Velký mlýn

O Hroznětíně je zmínka už roku 1217, kdy ho zbožný Hroznata daroval klášteru v Teplé a toto darování potvrdil Karel IV listinou 3. 5. 1350, kde je napsáno: povolení zakládat v lesích okolo Hroznětína moučné mlýny a hamry na zpracování železné rudy. Důležitým zdrojem pro získání energie byla říčka Bystřice, která po staletí tekla na náhony vodních kol a později do vodních turbín.
V Hroznětíně v Tereziánském katastru r. 1757 část rustical: 4 mlýny o 8 kolech na nestálé vodě, olejna, tříselník a jedna koželužna, v roce 1748 část dominical
zmiňuje pilu a tříselník.

Tento mlýn byl byl patřil mezi větší mlýny. V r. 1879 kupují mlýn Anton a Elisabeth Moisesovi, v roce 1894 majetek přechází na Elisabeth Moisesovou, ta kupuje poloviční podíl na sousedním Tobiasově mlýně (pozemcích).
V r. 1918 majetek zapisuje na Wenzla Moisese a ten v roce 1930 modernizuje a přestaví mlýn do pater nad sebou tzv ,,umělecký,,. Stroje a turbíny dodává Josef Prokop a synové Pardubice.
Původně měl mlýn dvě kola a byla zde i pila. Nově byly osazeny dvě stejné Francisovy spirální turbíny na spádu 3,2 m, každá o hltnosti 200 l/s a výkonu 6.4 HP. Od farní budovy vedlo betonové potrubí. Také se zaznamenává že veškeré strojní vybavení je ve vlastnictví firmy J. Prokop a synové, které bylo 1936 zrušeno (asi došlo ke splacení investice).
Bohužel za války r. 1941 je vyhlášena na mlýn dražba (židovský majetek) a mlýn kupují Anton a Alfred Harlesovi.
V 80. letech 20. století je budova vyklizena a přestavěna, podle pamětníků se obě turbíny prodali, jedna někam dál a jedna slouží v MVE pod Merklínem. Na mapce je u potoka stavba č.88, kde je z boku zakresleno vodní kolo na spodní vodu, sice nemělo velkou sílu a asi sloužilo pro nějakou živnost (často poháněli nějaké lehké řemeslné stroje, např. soustruh na dřevo…).

Martin Hanč