Historie
Historie mlýna obsahuje událost z období:
Nejstarší dochovaná zmínka o obci Citonice pochází z roku 1252. Jedná se o listinu, kterou markrabí Přemysl potvrzuje statky klášteru Hradišti sv. Hippolyta. Mezi nimi se objevuje také zboží s lesem, loukou, vinicí a mlýnem, nazývané in villa Cechmicz. Toto zboží, obyčejně vykládané za Citonice, tedy bylo k roku 1252 příslušenstvím křížovníků, kam bylo zakoupeno od Zungelmana. Název obce pochází od osobního jména Citoň, německy Edmic.
Další záznam o vsi se objevuje roku 1287. Dne 23. května toho roku potvrdil král Václav kostelu sv. Michala ve Znojmě dva lány a dvorec v Citonicích. Stejný majetek pak kostelu sv. Michala potvrdil také král Jan dne 10. srpna 1336. Roku 1348, v privilegiích, které dal markrabí Karel městu Znojmu, se Citonice – Etmicz uvádějí již jako majetek města Znojma. Král tehdy ves osvobodil od všech daní a dávek.
Události
- První písemná zmínka o existenci vodního díla
- Vznik mlynářské živnosti
Činovnický dvůr postupem času zpustl. Roku 1538 pak probošství pustý dvůr prodalo Znojmu za 80 kop krejcarů. V následujícím roce prodej potvrdil král Ferdinand. Proboštovi v Citonicích zůstal jenom mlýn, i ten však nakonec roku 1551 vyměnil se znojemskými klariskami za mlýn v Havraníkách.
Události
- Významná osobnost či událost spojená s mlýnem
Novověk B – do zrušení poddanství (1620–1848)
Novověk C – od zrušení poddanství (1848–1913)
První světová válka (1914–1918)
První republika (1919–1938)
Protektorát Čechy a Morava, včetně poválečného vývoje (1939–1949)
Znárodňování, život mlynářů v průběhu komunistického režimu (1949–1989)
Příjmení mlynářů působících na mlýně:
Historie mlýna také obsahuje:
Přepis z literatury, vyprávění pamětníků apod.
Přepis z pramenů: inventář, nájemní či kupní smlouva, výpisy z matrik aj.
Zobrazit více
Na vodníky je na Znojemsku chudý kraj.
Za Citonicemi, když vyjedete z vesnice směrem na Žerůtky, stával kdysi mlýn. Dnes už ho připomíná jen jedno zpustlé stavení. Ještě dnes se tomuto místu říká Mlejnek.
A právě zde potkal pan Triml kdysi hastrmana. K blízkému rybníku se totiž chodilo prát plátno, které vesničané sami tkali ze lnu. Napnulo se nad zem na dřevěné kolíky, polévalo se vodou a tak postupně na slunci zbělelo. Pan Triml jednou na plátno zapomněl a tak se pro něj vrátil až pozdě večer. Bylo mu jasné, že v blízkosti rybníka si nemůže být jist svým životem, neboť vodník rád loví neopatrné vesničany právě v okolí vody. A skutečně. Sotva odvázal ve spěchu plátno od kolíků a chtěl ho odnést, ucítil, jak na druhé straně, u rybníka, kdosi mocně za plátno zatáhl. Hrůzou se panu Trimlovi zarosilo čelo studeným potem. Zatáhl ještě jednou a cítil vodníkovu sílu ještě víc. Prudce tedy trhl s plátnem a utíkal, seč mu nohy stačily. Ještě ale nebyl zachráněn. Vyděšený sedlák za sebou slyšel pleskavé zvuky vodníkových nohou. Vládce rybníka běžel za ním! Teprve doma se pan Triml zastavil a začal prohlížet plátno. Na jednom konci objevil kolík, který zřejmě zapomněl odvázat. Za něj drželo plátno v zemi. A bylo celé mokré a zablácené, jak pleskalo svým volným koncem o mokrou půdu. To byly vodníkovy kroky.
Mlýn je vyobrazen na:
Veduta, ručně malovaná mapa
Mapa Pozemkového katastru (1923–1956)
Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:
