Staňkův mlýn

První zmínka o mlýně pochází z roku 1384, kdy Jakub Soukeník prodává mlýn Václavu Levcovi.

1648 od Václava Slánského získalo město Domažlice

1654 Berní rula - v Domažlicích nelokalizovaní mlynáři:

1) mlynář Matěj Zajíc, 46 str. rolí, 2 potahy, 5 ks hov. dobytka, 4 ovce, 7 prasat

2) mlynář Jan Duchoslav, 25 str. rolí, 2 potahy, 6 prasat

3) mlynář Jan Kačerovský, 19 str. rolí, 2 potahy, 2 ks hov. dobytka, 1 ovce

4) mlynář Šimon Kačerovský, item on Matouš (!) mlejn s 2 kolmi, 6 str. rolí, 2 potahy, 2 prasata

5) mlynář Jiřík Hebenstreut, 15 str. rolí, 1 ks hov. dobytka, 2 prasata

6) mlynář Václav Kačerovský, 28 str. rolí, 2 potahy, 11 ks hov. dobytka, 6 ovcí, 9 prasat, vyhořel 1724 a 1748

V 17. stol. byl mlýn v majetku erbovních měšťanů domažlických - rodu Kaplánků ze Sonnenfelsu. Tento rod, konkrétně Bedřich Vilém Kaplánek ze Sonnenfelsu jej získává roku 1662 za 640 zlatých od obce města Domažlic. Bedřich Vilém byl totiž výběrčím mýta ze soli a posudného a město mu dlužilo větší finanční obnos.
Hned následujícho roku Bedřich Vilém předává mlýn svému bratru Kryštofovi za 500 kop zlatých.

Roku 1818 je majitelem mlýna Vilibald Ebenstreit (*1775) se svou druhou manželkou Barborou.

1857 zdědil Maxmilian Ebenstreit

1872 stejně jako další mlynáři v dolní části tolu Zubřiny získal  náhradu za úbytek vody způsoběný nově založeným cukrovarem

V srpnu 1876 mlýn vyhořel. (RR)

25. 10.1878 byl usazen vodní cejch. Majiteli mlýna byli tehdy Maxmilián a Anna Ebenstreitovi. Dvě česká složení tehdy poháněla dvě korečková kola o průměrech 4.4 a 4.8 m, vodu na ně přiváděly vantroky dlouhé 5.65 m.

1880 Max Ebenstreit (*1833) s manž. Annou. Ve mlýně vypomáhá syn Jan (*1857)
V 80. letech došlo ve mlýně k dvěma tragickým úmrtím. Roku 1885 se pádem z voru zabil pacholek Martin Kruml a roku 1888 se tu utopil mlynářský pomocník Josef Klusáček.

1893 syn Jan Ebenstreit
V roce 1902 žádá Maxův syn Jan Ebestreit purkmistrovský úřad v Domažlicích o zvýšení jednopatrové mlýnice, což mu bylo povoleno. Následujícího roku byla mlýnice vybavena novým strojním zařízením vyrobeným v továrně na mlýnské stroje Jana Prokopce z Prahy.

Roku 1914 mlýn kupují manželé František a Josefa Holubovi. Po smrti Františka se Josefa znovu provdala a to za mlynáře Karla Teyerla.

1921 Karel Teyerle (*1886) z Chotiměře s manž. Josefou (*1890) z Osvračína

V roce 1930 je jako majitelka uváděna právě Josefa Teyerlová.
V roce 1937 mlýn přechází na Josefina syna z prvního manželství Františka Holuba (1912-2000)

1939 se oženil a na manželku Marii převedl 1/2 mlýna

Roku 1939 dle zápisu vodoprávní komise pohánělo mlýn "kolo" systému Duplex, které při hltnosti 212 l/s dávalo výkon 11 HP. Tato turbína byla instalována v roce 1937.
Mlýnice byla vybavena následujícím zařízením: mlýnský kámen profilu 1.10 m, dvojitá válcová stolice s ocelovými válci, loupačka, dva hranolové vysévače, míchačky, dynamo pro osvětlení mlýna o výkonu 6.2 kW, čistička, výtahy a další příslušenství. Majitelem byl stále František Holub.

Po komunistickém převratu byl mlýn znárodněn a v roce 1951 jej získal tzv. zemědělský výkup - později Zemědělský zásobovací podnik Domažlice. Nový majitel odstranil většinu zařízení a do přízemí mlýnice instaloval šrotovací zařízení na krmivo pro dobytek. Mlynář František Holub mohl v zabaveném mlýně zůstat, ale musel novému majiteli po nějakou dobu platit nájem(!). Roku 1952 byl mlynář potrestám pokutou 42 000 Kčs za to, že nedodal určené množství mléka a masa. V letech 1969 a 1973 žádal František Holub o vrácení zabaveného a zemědělským podnikem již nevyužívaného mlýna. V roce 1981 byla cena spustlého mlýna odhadnuta na 11 460 Kčs, mlynář si jej za tuto cenu koupil zpět. Po roce 1990 mu byla tato částka vrácena v restituci.

Dnes je rozlehlý mlýn v majetku potomků mlynářského rodu Holubů a je tak jediným z domažlických mlýnů jež je trvale obydlen potomky původních mlynářů.

František a jiří Holubovi