Novoměstské, Šítkovské mlýny

Podrobnosti stavby vodárny a věže zahájené v roce 1588

Karel Mělnický vedl o stavbě vodárenské věže ručně psaná registra (později jsou vodohospodářskou veřejností nepřesně nazývána „stavební deník“) za účelem zaznamenání příjmů a vydání. Záznamy neuvádějí souvislý popis stavby, ani její přesné dispozice, konkrétní konstrukční provedení a úplný rozsah. Ve vztahu k cenám a mzdám jsou však v některých případech zaznamenány podrobněji i technické údaje, spotřeba i původ materiálu, použité stroje i nástroje a informace o některých vnitřních konstrukcích. Excerpcí jednotlivých záznamů, jejich analýzou a roztříděním bylo možné sestavit obraz o této výjimečné a náročné stavbě.

Mimo vodní věže stavěli Novoměstští tři mlýny, dále nožířskou i kovářskou brusírnu a krupník. Posledně jmenované objekty přiléhaly ke mlýnům.

Rudolf Dušek ve svém rukopisu uvádí, že celá stavba byla zahájena 8. srpna 1588. „Aby se neopakovala katastrofa minulých let, kdy věž vodní se sesula, zakládány jednotlivé budovy a zvláště pak věž vodní velmi důkladně. Nejdříve pro věž, představenou před řadou mlýnů, zřídili beranici jímku a hned začali vbíjeti dubové jehly a zřizovati rošt pro základ. Podobně také pro ostatní stavby. Již samotné zřízení jímky pro základ věže vyžadovalo obzvláštních zkušeností a odbornosti. Na holce vbíjené do dna skládány stěny z dubí, před nimiž bylo vbíjeno husté dubové kolí, zajištěné přes ně položenými dvěma půboji a přitaženými k nim šrouby. Mezi stěny vmetán kámen s pískem a jílem přivážený z náklí... Zvlášť bylo obtížné vyčerpávání vody z jímky a udržování hladiny na nízkém stavu, uvážíme-li, jak primitivními čerpadly se pracovalo.“

V roce 1589 začala stavba již 2. ledna. Až do 4. února, díky velkým mrazům, probíhaly pouze přípravné práce. Beranici vytahovali vory ze zamrzlé Vltavy, skalníci v hloubětínském lomu připravovali kámen, formani ho přiváželi na staveniště, kde ho kameníci opracovávali. Sekerníci stavěli jeřáb a zedníci bourali a čistili staré zdivo na blízkém Hrádku. Mlynářští tovaryši připravovali dřevěné vybavení mlýna.

V týdnu mezi 6. a 11. únorem mrazy asi polevily, protože zedníci zdili na vodní věži. Od 15. února do 11. března zdění ustalo a opět byly prováděny pouze činnosti, kterým mráz nevadil. Od 13. března se stavělo naplno. Beranici zakládali další stavby, zedníci zdili vodní věž a přední mlýn, tesaři připravovali a stavěli lešení, nádeníci hasili vápno, vyváželi písek z Vltavy, míchali maltu a s ostatním materiálem vše přidávali na lešení. Dne 20. března bylo všem přidáno na platu, protože se prodloužily dny. Pracovalo se totiž „od slunka do slunka“. Koncem dubna byl opět všem zvýšen plat a beranici dostávali navíc 3 gr. míšeňské denně na pivo na každý beran.

Na počátku července přišla povodeň. V záznamu k 6. červenci je uvedeno, že nádeníci odklízeli písek a vápno před velkou vodou, beranici zpevňovali srub proti vodě a při velké vodě „dříví hájili“ a následně stavbu dlouho opravovali. Na přelomu července a srpna stavba pokračovala, v polovině září došlo k sestavování vodního čerpacího stroje ve věži a z neznámého důvodu byla 16. října stavba vodní věže pozastavena. Dne 16. prosince ukončil Karel Mělnický fiskální rok a předal radním Nového Města pražského vyúčtování. Stavba však drobnými pracemi pokračovala až do 23. prosince.

V roce 1590 ožila stavba až 8. ledna. Beranici vbíjeli kůly pro další stavební srub, kameníci připravovali štuk a kavřinec pro věž, skalníci, sekerníci i nádeníci chystali potřebný stavební materiál na dobu, kdy bude možné pokračovat ve zdění. Na začátku února beranici dodělávali základ další šlejfírny i některých dalších staveb. Po 19. únoru se naplno rozběhly zednické práce na vodní věži a šlejfírně, která měla mít tři vodní kola.

