Uživatel

Hledat

| Zaregistrovat se

Jsi mlynářův přinespytel.
(německé rčení)

Home»
Soupis mlýnů»
Databáze vodních mlýnů»
Tlučkův, Sulanův mlýn

Tlučkův, Sulanův mlýn

tisk doplnit kartu

Identifikační údaje

Kompletní ikonografie

Název mlýna

Čp.

Bývalé čp.

Ulice

Lokalita (vesnice, město)

Borečnice

PSČ

397 01

Okres

Písek

Katastrální území

Borečnice

GPS

49° 21' 26.9'', 14° 8' 58.8''

Mapová značka

Mlýniště bez mlýna

Stručný popis

Zaniklý mlýn na levém břehu Otavy, zbořen v souvislosti s výstavbou Orlické přehrady

Poloha vůči obci

Vodní tok

Otava

Číslo kulturní památky

Webové stránky

Přístupnost

volně přístupný

Historie

Obecná historie:

Tento mlýn patřící k Borečnici vstoupil do psaných dějin roku 1405, kdy ho společně s mlýnem na Smetiprachu věnoval Mikuláš Volyňský nově založenému špitálu, stojícímu u píseckého kamenného mostu. Oba borečnické mlýny jsou také zapsané v bemí rule z roku 1654. Šimonu Řebíčkovi patřil tehdy mlýn o jednom kole, Topinkovi mlýn o dvou kolech. V roce 1715 mlýn zabrala čížovská vrchnost a vydávala ho za panský. Pod jménem Tlutschkůlv je zakreslen na mapě stabilního katastru z roku 1837. Roku 1860 koupil mlýn od lobkovického panství borečnický statkář Jan Nosek pro svoji dceru Marii (narozenou 1864!). Ta s bohatým věnem rychle našla ženicha Aloise Kubrichtu ze mlýna v Mrtníku u Příbrami. Měšli dvě dcery Marii a Annu, která po provdání převzala rodný mlýn.

Mlynářská rodina byla silně věřící a na žádost babičky nechal mlynář Kubrichta vylámat ve skále nad mlýnem po vzoru známého poutního místa v Pyrenejích kapličku pro Pannu Marii Lurdskou. K jejímu vysvěcení dne 1. května 1871 se dostavilo mnoho lidí z okolí i s hudbou. Od té doby se vždy na 1. máje pekly v mlýně koláče na pohoštění poutníků. Poslední majitel mlýna při odchodu věnoval dřevěnou plastiku Panny Marie do kapličky v Borečnici, kde byla později odcizena.

Starý mlýn měl tři vodní kola, která poháněla dvě česká složení na mletí pšenice a žita. U mlýna bývala pila, hospodářství s 10 ha polí a lesem, slup na chytání ryb a právo rybolovu v délce dva kilometry.

V roce 1920 se na mlýn přiženil Stanislav Sulan z Písku. Za tři roky mlýn, ale zcela vyhořel. Během čtyř let Stanislav Sulan za přispění příbuzných vystavěl moderně zařízený mlýn se čtyřmi válcovými stolicemi včetně generátoru na výrobu elektřiny. Mlelo se pro lidi na obou březích řeky. Z levého břehu se v případě malé vody nechalo pod jezem přejet s vozem. Používání brodu se ostatně mohlo přenést na jméno nedalekého lesa a pole Brodný. Jinak se obilí a mouka převážely zákazníkům na prámu. Při mlýně byly zřízeny pokoje pro letní hosty, kterými bývali zpravidla Pražáci, a menší výletní restaurace, která se pronajímala. V roce 1930 za pobytu na Smetiprachu a v Borečnici mlýn namaloval spolu s dalšími otavskými zákoutími Václav Špála pro něj charakteristickou sytě modrou barvou.

