Brachtlův mlýn

Původně uzavřený dvůr tvořený poloroubenou patrovou budovou mlýna, patrovým obytným křídlem se stájemi a zaniklým křídlem s průjezdem a podstají, které bylo poškozeno při pádu stromu před rokem 1990. K mlýnu náleží i dřevěná stodola.
Barokní patrový poloroubený objekt vodního mlýna s mansardovou střechou s navazujícími mladšími stavbami po obvodu dvora. V mlýnici se dochovaly fragmenty technologického vybavení. Opodál stojí archaická dřevěná kolna.
Mlýn je situovaný na náhonu z potoka Zlatý pásek, jako jeden ze dvou mlýnů na tomto náhonu. Soubor objektů tvoří mlýnice propojená s obytnými a hospodářskými budovami ve funkčním celku dvorce čtvercového půdorysu a samostatně stojící kolna na západní straně. Náhon s lednicí je stále funkční.
Jednopatrový v přízemí zděný objekt s roubeným patrem na obdélném půdorysu, s mansardovou střechou krytou šindelem a eternitovými šablonami je zapuštěný do svahu. Jižní díl budovy tvoří patrová obytná část a severní díl vyplňuje jednotný prostor mlýnice s vestavěnou mlýnskou hranicí a obslužnými dřevěnými podlahami. Průčelí k náhonu vyplňuje přistavěný domek s pultovou střechou, lednice. Nedílnou součástí je částečně dochované technologické vybavení mlýna. Exteriér: Dvorní průčelí se skládá ze zděného omítnutého přízemí se dvěma okny a roubeného patra, taktéž se dvěma okny. Vpravo k obytnému křídlu přiléhá dřevěný holubník, osazený na fasádě. Pod nám je situovaný zaklenutý vstup do domu. Mansardová střecha má výrazný přesah před průčelí. Severní fasáda, souběžná se silnicí, je omítnutá, prolomená vstupem a jedním oknem. Východní strana svým členěním navazuje na na pozdně secesní fasádu obytné části, má dvě okna s plastickými šambránami. V mansardové střeše je vikýř. Podél této strany objektu vede náhon, nad nímž je zachovaný otvor pro hřídel vodního kola, chráněného lednicí z betonové skořepiny. Zastřešení lednice tvoří betonová krytina. Ke starému mlýnu přiléhá kolmo na téže parcele mladší jednopatrová zděná obytná část na půdorysu L, zakončená přízemním modernizovaným hospodářským objektem. Pozemek je na severozápadě ohraničen účelovou ohradní zdí bez památkové hodnoty. Střechy sedlové, krytina nepůvodní skládaná, černé barvy. Obytná část je vyzděná z cihel, omítky kombinují strukturovaný povrch s hladkými architektonickými články. Z plochy fasády vystupují kromě nárožních lisen secesní šambrány oken a kamennými parapety. Do prostoru nad náhon vystupuje jednoduchý zděný arkýř.
Objekt je významným hmotným dokladem tradičního technologického způsobu zpracování zemědělských plodin, využívajícího vodní pohon a nesoucí stopy vývoje mlynářského zařízení od konce 19. stol.do pol. 20. století. Budova mlýna je také dokladem životního způsobu mlynářů, jež v jednom objektu spojuje obytnou i provozní část, což je pro provoz mlýnů typické. Malebný poloroubený objekt s charakteristickou předsazenou mansardovou střechou má ojediněle autenticky dochovanou vnitřní dispozici s unikátní černou kuchyní s dochovaným dýmníkem a osvětlovacím krbečkem, doplněnou o mladší vestavěnou sušárnu ovoce. Objekt i mlýnice s klasicistní mlýnskou hranicí a dekorativním sloupem stropní konstrukce jsou vybaveny řadou autentických stavebních součástí, jako je dřevěná příčka a dveře zdobené balustrovou mříží, několik dveřních i okenních klasicistních křídel. Objekt je jedním ze soustavy mlýnů na jednom dlouhém náhonu, který je významným prvkem pro urbanismus obce.
Archaická dřevěná kolna, náležející historicky ke mlýnu.
Tesařská konstrukce kolny tvoří dřevěný skelet s bedněnými výplněmi ze širokých fošen upevněných do drážek vodorovných stěnových trámů. Sloupky jsou zpevněny dvojitými šikmými vzpěrami v patě i ve vrcholu. Zastropení tvoří jako obvykle pouze volně položený prkenný záklop na příčných stropních trámech. Prostor krovu je nepřístupný.
Objekt je významným hmotným dokladem tradičního technologického způsobu zpracováni zemědělských plodin, využívajícího vodní pohon, nesoucí stopy vývoje mlynářského zařízení od konce 19. stol, do pol. 20. století. Objekt je příkladem menšího mlýna, začleněného do soustavy mlýnů na jednom potoce. Jeho existence přispívá k poznání pestré druhové skladby historického urbanismu a dochováním podoby exteriérů i interiérů dokládá způsob života společnosti na konci 19. a 1. pol. 20. století.
