Velkostatek Zbiroh byl prodán prodán 21. července 1868, kupujícími tehdy byly Samuel Simundt, komorní rada v Berlíně a Vinzenz Kirchmayer, bankéř a prezident Obchodní komory v Krakově.
V jejich vlastnictví však dlouho nezůstal, neboť ti jej téhož roku prodali Bethelu Henrymu Strousbergovi za 9,4 milionu zlatých. Ten se ale dostává do finančních těžkostí již na přelomu roku 1870/1871. Ty však dokáže ještě na krátkou chvíli ustát, ale roku 1873 jsou již pozastaveny práce v jednotlivých podnicích a o dva roky později je krach „Krále železnic“ dovršen.
Po jeho bankrotu kupuje mirošovský zámek včetně hutního podniku v Hrádku, od Vídeňské hypotéční banky, v roce 1879 Josef kníže Colloredo-Mannsfeld. Ten se hutních provozů velmi záhy opět zbavuje.
V roce 1881 prodává hamr manželům Pavle a Františkovi Pechovým. Na koupi se podílel i tehdejší slavný herec Jindřich Mošna, který svému švagru půjčil 3300 zlatých. Tato půjčka se ale stala budoucím kamenem úrazu. Mezitím v roce 1883 byla podána žádost na přestavbu části hamru na mlýn o třech složeních.
V prosinci téhož roku byla provedena kolaudace. Hamr, který měl původně 3 kola na svrchní vodu o průměru 1,5 metru a šířce 0,8 metru se změnil na mlýn se 4 koly stejného průměru, přičemž jedno kolo pohánělo stále kladivo hamru a 3 kola byla mlýnská. Vantroky byly proto prodlouženy o 2 metry.
Podnikání se ale manželům Pechovým příliš nevedlo a brzy se dostavily potíže kvůli půjčce od Jindřicha Mošny, takže byli nuceni celý podnik odprodat. Obchodník Pech se vrátil ke svému původnímu hostinskému a řeznickému povolání, avšak zanedlouho zemřel. Koncem 90. let 19. století byl v jeho hostinci založen a měl tam své sídlo Dělnický vzdělávací spolek Svornost, vedený pozdějším sociálně demokratickým funkcionářem Antonínem Uxou. V roce 1909 zde byla založena odborová organizace „Kovodělník“.
Rudolf Hudlický nakonec zakoupil v roce 1900 hamr s příslušenstvím za 16 000 korun. Nový majitel využil toho, že v okolí byla levná a kvalifikovaná síla, která zde zůstala po zrušení vysoké pece a koksáren v Rokycanech. Další přísun pracovníků pak nastal po zrušení mirošovských dolů. Protože zařízení hamru mělo jen jeden buchar, zrušil mlýn, doplnil zařízení hamru o 4 buchary poháněné vodními koly o výkonu 40ks (29 kW), výhní, pecí i dalším strojním zařízením, a celý objekt zařídil jako kujnou huť.
Ing. Hudlický zahájil provoz v získaném objektu od 1.4.1901 pod značkou „R. L. Hudlický kujná huť Otto v Hrádku“. Název byl odvozen od nakladatele a knihkupce Otty, od něhož si Hudlický půjčil peníze.. Vyráběl sekery, rýče, lopaty, ale i hornické nářadí, které úspěšně dodával do Rumunska a Ruska. Byl dodavatelem hřebů pro uchycení důlních kolejnic. Výrobu tohoto zboží zadával kovářům v širokém okolí. V roce 1906 zahájil provoz válcovny, kterou zakoupil v Božím Požehnání u Brna. Jednalo se o 30 let staré zařízení.
Od koupi hamru se mu stále nedostávalo hotového finančního kapitálu. Proto v prosinci 1906 získává společníka Ing. Jana Scholze, který pak vlastní polovinu firmy R. L. Hudlický a spol. Zanedlouho přistupuje další společník František Folta starší. Finančního kapitálu byl stále nedostatek a tak v roce 1909 se firma přejmenovává na „Železárny v Hrádku u Rokycan spol. s ručením omezeným“, pod patronací Živnostenské banky. V té době bylo již 33 společníků. V roce 1911 vstupuje Živnostenská banka přímo do podniku a Ing. Židlický se stává obchodním ředitelem společnosti. Brzy však funkci pro neshody s vedením opouští a nastupuje do Živnostenské banky jako úředník do jejího železářského oddělení.
V roce 1908 zřídila společnost i slévárnu, jež produkovala jak mříže na kanály, závaží, různé pláty a rošty, tak také zařízení pro údržbu a obnovu válcovny. Při výstavbě jejího druhého provozu se na jaře 1908 po vydatných deštích zřítil nově postavený komín, který vážně poškodil stávající válcovnu. Tato nehoda a následná oprava citelně vyčerpala finanční prostředky a možnosti podnikatelů. I přes velký odbyt výrobků, byl do podniku vpuštěn cizí kapitál pod patronací Živnostenské banky v Praze.
Následující rok se změnil název firmy na „Válcovna železa v Hrádku, dříve R. L. Hudlický a Folta sen., společnost s ručeným omezeným“.
Roku 1912 byla založena nová firma pod názvem „Železárny v Hrádku u Rokycan, společnost s ručeným omezeným“. Nakonec Rudolf L. Hudlický byl z funkce ředitele odvolán.
Následujícího roku byla dána do provozu první ocelářská Siemens-Martinská pec s kapacitou 28 tun. Podnik byl přeměněn na společnost „Akciové železárny a ocelárny v Hrádku u Rokycan“.
