Mlýn je dobrý, dokud se kámen otáčí,
ale ne když v klidu stojí.
(baskické přísloví)

Rousův, Čámského mlýn

Rousův, Čámského mlýn
113
Jatecká
Nový Knín
262 03
Příbram
Nový Knín
49° 47' 32.7'', 14° 17' 36.9''
Mlýniště bez mlýna
První zmínky o Rausově mlýnu pocházejí z doby třicetileté války. V r. 1692 se zde narodil císařský rada Jan F. Raus. R. 1711 se mlýn stal majetkem rodu Čámských, kteří jej vlastnili po následující dvě století.
Dodnes architektonicky hodnotný areál, který doplňují hospodářské stavby, je bez památkové ochrany a chátrá. (MŠr)
2018: Mlýn chátrá dál. Žádné opravy nejsou viditelné. Náhon již neexistuje.
Mlýn byl v r. 2024 zbořen.
Mlýn se nachází na severním okraji města
Kocába
nepřístupný

Obecná historie:

První zmínka o mlýně pochází z kroniky města Nový Knín, ve které se píše: „R. 1658 přišel do král. města N. Knína hor zlatých ze vsi Chejnic mlynář Jiřík Rous (…), jenž řemeslu svému v Miroticích se vyučil…. r. 1658 žádal za přijetí mezi mistry cechu mlynářského v Novém Kníně, k nímž přijat byl dne 2. června 1659,…“ Není však pochyb, že mlýn bude o něco starší. Ve spise z roku 1665 – Popsání měšťanů za starodávna je zapsáno: „…má mlýn o 2 kolách; pila jest pustá, takže toliko místo zbývá.“ V roce 1675 byl zvolen Jiřík Rous – první známý majitel, cechmistrem, kterým byl znovuzvolen i v roce 1684. Jeho synové Václav a Jan jsou později taktéž cechmistry. V roce 1704 je majitelem mlýna Jan Rous (syn Jiříka), za kterého měl mlýn jedno funkční složení ze dvou. Z mlýna pochází inspektor císařských statků Jan Ferdinand Rous rytíř z Rausenbachu, který se zde narodil okolo roku 1692. Mlýn měla rodina Rousova v držení do roku 1711, kdy se Janova dcera a sestra Jana Ferdinanda – Dorotka, provdala za Vojtěcha Čámského, jehož rodu mlýn náležel až do 20. století. Vojtěch Čámský byl roku 1729 cechmistrem. Mezi lety 1734 až 1847 byla vedena cechovní kniha cechu mlynářského, na jejímž vzniku se podílel Vojtěch Čámský. Dále je zmíněn František Čámský starší, který je majitelem mlýna mezi lety 1796 a 1840. V roce 1872 prošel mlýn přestavbou což je patrné z datace ve štítě. Z výkazu mlýnských usedlostí pocházejícího z roku 1888 získáváme údaje, že za mlynáře Františka Čámského mladšího měl mlýn dvě české a jedno francouzské složení, jeden český krupník a pomocnou sílu představoval jeden stárek a jeden učeň. V roce 1893 je členem nově zřízeného I. živnostenského společenstva Karel Čámský. Další tři jména z rodu Čámského jsou zmíněna v knize učňů vedené mezi lety 1915 až 1945. První syn Karla Čámského st. – Karel, se vyučil 10. června 1918. Druhý syn Bohumil získal výuční list 17. prosince 1920. Třetímu a poslednímu synovi Františkovi byl výuční list vydán 17. července 1928. Nejstarší syn Karel se stal členem společenstva mlynářů v Novém Kníně roku 1929, jeho bratr Bohumil se přidal o pár let později. V dotazníku k zápisu do mlynářského rejstříku se dozvídáme, že do roku 1933 byl majetek manželů Čámských – Karla a Marie. V témže roce Karel zemřel a ke vdově Marii se připisuje 5 letý syn Karel ml. V rozsáhlém popisu změn po 31. říjnu 1938 se uvádí: „Dnem 25. března 1941 stal se ¼ spolumajitelem mlýna pan František Čámský švagr a nynější manžel spolumajitelky pí. Marie Čámské, která tuto čtvrtinu panu Františku Čámskému ze své poloviny postoupila.“ Zhruba od 50. let 20. století již nenacházíme výrazné zmínky o rodině Čámských, od tohoto období také budova začínala postupně chátrat. Po roce 1989 byl mlýn prodán rodině Tesárkově. V 90. letech pozemek vlastnila truhlářská firma, která zde nechala nově vystavět truhlářské dílny a stavbu mlýna nechávala ladem. V roce 2023 vydal městský úřad v Novém Kníně souhlas s odstraněním budovy a v říjnu byla mlýnská budova zdemolována.