Budova mlýna je také dokladem životního způsobu mlynářů, jež v jednom objektu spojuje obytnou i provozní část, což je pro provoz mlýnů typické. Malebný poloroubený objekt s charakteristickou předsazenou mansardovou střechou má ojediněle autenticky dochovanou vnitřní dispozici s unikátní černou kuchyní s dochovaným dýmníkem a osvětlovacím krbečkem, doplněnou o mladší vestavěnou sušárnu ovoce. Objekt i mlýnice s klasicistní mlýnskou hranicí a dekorativním sloupem stropní konstrukce jsou vybaveny řadou autentických stavebních součástí, jako je dřevěná příčka a dveře zdobené balustrovou mříží, několik dveřních i okenních klasicistních křídel. Objekt je jedním ze soustavy mlýnů na jednom dlouhém náhonu, který je významným prvkem pro urbanismus obce. Dřevěná, podélně průjezdná kolna archaického provedení, umístěná mimo dvůr mlýna, je příkladem doplňkové hospodářské stavby z 1.pol. 19.stol., tvořící s mlýnem jeden historický funkční celek.
Barokní patrový poloroubený objekt vodního mlýna s mansardovou střechou, s dochovanou černou kuchyní, klenutým sklepem a dochovanými fragmenty technologického vybavení a opodál stojící dřevěnou kolnou je hmotným dokladem technologického zpracování zemědělských plodin z přelomu 19. a 20. století. Vodní mlýn s podélně průjezdnou kolnou je významným historickým, architektonickým a urbanistickým prvkem obce.
Patrový poloroubený objekt vodního mlýna s mansardovou střechou představuje výjimečně dochovanou barokní stavbu s řadou kvalitních architektonických prvků a řemeslných detailů (černá kuchyně, sušárna ovoce, roubená místnost v patře, mlýnice, sklep s valenou klenbou). V mlýnici se dochovalo technologické vybavení od konce 19. století do poloviny 20. století. Technologické vybavení je hmotným dokladem vývoje strojírenství v oblasti mlýnských strojů ve střední Evropě. K samotnému mlýnu patří historicky podélně průjezdná kolna, která dokumentuje vývoj dřevěných hospodářských staveb v 1. pol. 19. století. Soubor vodního mlýna představuje cennou ukázkou životního stylu a bydlení v sociálním prostředí mlynářů od baroka do pol. 20. století. Jedná se o technickou památku, která je významná z hlediska sledování technologického vývoje potravinářství a vodních mlýnů. Poloroubená stavba vodního mlýna je rovněž důležitým historickým objektem dokladující urbanistický rozvoj obce Němčíce.
Jeho počátky sahají hluboko do historie, neboť první nalezená písemná zmínka o mlýně na tomto místě pochází z roku 1703. Mlýn fungoval do 40. let 20. století. Soubor bývalého vodního mlýna č. p. 7 je situován na náhonu z potoka zvaného Zlatý pásek, jako jeden ze dvou mlýnů na tomto náhonu. Soubor objektů tvoří mlýnice propojená s obytnými a hospodářskými budovami ve funkčním celku dvorce čtvercového půdorysu a samostatně stojící stodola na západní straně. Objekt mlýnice se skládá z obytné a technologické části. Náhon je stále funkční.
V objektu mlýna je dochováno několik hodnotných dveřních křídel barokně klasicistního typu, černá kuchyně, klenuté sklepy, krov, dekorativní dřevěné detaily mlýnské stolice.
Mlýn je situovaný na náhonu z potoka Zlatý pásek, jako jeden ze dvou mlýnů na tomto náhonu. Soubor objektů tvoří mlýnice propojená s obytnými a hospodářskými budovami ve funkčním celku dvorce čtvercového půdorysu a samostatně stojící kolna na západní straně.
Část s mlýnicí:
Jednopatrový v přízemí zděný objekt s roubeným patrem na obdélném půdorysu, s mansardovou střechou krytou šindelem a eternitovými šablonami. Zdivo smíšené. Objekt je zapuštěn ve svahu. Jižní část budovy tvoří patrová obytná část a severní část vyplňuje jednotný prostor mlýnice, s vestavěnou mlýnskou hranicí a obslužnými dřevěnými podlahami. Průčelí k náhonu doplňuje přistavěný domek s pultovou střechou, lednice. Nedílnou součástí je částečně dochované technologické vybavení mlýna.
