Smetiprach

1405 darován píseckému špitálu

1547 mlynář Smetiprach, mlýn po nezdařeném proticísaařském odboji městu konfiskován a předán Adamu Řepickému ze Sudoměře

1611 z mlýna se odváděly 3 čtvrtky žita a ječmene jako desátek ke kostelu sv. Jakuba v Čížové

1637 mlýn pustý

1680 mlynář Topinka s manželkou

1680 Matěj  Smetiprach (1606-30.5.1696) s manž. Annou (1605-1690)

1690-1693 Adam Neruda (1653-1693) s manž. Alžbětou

1699-1712 Jiřík Smetiprach s manž. Ludmilou

1720-1725 Václav Mrzena s manž. Marianou

1725 Jan Kratochvíle s manž. Kateřinou

1726-1738 Jan Skoumal s manž. Markétou

1738-1752 Václav Konopka-Smetiprach (1696-listopad 1756) s manž. Kateřinou (1684-1764)

1752 dcera Kateřina (1710-1795), vdova po Štěpánu Zalužanském, myslivci v Borečnici, se provdala za Jakuba Průchu (1722-1796) z Kadova na lnářském panství, který převzal mlýn

1783-1785 syn Matěj Průcha - Smetiprach s manž. Annou roz. Polákovou z Malčic

1790-1801 bratr Antonín Průcha s manž. Marií Annou roz. Šmídovou, dc. šenkýře z Vráže

1803 Jan Majer s manž. Annou roz. Stulíkovou z Horažďovic

1811 Jan Růžička s manž. Františkou

Josef Růžička (+ 13.11.1832), syn mlynáře Václava Růžičky (1764-1822 na Smetiprachu) a Doroty roz. Hubené z Hrádku (1766-1841) s manž. Marií, dc. Matěje Drásdíka, mlynáře na Žďákově

mlynářský Jan Drásdík

1832 Jan Omcyrk

V roce 1837 vlastnil mlýn Růžička Josef. (RŠ)

1839 - zápis v matrice, narození syna Václava
Otec: Jan Omcyrk, mlynář ze Smetiprasského mlýna, syn Jana Omcyrka, mlynáře na panským mlýně Worlickem a +Jozefky roz. Luckowa z Wohrazenickeho mlejna, panství Žichovské.
Matka: Marie, dcera + Matěje Drasstika, mlynáře na Worlickém panství a matky + Kateřiny, roz. Čižkova z Horosedla.
(RR)

květen 1848 oo Antonín Růžička (1822-1877) a Marie Pechoušková, dc. sedláka z Vrcovic (1824)

1878 vdova Marie se provdala za Antonína Šebelleho (1846), syna mlynáře matěje Šebelleho z Tlučkovského mlýna

mlýn měl 5 složení, síla vody však byla slabá a musel 3x denně stát. Mlelo se převážně žito a ječmen. Chována pouz e1 kráva.

březen 1890 levé křídlo jezu strženo v délce 15 m, stěna vystavěna na náklad zemského výboru, vzápětí však opět zničen povodní

1891 dřenice poničila pravé křídlo jezu v délce 20 m

červenec, září 1891 mlynáři nařízeno c.k. okresním hejtmanstvím jez opravit, škody odhadnuty na 920 zl. (údajně ale 1500 zl.)

na opravu nakonec zemský výbor uvolnil 1521 zl., ovšem jen jako zálohu, kterou byl mlynář povinen vrátit

mlýn zadlužen 6000 zl.

1892: 3 složení s 3 koly, 2 složení a pila již zrušeny

16.11.1892 Marie Šebellová roz. Růžičková mlýn prodala Karlu Svobodovi (1866 v Saníku- 25.5.1924)  a jeho manž. Barboře roz. Humpálové z Vlastce, majitelům mlýna v Jistci za 9150 zl., ovšem na mlýně vázlo 6324 zl. knihovních dluhů a 2000 zl. dluh Eduardu Svobodiovi, tudíž do 1.1.1893 měli doplatit jen 825 zl. s 5% úrokem. Na tuto částku byl novými majiteli dán do zástavy.

Ve mlýně zajištěn výměnek Františkovi a Marii Svobodovým

ve mlýně nájemce

Šebellovi se odstěhovali do Písku, Antonín nastoupil v panském mlýně pod Vojníkovem u Leopolda Majera jako stárek

zahájen vleklý spor o úhradu 1521 zl. za opravu jezu mezi místodržitelstvím, Antonínem Šebellem a Karlem Svobodou

Karel Svoboda krom toho dlužil 150 zl. (300 K) do důchodů zemského fondu na opravy jezů, nařízena exekuce

1900 ve mlýně stárek, služka a čeledín, syniové Bedřich a Václav Svobodovi dělají mlynářské pomocníky

13.3.1902 mlýn vyhořel, majitel Karel Svoboda, veškeré zařízení zničeno, zachována jen stavidla a 1 kolo

po rekonstrukci zůstalo jen 1 kolo, mlýn rozšířen o přístavbu

poč. roku 1910 při dřenici opět jez poškozen, levé křídlo pobořené v délce 15 m

25.5.1924 zemřel Karel Svoboda

7.7.1925 vdova mlýn prodala Janu Doubkovi (+ duben 1929, údajně se oběsil) a jeho manž. Marii roz. Noskové z Borečnice č. 3, na mlýn si vzali u záložny půjčku, kterou však nespláceli

říjen 1928 v dražbě koupili Božena a Josef Filipovi, v únoru 1929 Josefu Filipovi mlýn zapsán, 1930 1/2 připsána manželce. Josef Filip předtím pracoval jako revident u pošty, později zastával místo u dráhy, Božena byla odbornou učitelkou.

Josef Filip se vyučil mlynářem v Benešovském mlýně u Heřmaně, pracoval jako mlynářský pomocník v některém z píseckém mlýnů

1929 k mlýnu přistavěna výletní restaurace s letními byty, postaveny sruby

1930 Josef Filip, přešel na obchodní mletí

1931 při mlýně otevřena pekárna

1933 mlynář Filip postavil na Nové Hospodě sklad, kde se měnilo obilí za mouku

u mlýna elektrárna pro vl. osvětlení a pohon strojů

do mlýna jezdili herci Pešek, Nový, Dohnal, Šejbalová, Baarová, Zorka Janů, Heger, Mandlová, Waleská, Kohout, Vášová, režiséři Krška, Wasserman ad.

mlýn provozoval bratr Stanislav Filip a manželé Hajníkovi

Josef Filip pracoval jako člen odbojové skupiny na ředitelství státních drah v Praze, na Smetiprachu přechovával osoby hledané Gestapem a pomáhal jim k útěku do ciziny

zatčen a vězně ve věznicích v Praze a v Mnichově a v koncentračnách táborech v Osvětimi a v Buchenvaldu, po 3,5 roce se ale vrátil

rovněž zatčen mlynářský Říha zv. Bukoun a bratr František Filip z Písku, ten byl na Pankráci zastřelen

1/2 mlýna konfiskována, do mlýna dosazen německý správce

1945 mlýn Filipovým navrácen i s restaurací, u mlýna vznikla malá elektrárna pro osvětlení mlýna

1950 ukončen provoz, stroje převezeny do větších mlýnů, restauraci převzal Komunální podnik města Písku, poté LSD Jednota

1960 mlýn zbořen, Filipovi dostali byt v Písku, 1962 si vystavěli rodinný domek, nad mlýnem si postvili z bouraného materiálu rekreační chatu