu a seník. V roce 1890 postavil pilu. Byl to již klasický katr.
V roce 1892 přišla velká voda. Zničila jez a i přilehlé pozemky. Bylo nutné postavit jez nový. V roce 1897 a to ve dnech 27. až 30. července přišla nová pohroma, která zničila opět jez. Nánosy kamení a země zničily pole i louky. Selské vozy, pakliže je voda neodnesla, bylo nutno po opadnutí vody z nánosů vykopat. Voda strhala i mosty, poničen byl také hutní závod. Škody existenčně ohrozily i mlynáře Hájka. Proto 19. ledna 1898 žádá „slavné c. k. okresní hejtmanství o milostivé vymožení a opatření nezúročitelné půjčky státní ve výši 2 000 zl. na dobu 10 roků“.
V roce 1898 byl snad právě s touto pomocí dostavěn dům, na který bylo přeneseno číslo popisné 253. Původní byt v mlýně byl přestavěn na pekárnu.