Luční mlýn

Na pravém břehu Vltavy v místech městské vodárny byl ve 14. století v provozu Luční mlýn.

1395 I. zmínka,

mlynáři:

Oswaldus

Nicolaus

Vincentius

1498 Johannes Czernohorský sepsal testament, mlýn zdědila manželka Magdalena a dcery Kateřina a Anna

1503 Wolfgang, nejstarší syn mlynáře Janka  s dětmi

1514-1563 Hieronymus von Krommaw (Jeroným z Krumlova)

1513 v blízkosti postaven železný hamr, nákladem 24 kop 25 grošů 2 denáry. 1515 hamr vlastnili Martin a Hans Kronbergrové, mistři puškaři. Z prachárny se platilo 30 grošů daně.

1522 brusírna, nákladem 17 kop 48 grošů 6 denárů, pronajata brusičům, kteří platili nájem městu

1517 mlynář vedl spor s vodárnou a městskou radou, pro radu byli povoláni mlynáři z Prahy, jejich cesta stála město 26 kop 16 gr.

1519 mlýn vyhořel, nová stavba trvala několik let a stála 72 kop 13 gr. 2 d. Byl vystavěn i nový náhon, protože vodárna spotřebovávala dost vody.

Liebhart

Johann Mersin

1537 přestavěn buchar, mlýn i hamr

1540 v majetku města

1540-42 u mlýna zřízena pila

Při něm vznikly železný hamr (1513), stoupa (1537), pila a přechodně i tavírna rudy. Měšťanské vlastníky vystřídalo v polovině 16. století město, v jehož majetku mlýn zůstal až do 1760.

1550 u mlýn postavil důlní závod vez povolení městské rady novou tavicí huť, vzniklý spor vyřešen až 1559

12.10.1558 návrh důlního závodu odkoupit Luční mlýn, neuskutečněno, namísto toho stanoven roční nájem za huť 8 kop

1568 postaven nový náhon

1569 za 600 kop postavena pila a hamr

1573 příjem ze mlýna 17 kop pro město, pro mlynáře výdělek 8 kop 30 gr. Mlynář si též přivydělával výkrmem vepřů pro zákazníky.

1590 huť u mlýna velmi zchátralá

poč. 17. stol. huť zrušená, mlýn, pila a hamr zůstaly v provozu, ale příjem z nich byl minimální

Majitel Lučního mlýna měl za povinnost šrotovat slad pro Velký pivovar, za to dostával od města jednou ročně mlecí kámen a od sládka za každé mletí vědro piva, z něhož patřilo mlynáři 16 pint, zbytek mlýnské chase. dále povinen řezat pro město špalky, obyčejné i s falcem.

Město dalo mlýn o 4 složeních s pilou a hamrem do pronájmu budějovickým měšťanům Johannu Messingerovi a Josefu Steinbiglovi, kteří převzali i část tzv. Suché vrchpoviny, kde se nacházel i mlýn a hamr, za vše zaplatili 1.470 zl. Nájem však skončil neslavně a 25. 10. 1671 byl Luční mlýn stejně jako ostatní městské mlýny prodán v dražbě, při níž mlynáři museli zaplatit dědičnou daň 400 zl.

1760 mlýn koupil od mlynáře Jakoba Achatze za 630 zl. Josef Bauernebl. Po jeho smrti přešel na vdovu Francisku.

1797 za 3.000 zl. převzal syn Adalbert Bauernebl, mlýn měl 5 složení a 3 stoupy

1800 oceněn na 1.800 zl.

1822 pro nedostatek vody v provozu jen 2 složení

V 18. a 19. st. zde hospodařila rodina Bauerneblova, která provedla přístavby a přestavby v letech 1790, 1846 a 1858. Ještě na konci 19. st. měl Luční mlýn šestici mlýnských kol.

1.11.1851 skončilo emfyteutické právo, mlýny přešly do plného vlastnictví. Luční mlýn osvobozen od daně za hamr.

1885 nabízen v dražbě. (RR)