Ve věži byla zahájena montáž dřevěné nosné konstrukce (hranice) pro vodní nádrž. Začátek června byl velmi deštivý. Dovídáme se totiž, že mlynářští tovaryši dělali „v suchu" dubové stupně na točitém schodišti ve věži. Celý červenec byl ve znamení budování vodní věže, šlejfíren a krupníku. Stavební a technologické práce na zadním mlýně, vodní věži, prostředním „pekařském“ mlýně a krupníku pokračovaly až do konce roku. 22. prosince byla stavba přerušena a Karlem Mělnickým hned po novém roce vyúčtována.

Stavební rok 1591 začal 7. ledna. Tesaři zvyšovali na věži jeřáb a nádeníci vrtali vodovodní roury. V polovině února přišla povodeň, ale následná poškození byla za měsíc zažehnána. V dubnu osazovali zedníci štuky na věži, postavili komín v kovářské šlejfírně a pokračovali ve zdění vodní věže. V květnu intenzivně pokračovaly zdicí práce na vodní věži. Beraník také splavil jedlové kmeny z Výtoně pro věžní krov.

Celý červen a červenec zaplnila stavba vodní věže. Sklenář také zasklil okna v krupníku. Významnou událostí bylo „výběrové řízení“, při kterém byl tesařský mistr Michal schválen ostatními mistry pro stavbu krovu vodní věže. Ten ihned „počal tesati lesů“. Trámová konstrukce krovu byla vyráběna a sestavována na volném místě pod věží. Zedníci dostavěli věžní zdi, na nichž byl na počátku srpna železnými klamry spojen kavřinec.

Na počátku září tesaři vytáhli krov na věž, krokve stahovali cáhlovským železem a ke spodním trámům upínali novohuťskými klamry. Zatímco tesaři osazovali makovici, zedníci rozebírali lešení a spouštěli ho z věže dolů. Tesař také šaloval „špic krovu"a přibil „škorni"na hrot pod makovici. Zedníci a tesaři upravovali na věži římsy a nárožníky a tesaři šalovali krov, stavěli vikýře apod. Jejich práce skončila na sklonku listopadu. Mezitím zedníci dláždili pichový sklep a podlahy ve věži. Beranici také rozebírali „hradbu proti vodě" vytahovali kůly a zaplavovali stavební jámu. Také vbíjeli kůly a dělali jochy, na které se „mají roury klásti“. Mlynářští tovaryši dlabali čepy do hnací hřídele a počali sestavovat čerpací stroj. V půlce listopadu byla hřídel usazena a začepována. Na konci měsíce musel být vylámán nový otvor do věže, protože původní otvor pro hřídel byl udělán příliš nízko.

Začátek prosince zastihl tesaře při dokončování nosné hranice, na které mlynářští tovaryši připravovali osazení vodní nádrže. Ti také dokončovali čerpací stroj. Na konci měsíce vtáhli beranici za pomoci mlynářských tovaryšů do věže zbylá vodárenská zařízení. Po ročním vyúčtování stavební činnosti rezignoval Karel Mělnický na vedení stavby.

V následujícím období stavba pokračovala i bez původního stavitele. Jakékoliv záznamy chybějí, ale muselo být seřízeno a spuštěno vodárenské zařízení, dostavěn prostřední mlýn a dělány další nezbytné dokončovací práce na ostatních objektech.

Karel Mělnický se vrací na stavbu až na počátku srpna 1593, jak dosvědčují zápisy dodatečně přivázané k záznamům z roku 1591. Vodárna již musela být v provozu a je zřejmé, že prováděl různé přestavby a budování blíže neidentifikovaného mlýna. Téměř dvouletá mezera ve výkazech neumožňuje ani přibližnou identifikaci objektů a díky ní se vlastně rozpadá chronologie výstavby.

Stavební činnost je vyúčtována k 13. listopadu 1593. Je nutné předpokládat, že pokračovala ještě v roce 1594, protože nebyl dostavěn „neznámý“ mlýn.

R. 1599 byl při přestavbě věže smrtelně zraněn hmotami nakupenými na lešení, jež se prolomilo, její stavitel Karel Mělnický, který za zásluhy o stavitelství povýšen předtím roku 1590 do stavu vladyckého s přídomkem „z Karlsperka“. (MK)