Historie
Obecná historie:
Proč název Táborský mlýn? Údajně v těchto místech se shromažďovala r.1424 husitská vojska (Táborská), než obsadila Třebíč, tak snad ústním podáním tento místní název se zachoval do současnosti. (Ve skutečnosti se nazývá podle majitele Matěje Táborského - pozn. doxa) Původně patřil mlýn mlynářské firmě Josef Dufek a synové, v provozu byl mlýn, pila a dynamo. Rozhodnutí nahradit hlavní vodní kolo - pokrokovou investicí do Francisovy turbíny, mlynáře Dufka tehdy finančně vyčerpala natolik, že v konkurenčním boji s finančně silnějším mlynářem Albrechtem Palečkem, (který měl mlýn výše proti proudu Jihlavy) tento souboj prohrál a Albrecht Paleček tento Dufkův mlýn patrně v dražbě koupil. Po roce 1930 měl mlýn dle historických pramenů Francisovu turbínu, Q 1,53m3, spád 1,85m - 26 HP (20KW). Mlynářovy dcery Helena a Věra Palečkovy, dle jejich vyprávění tehdy musely pomáhat u čištění česel turbíny. Po II.sv. válce nedoznal mlýn již výrazných investic a po zestátnění už jen chátral. Sloužil státnímu statku Jaroměřice nad Rokytnou (později název Oseva), jako sklad osiv, strojů, postřiků, materiálu a hnojiv do r.1998. Po více jak 40ti letech chátrání bylo započato s rekonstrukcí objektu turbíny, čištění náhonu a demontáž turbíny probíhala r.1994-1999, rekonstrukce budovy turbíny v r.1998. Repasi oběžného kola (nový horní a dolní těsnící prstenec) a novou hřídel původní Francisovy turbíny (Martinek-Calábek z r.1930), provedl na zakázku v r. 2001 Sanborn a.s. Velké Meziříčí. Byly rovněž v Brněnské slévárně Roučka a.s. odlity nové litinové klapky rozváděcího kola. V současné době MVE vlastní a provozuje firma Syrový Jan z Třebíče. Jez Táborského mlýna a vtok do mlýnského náhonu je v ř.km 93,706, zaústění náhonu-odpadu do řeky Jihlavy je v ř.km 93,400.
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Středověk – do nástupu Habsburků na český trůn (1526)
20.5.1606 Vítek Churavý prodal Matějovi Táborskému za 1000 zl., závdavek 14 zl.
30.6.1612 po + Matějovi Táborským prodán mlýn Duchkovi Bítovčickému za 1000 zl. mor., závdavek 120 mor.
1618 po + Duchkovi Bítovčickém prodán vdově Anně, provdané za Ondřeje Karáska za 1000 zl., závdavek 186 zl.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
29.12.1622 Ondřej Karásek prodal mlýn na řece pod mlýnem Churavého Václavu Stejskalovi za 1000 zl. mor., závdavek 14 zl.
18.6.1650 Václav Stejskal prodal mlýn synovi Martinovi za 1000 kop mor.
13.2.1666 Martin Stejskal prodal mlýn Janu Churavému za 1000 kop
2.11.1685 Lidmila vdova po Janu Churavém prodala již velmi sešlý mlýn o 1 složení Janu Krupičkovi za 1000 kop
26.2.1697 Jan Krupička prodal Pavlovi Stejskalovi vulgo Táborskému za 1000 kop mor., závdavek 30 kop
1720 převzal Samuel Stejskal vulgo Táborský za 1000 kop
1739 + Samuel Stejskal, převzala vdova Johanna
20.8.1740 Johanna, vdova po + Samuelu Stejskalovi pro sešlost věkem a nemohoucnost prodala Martinu Stejskalovi za 1000 kop. závdavek 400 kop
V listopadu 1894 bylo přistiženo pět zlodějů v sýpce. (RR)
První světová válka (1914–1918)
Původně patřil mlýn mlynářské firmě Josef Dufek a synové, v provozu byl mlýn, pila a dynamo. Rozhodnutí nahradit hlavní vodní kolo - pokrokovou investicí do Francisovy turbíny, mlynáře Dufka tehdy finančně vyčerpala natolik, že v konkurenčním boji s finančně silnějším mlynářem Albrechtem Palečkem, (který měl mlýn výše proti proudu Jihlavy) tento souboj prohrál a Albrecht Paleček tento Dufkův mlýn patrně v dražbě koupil. Po roce 1930 měl mlýn dle historických pramenů Francisovu turbínu, Q 1,53m3, spád 1,85m - 26 HP (20KW). Mlynářovy dcery Helena a Věra Palečkovy, dle jejich vyprávění tehdy musely pomáhat u čištění česel turbíny.
Po II.sv. válce nedoznal mlýn již výrazných investic a po zestátnění už jen chátral
Sloužil státnímu statku Jaroměřice nad Rokytnou (později název Oseva), jako sklad osiv, strojů, postřiků, materiálu a hnojiv do r.1998
o více jak 40ti letech chátrání bylo započato s rekonstrukcí objektu turbíny, čištění náhonu a demontáž turbíny probíhala r.1994-1999, rekonstrukce budovy turbíny v r.1998. Repasi oběžného kola (nový horní a dolní těsnící prstenec) a novou hřídel původní Francisovy turbíny (Martinek-Calábek z r.1930), provedl na zakázku v r. 2001 Sanborn a.s. Velké Meziříčí. Byly rovněž v Brněnské slévárně Roučka a.s. odlity nové litinové klapky rozváděcího kola. V současné době MVE vlastní a provozuje firma Syrový Jan z Třebíče. Jez Táborského mlýna a vtok do mlýnského náhonu je v ř.km 93,706, zaústění náhonu-odpadu do řeky Jihlavy je v ř.km 93,400.
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
- Dufek
- Paleček
- Churavý
- Táborský
- Bítovčický
- Karásek
- Stejskal
- Krupička
Historie mlýna také obsahuje:
-1606 Vítek Churavý
1606-1612 Matěj Táborský
161-1618 Duchek Bítovčický
1618-1622 Ondřej Karásek
1622-1650 Václav Stejskal
1650-1666 Martin Stejskal
1666-1685 Jan Churavý
1685-1697 Jan Krupička
1697-1720 Pavel Stejskal vulgo Táborský
1720-1739 Samuel Stejskal vulgo Táborský
1740-1744 Martin Stejskal
1. republika - Josef Dufek a synové Oldřich a Vladimír
Albrecht Paleček - Palečkův-Churawer M.
50. léta- 1998 - státní statek Jaroměřice nad Rokytnou (později název Oseva)
současnost - firma Syrový Jan Třebíč
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
inventář 1650: 2 voškrdy, 2 pemrlice, 2 špice, 1 sochor železný, 1 kleště železný, 2 sekery
inventář 1685: 1 kypřice, 1 vřeteno, 1 pavnice, 1 sochor železný, 1 voškrd, 1 pemrlice, 1 špičák, 2 říčice, 2 násypky, míra a čtvrt
Název mlýna:
Proč název Táborský mlýn? Údajně v těchto místech se shromažďovala r.1424 husitská vojska (Táborská), než obsadila Třebíč, tak snad ústním podáním tento místní název se zachoval do současnosti.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
I. vojenské mapování – josefské (1764–68)
III. vojenské mapování – Františko-josefské (1876–78 – Morava a Slezsko, 1877–80 – Čechy)
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Letecké snímkování (1936 - 1963)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