V roce 1931 si mlýn pronajal Jindřich Cais ze mlýna ve Zdíkově na Šumavě, 1937 k němu nastoupil do učení syn Stanislava Sulana Václav.. Hned po skončení války převzal mlýn Václav Sulan, v roce 1951 Hospodářské družstvo v Písku a poté Jihočeské mlýny v Českých Budějovicích. Po katastrofální povodni v roce 1954, kdy voda vystoupila až do prvního poschodí a zničila značnou část zařízení, došlo k uzavření objektu. Po dvou letech byl sice provoz obnoven, ale jen do roku 1960, kdy v souvislosti s výstavbou přehrady byl objekt mlýna demolován.

Historie mlýna obsahuje událost z období:

Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)

1405 mlýn společně s mlýnem na Smetiprachu věnoval Mikuláš Volyňský nově založenému špitálu, stojícímu u píseckého kamenného mostu.

Události

První písemná zmínka o existenci vodního díla
Vznik mlynářské živnosti

Hospodářský typ mlýna

Vrchnostenský

Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)

1690 Ondřej Pavlíček - Tlučka s manž. Rozinou

1694 Lukáš Benda s manž. Dorotou

Jan Hromádka s manž. Marií

1704 mlynář Jan Jílovec, I. manž. Anna (1682-1722), II. manž. Veronika (+1731 jako vdova)

1715 mlýn zabrala čížovská vrchnost a prohlásila ho za panský
1716-1738 mlynář Jan Jílovec (1698-1738) , syn Jana, manželka Kateřina, 1738 přesídlili na Topinkovský mlýn

1729 Pavel Cach

1738 Matěj Haškán s manž. Evou

1740 Jan Mivka s manž. Alžbětou

1740 Tereziánský katastr: mlýn o 1 kole

1747-1766 Jan Měřička (1720-duben 1782) s manž. Terezií (1720-1765)

14.12.1766 syn Václav při spouštění kola spadl pod něj a kolo ho utlouklo

1767-1787 Jan Řeřicha

1764-1768 na mapách i. vojenského mapování uveden jako Tlučkův

1787 Josef Prokopec s manž. Františkou

František Šejhar s Dorotou Divišovou, dc. šenkýře z Brloha

1801-1806 Antonín Řeřicha (1736-1806, bratr Jana Řeřichy) s Marií Annou Divišovou (*1756), dc. šenkýře z Brloha (sestrou Doroty)

1809 Tomáš Šejhar s manž. Annou Divišovou, dc. šenkýře z Brloha

1818-1820 pachtýř Jiří Mlynář s manž. Annou Luskovou

1831-1841 Vojtěch Říha, syn sedláka z Malčic s manž. Annou, dc. Jana Beneše nz Čestic

Události

Zaznamenání katastrofy (požár, povodeň, zranění, úmrtí, aj.)

Hospodářský typ mlýna

Poddanský
Vrchnostenský

Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)

1858-1874 Matěj Šebelle (nájemce?), syn mlynáře z Neznašova, manž. Anna Jeřábková, dc. mlynáře z Písku

1860 od lobkovického panství koupil Jan Nosek, statkář z Borečnice

mlýn měl 4 kola na spodní vodu, 5. kolo pro pilu a 4 složení, u mlýna 10 ha polí

1877 Vojtěch Kučera z Cerhonic, manž. Marie, vdova po Janu Noskovi

1877-1881 mlynář Cafourek, nájemce

červenec 1880 Marie Nosková (1864-1941, dc. Jana Noska) se provdala za Aloise Kubrichtu (*1851), syna mlynáře v Dušníkách na Příbramsku, pozd. v Mrtníku, mlýn dostali svatebním darem

1.5.1891(?) nechal vysvětit ve skále vysekanou kapličku P. Marie Lurdské nad mlýnem

u mlýna byla pila, hospodářství s 10 ha polí, les, právo rybolovu na řece v délce 2 km a 2 slupy na chytání ryb, chovali zde 2 koně, 5 ks hov. dobytka a prasata

ve mlýně zaměstnáni stárek, kočí a 2 služky

pila zrušena

Hospodářský typ mlýna

Smíšený

První republika (1919–1938)

1921 zeť Stanislav Sulan, manž. Anna Kubrichtová (1886-1941), mlýn jim byl postoupen

