Na mapě Chebského kraje z roku 1715 je mlýn ještě označen jako obilný mlýn. Na mapě z roku 1742 Thermas Carolinas je již mlýn označen jako drátovna s odlišným symbolem mlýnského kola. V kronice města se zhruba do roku 1720 hovoří o mlýnech. Po tomto datu již kronika výslovně hovoří o mlýnech, papírnách, drátovnách. Jinak tento mlýn společně s dalšími v oblasti zvané Mühlengrünn (později Mühlenthal) patřil společně s Horním Žďárem městu Jáchymov.
Obere Speknermühle (Horní Speknerův mlýn). Původně železný hamr, přestavěný pro nedostatek rudy na obilný (moučný) mlýn s pilou. Takto je značen na mapě Chebského kraje z roku 1715. Na mapě Thermas Carolinas z roku 1742 je již značen jako drátovna. Také kronika Jáchymova do roku 1720 hovoří o mlýnu, po tomto roce již o drátovně. V roce 1922 se stal nájemcem Josef Wondraschek a ten zde zavedl výrobu šindelů. Mlýn disponoval pětimetrovým kolem a během II. sv. války sloužil jako obytný dům. Po válce zůstal neobydlen a nakonec byl pro zchátralost stržen. Na jeho místě byla později postavena malá vodní elektrárna.
xxx
Údolí pod Jáchymovem s potokem Veseřice, dnes Jáchymovský potok, se přímo nabízelo pro využití vodní síly. Plně pak k tomu došlo po objevu stříbra roku 1516 a po založení města Joachimsthal, které již na počátku mělo 1000 obyvatel a v r. 1534 dokonce až 18 000, tedy neskutečnou hustotu obyvatel na tak úzké údolí. Vodní díla vyrůstala těsně za sebou, aby se využil spád a nebyla daleko od města, vznikla taková průmyslová zóna z mlýnů na obilí, hamrů, stup, huti a dvou papíren, kde se zužitkovaly staré hadry dělníků z vlny a lnu.
Již léta na místě, které vlastním, znovuobjevuji a zachraňuji bývalý hamr (drahtwerk), který zkujňoval železo na nářadí do dolů, o čemž svědčí nálezy strusky i polotovary. Nejprve tu bývala lehčí hrázděná stavba s dvěma menšími koly, jedno na kladivo a druhé menší pohánělo měch anebo brus. Po skončení hornické činnosti a koncentraci výroby železa se zde postavil kamenný mlýn s jedním kolem na mletí mouky, což je doloženo jak písemně, tak i nálezem mlýnského kamene o průměru 86 cm. Poslední vodní kolo mělo v průměru 5 m a s 180 l průtoku dávalo výkon 7,5 k.s. Vodní kniha 1875 uvádí „moučný mlýn s jedním složením se špičákem a s dvěma vodními koly, vodní právo od nepaměti“. Když došlo k výstavbě uměleckých strojních mlýnů, postavila se zde pila, zbyl po ní betonový blok. Stavební řezivo sloužilo k výstavbě lázní na zač. 20 stol, v té době se všechna funkční vodní díla v údolí přebudovala na pily.
1. ledna 1921 kupuje pilu obec Jáchymov a v roce 1922 je na pile veden pronajímatel p. Josef Wondraschek, je tam i výroba šindele.
Jal potvrdil pamětník, po druhé světové válce slouží jako obytný dům a v padesátých letech je srovnán se zemí.
Martin Hanč
