Jaroslav Čechura: Jakub Krčín z Jelčan: Architekt jihočeských rybníků, 2020, Praha, Vyšehrad, s. 170:
Již předtím, v roce 1577, došlo ke stavbě mlýna s jiným zámečkem, letohrádkem, krátce lusthausem. Nacházel se poblíže vsi Zablatí, severozápadně od Lomnice nad Lužnicí. Organizoval ji rovněž Jakub Krčín, který o tom napsal koncem května Vilémovi z Rožmberka toto: „ke mlejnu k Záblatí vody pomalu potřeby se vezou. A vždy mám naději, že s tím mlýnem do podzimku příštího hotovi budeme. Mistr Mertl, tesař, ochotně se k tomu lusthauzu má a žádnými potřebami není meškán.“ 482 Dodávám, že tuto větu doslova převzal Václav Březan do životopisu Viléma z Rožmberka. Takováto shoda není ojedinělá a ukazuje na způsob práce tohoto významného historika. 483 Dodávám, že na obou
stavbách byl činný jako klíčový řemeslník jistý Mertl, byl vlastně budovatelem obou těchto staveb. To jej jaksi nepsaně předurčovalo k jistému privilegovanému postavení, jak jsem výše uvedl. Je otázka, jak dlouho vydržela Vilémova obliba pobývat u Záblatského rybníka, který velmi záhy Krčín docela zásadně pozměnil. Ostatně, nemáme žádný doklad o tom, že by tam Vilém z Rožmberka vůbec někdy pobýval.
Dodejme, že mlýn a lusthaus byl postaven na úzké kose mezi Zlatou stokou a Záblatským rybníkem. Zejména mlýn představoval mohutné stavení, neboť se jednalo o druhé největší zařízení tohoto druhu v rámci celého třeboňského panství. V roce 1590 jej tvořilo 10 moučných kol, 4 stoupy a chodilo k němu (přesněji měl mlít pro) 12 okolních vsí.
Pozn. TM (a v textu dále i autora): Největším mlýnem byl Opatovický.
482: Vs Třeboň, sign. IA6Wgama5 (1577)
483: V. Březan, Životy, s. 436–437
Sborníček prací členů národopisného kroužku při jihočeském muzeu, díl II., Miloš Valenta, 1971:
Kromě mlýna v Záblatí byly v 16. století na panství třeboňském ještě 4 panské mlýny: ve Veselí s 6 koly moučnými a 1 stoupou (povinně v něm mleli obyvatele z Veselí, Mezimostí, Horusic, Svin, Berkovic, Žíšova a Doňova), při lomnickém pivovaře mlýn se 3 moučnými koly (mlel pro Lomnici, Smržov, Mazelev, Sevětín a Vitín), mlýn při zámku v Třeboni o 3 moučných kolech (pracoval pro Třeboň, Břilice, Dunajovice, Přeseku, Štěpánov, oba Miletíny, Lužnice a Slověnice) a pak mlýn Opatovický v oboře s 15 moučnými koly, 2 pily, 5 stoupami k dělání krup, valchou a olejnou. K tomuto mlýnu byly přiděleny obce Braná, Domanín, Hrachoviště, Lipnice, Cep, Suchdol, Hrdlořezy, Nová Ves u Boru, Šalmanovice, Jílovice, Krazelín, Kojákovice, Mladošovice, Petrovice, Vrcov, Ohrazení, Spolí, Libín, Slavošovice, Ledenice, Zaliny, Radostice, Zvíkov, Vlkovice a Hvozdec.
K ochraně svých stavovských zájmů byli všichni mlynáři z okolí Třeboně a Lomnice organizování v cechu třeboňském, jemuž artikule potvrdil Vilém z Rožmberka 25. srpna r. 1568. V tomto privilegiu se mimo jiné stanovilo, že žádný mlynář z okolí Třeboně a Lomnice, který se sám řemeslu nevyučil, nemá žádného učedníka […??...] přijímati nižádným obyčejem a také nemají býti žádné nové mlýny vyzdviženy bez povolení páně.
V knize Muž proti muži čteme: Druhého dne za časného jitra rozjel se rožmberský vladař se svými hosty do lesů u Záblati a těšil se na štvanice. Bystře prohlížel své chrty i pánů Kuneše Dvořeckého a Růta Valovského. Dne 3. novembra prožil vladař noc v Záblatském mlýně a v dopoledních hodinách pobodli klusáky a štvanice se rozvinula v nelítostný boj. Myslivci sledovali hon, aby chránili pány před rozlíceným medvědem zápasícím o život, až konečně uviděli kouř ze záblatského Jegrhausu a slyšeli lovecké fanfáry oznamující konec leče.
(doplnila TM)
O posledním mlynáři se říká, že zemřel v blázinci. Po měnové reformě jej našli jak sedí na břehu Zlaté stoky a hází bankovky do proudu vody. (RŠ)