1923 mlýn vyhořel, Stanislav Sulan za přispění svého bratra a švagra vystavěl nový mlýn se 4 válcovými stolicemi, rovinnými vysévači a generátorem na elektřinu, dodávanou i na sousední Kavkovnu

1931 mlynářka Sulanová těžce onemocněla, mlýn se musel pronajmout, nájemce Jindřich Cais (1903-1981) ze mlýna ve Zdíkově na Šumavě, manž. Anežka Řehořová z Krašovic (+1992)

ve mlýně stárek, mládek, prášek a služka, 1937 k němu nastoupil do učení syn Stanislava Sulana Václav.

z vejminku zřízena letní restaurace, přistavěna veranda, na zahradě taneční parket

Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)

1941 mlynářka Sulanová zemřela, na mlýn nastoupila její dcera

i zde se hojně mlelo načerno

na konci války ve mlýně ukrývali Slováka J.Hrivňáka, učitele z Michalovců, zběha z maďarské armády

v květnu 1945 ve mlýně ubytování Rusové

1945 mlýn převzal syn, vyučený mlynář a absolvent odborné mlynářské školy v Pardubicích, Václav Sulan (1922-2013); Jindřich Cais si pronajal Linkův mlýn u Čimelic

mlýn opraven, selské i obchodní mletí, zakoupeny dvě nové dvoupárové mlecí stolice a nákladní automobil

Hospodářský typ mlýna

Smíšený

Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)

1951 mlýn převzalo Hospodářské družstvo v Písku, později Jihočeské mlýny České Budějiovice

Václav Sulan dělal vedoucího, 1953 degradován na mládka

9.7.1954 mlýn poškozen velkou povodní (5,70 m nad normál, voda vystoupila až do I. patra), odplaveny zásoby obilí z přízemí, selské mletí povoleno od ONV až v roce 1956, škody způsobené povodní musel Václav Sulan uhradit z vlastních prostředků

1958 ukončeno mletí, zahájeno jednání o výkup (0,50 Kčs za 1 m2), moderní mlecí stroje odvezeny neznámo kam, živý i mrtvý inventář převzalo JZD

1960 zahájena demolice, Sulanovi se odstěhovali do Písku, kde si postavili domek, Václav Sulan zaměstnán v pekárně

Události

Zánik mlynářské živnosti
Zánik budovy mlýna

Vývoj po roce 1989

1.5.2012 vikář Karel Vrba znovu vysvětil obnovenou kapličku P. Marie Lurdské nad mlýnem

2013 zemřel poslední mlynář Václav Sulan

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

Sulan
Tluček
Jílovec
Cach
Řebíček
Kubrichta
Nosek
Pavlíček
Tlučka
Benda
Hromádka
Haškán
Mivka
Měřička
Řeřicha
Prokopec
Šejhar
Mlynář
Říha
Kučera
Šebelle
Cafourek
Cais

Historie mlýna také obsahuje:

Držitelé mlýna v chronologickém sledu

1654 Šimon Řebíček

1690 Ondřej Pavlíček-Tlučka

1694 Lukáš Benda

Jan Hromádka

1704-1716 Jan Jílovec
1716-1721(1738?) Jan Jílovec ml.

před 1729 Pavel Cach

1738 Matěj Haškán

1740 Jan Mivka

1747-1766 Jan Měřička

1767-1787 Jan Řeřicha

1787 Josef Prokopec

František Šejhar

1801-1806 Antonín Řeřicha

1809 Tomáš Šejhar

1818-1820 Jiří Mlynář (nájemce)

1831-1841 Vojtěch Říha (nájemce?)

1858-1874 Matěj Šebelle (nájemce?)

1860-1877 Jan Nosek

1877-1880 Vojtěch Kučera

1877-1881 Cafourek (nájemce)

1880 Marie Nosková a Alois Kubrichta

1921(1925)-1945 Stanislav Sulan

1931-1945 Jindřich Cais (nájemce)

1945-1951 Václav Sulan

Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.

