Velký mlýn

Velký mlýn, je doložen již na počátku 15. století. Ležel na vodním náhonu Bečvy za Černotínskou městskou bránou, který vedl od stavu na Bečvě, později zrušeného, ležícího proti Staré střelnici, k městským hradbám na Motošín a dále k Dolní bráně městské, a byl určen k zaplavení hradebního příkopu pro případ válečného nebezpečí při obležení města. Náhon se tam spojoval s Ludinou a ústil pak dále s Veličkou opět do Bečvy. Tento Velký mlýn, uvedený již v prvním privilegiu města Hranic, vydaném Janem z Cimburka roku 1431, daroval roku 1522 Vilém z Pernštějna městu Hranicím spolu s valchou při něm se všemi užitky ve prospěch města. Město však muselo platit z mlýna vysoký roční činžovní plat 43 kop a 4 groše na míšeňský počet. Podle Pernštejnova privilegia byli však hraničtí měšťané povinni mlít obilí na mouku i slad na pivo jen v tomto mlýně a vozit sukno na valchu při mlýně a platit stanovené poplatky za tyto služby městu. V prvních letech třicetileté války, za dobývání města císařskou armádou roku 1627, byl mlýn spálen i s předměstím Motošínem a ležel pak po desítky let v sutinách. Válkou pobořené, zchudlé a vylidněné město nemělo peníze na jeho opětné postavení, nenašel se ani žádný nájemce, který by se mlýna ujal a znovu jej uvedl do provozu. Přesto muselo město z tohoto pustého mlýna vrchnosti platit každoročně činžovní plat 43 zl. rýnských a 18 grošů. Úplné zkázy města a jeho velké zadluženosti využil ve svůj prospěch nový držitel města, kníže Maxmilián Dietrichštejn, jehož strýc, kardinál František z Dietrichštejna, získal roku 1622 konfiskované panství Hranice a Lipník darem od císaře za věrné služby za stavovského povstání. Dietrichštejn nabídl roku 1660 městu zproštění roční peněžní činže z pustého mlýna za odevzdání práva výběru mýta od všech povozů, zboží a dobytka, dováženého nebo prováženého městem. Toto privilegium na vybírání mýta dostalo město od krále Jiřího z Poděbrad roku 1464 na udržování mostů a cest vedoucích k městu. Město na tuto výměnu v tísni přistoupilo, a tak od roku 1660 mýto v Hranicích vybírala pak vrchnost ve svůj prospěch a zároveň si podržela právo opětného vystavění mlýna. Koncem 17. století chtěl kníže Ferdinand z Dietrichštejna postavit na místě zbořeného Velkého mlýna na Bečvě nový, papírový mlýn. Po několika vleklých komisích a dobrozdáních přizvaných papírnických mistrů v letech 1676–1681 bylo však od tohoto úmyslu upuštěno, protože voda Bečvy byla příliš měkká a na výrobu papíru se nehodila. Mlýn na Bečvě nebyl pak již postaven, protože v Hranicích byl dostatek jiných vrchnostenských mlýnů, a tak zanikl, strouha byla později zasypána.

Bohumír Indra