Mlýnici dominuje výjimečně masívní hranice se zdobně řešenými čelními sloupy a barokně tvarovaný mohutný sloup stropního průvlaku s letopočtem 1773.
Objekt je příkladem menšího mlýna, začleněného přímo do organismu venkovského města. Mlýnská hranice s vročením 1773 a iniciálami JK je dokladem existence tzv. českého složení, běžného na území Chrudimska v období 16.-18. století.
Situace: Mlýn je situován na náhonu z Podolského potoka, mezi zámeckým parkem a Pokorného ulicí, na předměstí poblíž hřbitovního kostela Zvěstování Panny Marie. Objekt se skládá z přízemní obytné části souběžné s uliční frontou a z kolmého křídla mlýnice orientovaného na parcele hloubkově. Proti mlýnici uzavírá třetí stranu úzkého dvorku drobný hospodářský objekt.
Mlýnice: Patrový objekt zděný převážně z opuky, v nároží při náhonu armovaný pískovcovými kvádry, velmi úsporně omítaný, obílený. V jednom z kvádrů je vyryta ryska s letopočtem 1876, na jiném vročení 1860. Sedlová střecha s krátkým přesahem do dvora je kryta eternitovými šablonami na původní šindelové krytině. Podélná nádvorní stěna je v jižní části mlýnice rozšířena výrazným ústupkem, v severní části v patře naopak ustupuje. (Nestejné tloušťky stěn mohou indikovat druhotnost úpravy, starší kombinaci zděné a roubené části). Ryze utilitární členění nestejnými okenními a dveřními otvory ve výsledku vytváří malebnou kompozici.
Velikost a poloha oken odpovídá potřebě osvětlení jednotlivých částí interiéru: drobné okénko vede do úzké šalandy, velká okna do prostoru mlýnice. Vstup ze dvora je pravděpodobně (podle provedení) druhotně zřízen v 2. pol. 19. století. V podstřeší je na zdivu uložen roubený věnec, na kterém leží stropní trámy s přesahujícími, rovně seříznutými čely. Na užším čele stavby jsou dvě okna v patře, neboť k přízemí přiléhala lednice s koly. Jedno z oken je upraveno ze vstupu, vedoucího ke kolům. Valbová střecha zde má stále ještě větší přesah.
Interiér: Současný hlavní vstup je veden půlkruhově zaklenutým průchodem z chodby obytné části do rohu mlýnice, kam se sestupuje po několika stupních. Mlýnice je jednotný, dřevěným patrem předělený prostor, v němž proti vstupu vzadu (při čelní - jižní stěně) je umístěna originální mlýnská hranice s tvarovanými dřevěnými sloupy, s vročením A 1773 a iniciálami JK. Sloupky čtyřhranného průřezu mají jednoduše naznačené architektonické členění na hranolovou shora okosenou patku, baňatý dřík a páskem vyznačenou hlavici. Čelo jím neseného trámu, tvořícího volnou konzolu, je dekorativně zdobeno okosením hran. Hranice nese stopy prostupů a kotvení původního zařízení, které se již nedochovalo. V patře odpovídá této hranici řada subtilních vyřezávaných sloupků, které byly druhotně použity jako opora vestavěné letní světničky (až ve 20. století). Hranice nesla dřevěné patro, kde bývalo mlecí zařízení a násypka, dole bývalo paleční kolo a moučnice. Podle velikosti hranice a stop zařízení (i podle nákresu na indikační skice) měl mlýn dvojí české (jednoduché) složení. V severovýchodním koutě prostoru je v přízemí vestavěn zděný blok bývalé černé kuchyně, dochované již v klenuté podobě s vestavěným komínovým tělesem (úprava na tahový provoz). Ve vnitřní stěně je zachován výklenek štěrbinového typu; v jižní vnější stěně kuchyně - směrem do mlýnice je zachován osvětlovací krbeček pro louče, s odtahem v síle zdi. Jeden ze stropních trámů je založen přímo na zdivo kuchyně.
K podélnému zadnímu průčelí přiléhal historicky ještě nevelký obdélný objekt neznámého určení, patrný na mapě stabilního katastru (hypoteticky lze předpokládat další technické zařízení na vodní pohon, např.pilu). Z něho zůstaly zachovány jen fragmenty kamenných obvodových zdí na výšku přízemí (patro mohlo být bedněné) a v jeho šířce je stěna mlýnice v obou patrech pouze bedněná, s provizorními okny a dveřmi z 2. pol. 19. století.