O 1729 24.10. Bezdiekov Jiřík Cach, svobodný syn po + Pavlu Cachovi, mlynáři Tluckým a Alžběta, dcera Daniela Voráčka, mlynáře Pietidolského Grand=Brioratu Strakonického (Strakonice 22 sn. 68)

SEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Stav koncem roku 1930, Sešit 12, V Praze 1932
Okresní finanční ředitelství Tábor/Důchodkový kontrolní úřad Písek

Název toku: Otava
Obec, čp. : Borečnice 11
Podnikatel: Stan. Sulan
Druh živnosti: mlýn
Počet a druh vodních motorů: 1 kolo na spodní vodu
Normální výkon v ks: 10,8

Mlýn je vyobrazen na:

Veduta, ručně malovaná mapa

II. vojenské mapování – Františkovo (1836–52)

Císařský povinný otisk (1824–43)

Indikační skica (1824–43 a 1869–1881)

Letecké snímkování (1936 - 1963)

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

Architektura

Stav nemovitosti

neexistuje

Stav nemovitosti k datu

05 2012

Dochováno

Typologie podle urbanistického prostředí

venkovský

Charakter mlýna podle síly vodního toku

mlýn na velkých vodních tocích (7000 l/s a více)

Dispoziční typ mlýna

mlýnice a dům samostatné budovy

Stavební etapy

moderní 1920 – 1945

Dominantní stavební konstrukce

zděná

Podlažnost

vícepodlažní

Dispozice, slohové zařazení – popis

Historické stavební prvky – exteriér

umělecké prvky (sochy, malby, reliéfy)
drobné sakrální památky

Historické stavební prvky – interiér

Technologické vybavení

Stav mlýnské technologie

zcela bez technologie aj.

Stav mlýnské technologie – popis

Technologické vybavení

Žádná položka není vyplněna

Stopy po neexistující mlýnské technologii

1873: 4 složení
1923 po požáru 4 válcové stolice a rovinné vysévače
1945 pořízeny 2 nové stolice s dvěma páry válců

Doplňkové a další provozy

Dochovaný

pila

Doplňkové a další provozy – popis

1873 pila
provoz pily ukončen před rokem 1920

Cesta vody ke mlýnu

Popis cesty vody ke mlýnu

Vodní motory

Popis

Typvodní kolo na spodní vodu

StavZaniklý

Popis1740: 1 kolo
1873: 4 kola pro mlýn, 1 pro pilu
1930: 1 kolo na spodní vodu, hltnost 1,9 m, spád 1,05 m, výkon 10,8 HP

Pomocné motory a generátory

Žádná položka není vyplněna

Historické technologické prvky

Prameny

Literatura / Internet

AutorFröhlich Jiří

NázevStará Otava mezi Pískem a Zvíkovem

Rok vydání2000

Místo vydáníPísek

Další upřesněnís. 56-59

AutorFröhlich Jiří

NázevStará Otava mezi Pískem a Zvíkovem

Rok vydání2000

Místo vydáníPísek

Další upřesněnís. 56-59

AutorMinisterstvo veřejných prací

NázevSEZNAM A MAPA VODNÍCH DĚL REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ

Rok vydání1932

Místo vydáníPraha

Další upřesněníSešit 12, s. 26

Datum citace internetového zdroje16.7.2017

AutorJaroslava Pixová

NázevTam, kde zpívala řeka aneb čarovná léta kolem Smetiprachu

Rok vydání2014

Místo vydáníPutim

Další upřesněnís. 91-114

AutorJosef Klempera

NázevVodní mlýny v Čechách V.

Rok vydání2002

Místo vydáníPraha

Další upřesněnís. 206-208

Prameny

Žádná položka není vyplněna

Ikonografie

Základní obrázky

Pohled přes Otavu na mlýniště, 09 2014, © mapy.cz

Historické mapy

Náčrt polohy otavských mlýnů Jiloveckého, Topinkovského, Šimanovského, Tlučkovského a Smetiprachu, jakož i Kavkovských chalup na Otavě (SOa Třeboň), 1719 - 21, © Pinsker