Seslávecký, Kuchyňkův, Cukrův mlýn

1651 Mikoláš Sezemský

1690 Jiří Vojta

Jan Cukr

1930 Josef Janda

-1935 Kuchyňková

Na panství rosickém v 17. věku mlynář na mlýně jen potud setrvati měl, pokud byl dobrým hospodářem, by se svými dětmi a čeledí v samospasitelné víře katolické žil, služeb božích pilný byl, bludu a kacířství se vystříhal, na rybníčky pozor dával a na rybách škody nečinil.
Mlynáři na rosickém mlýně měli vedle placení úroků i jiné povinnosti, např.:
1. všecko o sobě do mlýna jako kola aj. říditi,
2. poddaným panství rosického mlýti,
3. panské melivo bez fortele odvozovati.
Za to měli také práva, a to:
1. chovati dobytka co by chtěli,
2. dříví z panských lesů na hřídele a prkna,
3. kameny a hřídel se jim přivážel z roboty,
4. nekonali robot,
5. mohli mlýn z panství komukoliv odkázati nebo prodati.

1623: Z mlýnů prodávali se dvakráte do roka vepři krmní a to 21. týden honákům kus po 20 kopách: ze mlýna Podlažského 4, ze mlýna chrašického 5, ze mlýna Rosického 5 kusů. Týden 45. prodávali se vepři řezníkům chrasteckým z řečených mlýnů týmž pořádkem 4, 5 a 6 kusů, kus po 30 kopách.

V Rosicích vídán byl ohnivý muž u někdejší staré doubravy. Jeden venkovan jel tu již v čiré tmě a tu zabořila se kola vozu do kypré půdy, že živou mocí koně nemohli vyjeti. V té nesnázi objevil se z ničeho nic ohnivý muž, který mu posvítil, tak že vůz na cestu vyjel. Mezi tím vyptával se člověk ten ohnivého muže, co jej přinutilo k tomu, že po tomto světě se potuluje. „Když jsem byl mlád,“ zazněla odpověď „byl jsem mlynářem a tu dříve, než jsem prodal obilí, smáčel jsem je ve vodě, čímž jsem chudý lid poškozoval. Za to nemám po smrti pokoje a v této podobě musím choditi světem a činiti dobré, abych aspoň částečně vinu svoji napravil.“ Na další otázku, zda mu je nějaké pomoci, odvětil, že ten, kdo jej vysvobodí, není ještě ani v kolíbce.