P. JULIUS CHODNÍČEK KROMĚŘÍŽ V HRADBÁCH http://www.eknihovna.maxzone.eu/kromeriz_v_hradbach.html
Mlýn je statečné stavení. Uvnitř dělil se na hrubou stranu, malou stranu a povodňáky, kdež i kašník stál. Složení mlýnská byla starého jednoduchého způsobu, jež stárci, podstarší a mlynářští řídili. Dlouholetý nájemník mlýna Václav Urbánek byl pantáta prostých mravů a nejraději v šalandě mezi lidem a chasou dlel. Šalanda byla jakousi sborovnou pro ty, kteří čekali, až na ně mletí přijde. »Pusto jak v šalandě — Zima jak v šalandě« jsou pořekadla, která tu věc vysvětlují. Lidé mleli sami, jak kdo
mnoho přinesl anebo přivezl, chudý měřičku, sedlák třeba kopu měřic. Stár.ek bral z každé měřice mírku. Příliš vrchovatá mírka nebyla lidem po chuti, a zatracovali to. Národní básník to vzal ale s humoristické stránky, když o ferinovi mlynáři, který se chytře ospravedlnil, zapěl: Když jsem byl mlynářem — brával jsem na vrchovato; nyní jsem hostinským — nedolívám za to. Ve mlýně v tu stranu k městu jest Maxmiliánův vodovod pitné vody ze studánek na Barbořině a zároveň stroj, kterým se moravní voda troubami vede do kašny v městě. Stroj ten obdivován jako nějaké perpetuum mobile, neboť voda, která čtyři železné pumpy žene, sama se zdvíhá a do trub tlačí. Vodovod ten jest zajisté velkým dobrodiním městu od kardinála Maxmiliána Josefa prokázaným, jak zlatý nápis svědčí: Maxmilián Joseph seiner geliebten Schutzstadt Kremsier