Exteriér:
Jižní průčelí (do dvora) se skládá ze zděného omítnutého přízemí se dvěma okny a roubeného patra taktéž se dvěma okny. Vpravo (k obytnému křídlu, jež není součástí mlýnice) přiléhá dřevěný holubník osazený na této fasádě mlýnice. Jednoduchá nízká okna jsou dvoukřídlá. Pod holubníkem je zaklenutý vstup ze dvora do objektu. Mansardová střecha má poměrně výrazný přesah přes fasádu. Severní průčelí je zděné, omítnuté, souběžné s místní komunikací. Je prolomeno vstupním otvorem a oknem. Východní strana objektu svým estetickým ztvárněním navazuje na pozdně secesní fasádu obytné části, má dvě okna s plastickými šambránami. V mansardové střeše je vikýř. Podél této části objektu protéká náhon, nad nímž je otvor pro hřídel vodního kola chráněného lednicí z betonové skořepiny. Lednice je krytá betonovou krytinou.
Interiér:
Obytná část: V přízemí zabírá cca polovinu půdorysu, v patře JZ čtvrtinu. Obytná část sestává z přízemní světnice se zděnou pecí a kachlovými kamny, dále z černé kuchyně s otevřeným ohništěm ústícím do širokého komína. Z černé kuchyně se vstupuje do kamenného dvoukomorového sklepa sahajícího až pod okolní komunikaci. Vedle prostora černé kuchyně se zvedá zděné schodiště do patra zakončené klenutým vstupem do roubené části. Zde se nachází chodba do mlýnice, z níž odbočuje vchod do jediné obytné místnosti v patře.
Černá kuchyně je zděný prostor o rozměrech 320 x 375, a výšce 510 cm, zaklenutý valenou klenbou stoupající směrem k širokému otevřenému dýmníku, oddělenému zděnou polopříčkou na dřevěném trámu (mandrholci). V boční stěně varného prostoru je výklenek po kotli, nad ním vysoko ústí sopouch osvětlovacího krbečku z mlýnice. V čele nad varnou podestou je ústí staršího typu chlebové pece se dvěma sopouchy a vedle ústí kamen ze světnice a nad ním keramický kouřovod od sporáku. Vše je překlenuto širokým zazděným pasem. Ve výklenku vedle někdejšího kotle je vestavěna sušárna ovoce z 3. čtvrti 19. století, nej vyspělejšího typu s nepřímým vytápěním a zasouvacími lísami (dochovaly se pouze tahy pro 6 lis) a s topným kanálem ve tvaru U. Naproti v koutě je situován obezděný výstup ze sklepa.
Sklep neomítaný a vyzděný z místního lomového kamene (opuka) má valenou klenbu založenou téměř u země. Jeho podélná dispozice, vymezená na konci šikmo skalní stěnou, je dělená do dvou prostorů za sebou, s půlkruhově zaklenutým průchodem.
Prostor schodiště do patra má vysokou valenou klenbu s drobnou výsečí nad vchodem v patře. Jediná obytná místnost v patře je roubená, v interiéru omítnutá a obílená včetně stropu, do chodby je roubení s vymazávkami pouze obíleno.
Mlýnice: Prostor mlýnice je členěn na tři patra až do mansardy. Podlahy mlýnice jsou
dřevěné.
Prostor mlýnice má zvýšenou dřevěnou podlahu podkolí, oddělenou bedněnou příčkou s dveřmi zdobenými balustrovou mříží. Trámovou konstrukci stropu vynášejí dřevěné sloupky, z nichž jeden centrální je klasicistně zdobený okosením a tvarovaným soklem. Také mlýnská hranice má profilované sokly pilířů a zhlaví svorů. Do prostoru mlýnice půdorysně vystupuje zděný přízemní blok černé kuchyně, v čele prolomený klenutou nikou osvětlovacího krbečku s odtahem do dýmníku. Z podkolí vede dřevěné schodiště se subtilním empírovým zábradlím na mlecí podlahu, která je přístupná také z chodby v patře a také z exteriéru dveřmi od silnice. Vede odtud manipulační vstup nad prostor lednice (chránící mlýnské kolo).
Mansardová střecha s dochovanou profilovanou mezistřešní dřevěnou římsou a šindelovou krytinou má vaznicový krov se stojatou stolicí, s vloženým mezipatrem. V dřevěných podlahách jsou zachovány otvory po zaniklé mlýnské technologii. V objektu je dochováno několik hodnotných dveřních křídel barokně klasicistního typu a okna, z nichž nejméně dvě mají archaické zasklení drobnými tabulkami spojovanými olověnými pásky.
Stodola:
Stavba stojí samostatně mimo dvorec. Jedná se o obdélnou stavbu celodřevěné archaické konstrukce s kamennou podezdívkou. Střecha je sedlová, krytina betonová. Objekt je podélně průjezdný se dvěma vraty.
Tesařská konstrukce kolny tvoří dřevěný skelet s bedněnými výplněmi ze širokých fošen upevněných do drážek vodorovných stěnových trámů. Sloupky jsou zpevněny dvojitými šikmými vzpěrami v patě i ve vrcholu. Zastropení tvoří jako obvykle pouze volně položený prkenný záklop na příčných stropních trámech. Prostor krovu je nepřístupný.