Sklep: zděný z opuky, včetně přístupového schodiště a klenby. Vstupní schodiště se stupnicemi z dřevěných fošen vede z prostoru mlýnice úzkou sestupnou, segmentově zaklenutou šíjí, do jediného prostoru sklepa. Má obdélný půdorys s kratším čelem orientovaným do ulice a valenou klenbu půlkruhového průřezu. Zdivo je režné, na klenbě s originálními otisky šalování. V čele segmentová nika a nad ní větrací průduch do fasády. Podlaha zanesena blátem. Na dveřích do sklepa použit obrácený zámek ještě pozdně barokního typu. Obytná část: Z 1. pol. 19. století, zděná z opuky, opatřená druhotně na uličním průčelí tvrdými omítkami z 20. století; střecha sedlová, krytina z pálených tašek bobrovek na husté laťování. Objekt v okapové orientaci vychází v dispozičním řešení patrně ze staršího funkčního členění na obytnou část mlýna s chodbou do mlýnice, dále na průjezd do dvora a za ním další obytné prostory s pokojem a kuchyní, tedy v poloze, kde u venkovských usedlostí bývá výměnek. Všechny prostory jsou plochostropé, v kuchyni zachováno komínové těleso v původní poloze. Uliční průčelí reflektuje dispoziční uspořádání: průjezd uzavírají dvoukřídlá původní vrata výplňové konstrukce, vlevo od nich vstup do chodby s dvoukřídlými původními výplňovými dveřmi a proskleným nadsvětlíkem. Pokoj vpravo od průjezdu je osvětlen dvěma obdélnými špaletovými okny, s vnějšími křídly členěnými do „T“; místnost před mlýnicí má již široké trojdílné okno z 2. pol. 20. století. Z původního členění fasády se zachovala jen profilovaná římsa a omítaný sokl. Střešní rovinu nad průjezdem doplňuje původní větrací vikýř tvaru volského oka. Fasáda do dvora má původní bílenou vápennou omítku, se soklem vyznačeným okrovým nátěrem. Vjezd do dvora je opatřen již nepůvodními, nehodnotnými vraty, původně mohl být i otevřen. Vedle vlevo je okno do kuchyně, které má zachováno starší vnitřní křídla (členění do 6 tabulek) a novější vnější, s členěním do T.
Památková ochrana se nevztahuje na pozemek st. pare. č. 304 v k. ú. Heřmanův Městec ani na drobný hospodářský objekt nacházející se na tomto pozemku (proti mlýnici, uzavírá třetí stranu dvorku).
Celek je významným hmotným dokladem tradičního technologického způsobu zpracování zemědělských plodin, využívajícího vodní pohon. Dochovaná mlýnská hranice je dokladem existence tzv. českého složení, běžného na území Chrudimská v období 16.-18. století, zde dokonce datovaného do r. 1773 a identifikovaného iniciálami JK. Objekt je příkladem menšího mlýna, začleněného přímo do organismu malého venkovského města. Jeho existence přispívá k poznání pestré druhové skladby historického urbanismu a dokládá způsob života společnosti od konce 18. století do 19. století, kdy byl pravděpodobně provoz mlýna ukončen, neboť nedošlo k modernizaci technologie, jako v nedalekém druhém mlýně, na témže náhonu. Upřednostnění obytné funkce v 1. pol. 19. století se promítlo do přestavby uliční části, která díky poloze v čele náměstíčka, s barokní sochou sv. Floriána v popředí, je významným prostorotvorným faktorem. K památkové hodnotě mlýna přispívá zejména zachování jeho konstrukcí i historických součástí v autentické podobě a jejich udržování tradičním způsobem.
z hlediska historické ceny vlastní materie domu je to hlavně výjimečně autentická hodnota některých dochovaných prvků a konstrukcí, hlavně konstrukcí a pozůstatků vybavení vlastní mlýnské části. Výskyt uvedeného se však neomezuje jen na mlýnskou část. Je zastoupen i v mladší obytné části domu, zejména dveřními výplněmi a jejich vybavením, dlažbami atd. Tento stav je nám známý z prohlídky objektu, je však do značné míry patrný a přesvědčivý i z fotodokumentace návrhu. Originalita konstrukcí je přitom v mlýnské části takřka komplexní.
Za ústřední hodnotu domu jako celku považujeme jeho nezvykle dochovaný stav ve fázi „ nedůsledného “ přechodu historického (barokního) mlýna do podoby malého obytného domu formy typické pro 19. století a okrajovou část malého města. Výsledkem stavebního vývoje je neobvyklý obytně-užitný jednopodlažní (v mlýnské části dvoupodlažní) jednoduchý stavební organismus, prostá architektura na pomezí venkovské lidové a předměstské produkce. Stavba zvenčí tuto skutečnost ničím nenaznačuje, vevnitř však koexistují všechny prostory v jednoduchém současném užívání, přičemž originální mlýnská část, sama o sobě rozhodně nejcennější, je využívána pouze jako skladiště a odkladiště.
Z vnějšího hlediska tvoří dům urbanistickou významnou uzávěru lokálního městského prostoru ulice, rozšířené zde nálevkovitě plochy charakteru náměstíčka. Netypičnost této jeho historické urbanistické role je zvýšena dosud nenarušenou vazbou odvrácené strany domu přímo na zámecký park, resp. na jeho obvodovou zeď a náznaky terénní situace z doby provozu mlýna.
bývalý vodní mlýn představuje výjimečně dochovanou stavbu s řadou kvalitních architektonických prvků a řemeslných detailů (přízemní a patrové sloupky s datací, trámový strop přízemí mlýnice, krov mlýnice, prostor černé kuchyně, původní povrchy sklepa a soubor historických oken a dveří z 19. století). Objekt s jedinečně dochovanými vnitřními prostory původního mlýna dokladuje vývoj mlynářské technologie, historických konstrukcí, povrchů a dispozic od 70. let 18. století až do 2. pol. 19. století. Dům č. p. 145 vytvořený dlouhým stavebním vývojem je cennou ukázkou životního stylu a bydlení v sociálním prostředí mlynářů od 70. let 18. století do 2. pol. 19. století. Jedná se o dům, který je významný z hlediska sledování technologického vývoje potravinářství a vodních mlýnů. Bývalý vodní mlýn je rovněž důležitým objektem dokladující urbanistický rozvoj Heřmanova Městce.