                                                                                                                                              Julie Hacklová


Historie mlýna obsahuje událost z období:

Jeden z několika zachovalých historických knínských mlýnů stojí při říčce Kocábě.

Vznikl patrně přestavbou puchýrny na zpracování zlaté rudy.

První zmínky o něm pocházejí z doby třicetileté války, mlýn však bude pravděpodobně ještě starší.

1651 Soupis poddaných podle víry: mlynář Ondřej Šebek (30 let), žena Judyt (25), oba obrácení nekatolíci, synové Šimon (9), Abraham (5) a Jakub (1), všichni nekatolíci s nadějí na obrácení, dcera Anna (16 ?), obrácená nekatolička

1654 Berní rula: Ondřej Šebek, drží mlejn na 2 kola, pila pustá, 12 str. rolí, 2 potahy, 1 jalovice, 1  svině

V r. 1665 je na něm uváděn mlynář Jiřík Rous (od r. 1658 měl v nájmu Mikulovský mlýn).

1666, 1673 Jiří Rous, "mlýn má o 2 kolách, pila jest pustá, takže toliko místo zbývá"

1704 Jan Rous, "platí 3/4 zl. a má 2 složení, z nichž jedno mele, druhé poroucháno. Byl dlužen polovinu nápadníkům."

V roce 1692 se v něm narodil Jan Ferdinand Raus (Rous). Ten se stal císařským radou a roku 1735 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem "rytíř z Rausenbachu a pán na Zruči". Roku 1755 byl dále povýšen do stavu rytířského. Stal se majitelem Zruče nad Sázavou, Krasoňovic u Dolních Kralovic. Raus z Rausenbachu zemřel roku 1762.

Jeho sestra – Dorota – se roku 1711 provdala za Vojtěcha Čámského, syna vladyky Matěje Čámského z Ostrého, majitele manského statku ve vsi Čím. Tak se mlýn Rausův stal majetkem rodu Čámských, kteří jej vlastnili po následující dvě století (viz přehled držitelů mlýna). (MŠr)

1768 Vojtěchův vnuk Hynek Čámský (1758-1836) dostává za vyučenou, 1775 se stává mistrem mlynářským a majitelem mlýna, nakonec se stal prvním cechmistrem cechu mlynářského v Novém Kníně 

1840 František Čamský

Události
  • Významná osobnost či událost spojená s mlýnem
  • První písemná zmínka o existenci vodního díla
  • Vznik mlynářské živnosti

1854 František Čámský (+14.7.1870), mistr mlynářský v Novém Kníně, žena Vilhelmina, dc. Augustina Holoubka, měšťana a mistra koželužského z Nového Knína čp. 97 a Marie Bartuňkové, dcery mlynáře z čp. 154. II. manž. Marie roz. Nevařilová z Nového Knína čp. 5 (1796-12.11.1866)

V roce 1872 František Čámský (1829-1899) přestavěl mlýn na válcový (první v Novém Kníně). Mohutná patrová budova mlýna byla upravena v novorománském slohu se stupňovitými štíty, dostala téměř zámeckou podobu (MŠr)

1908 symetricky přistavěna nová hospodářská stvení

1912 Karel Čámský a Marie roz. Buňatová z Ostrého (1878-2.4.1940 na Kalinově mlýně v Malé Lečici), šlechtický titul již neužívají 

1930 majitel syn Karel Čamský ml. (1901-1935)

1935 převzal nejmladší bratr František Čámský (1912-1965), bratr Božík (Bohuslav) se 1922 přiženil na Kalinův mlýn do Lečic

Hospodářský typ mlýna
Smíšený

1956 František Čámský zatčen a odsouzen na 3 roky

Mlýnský náhon, který začínal u Tylova náměstí, byl zrušen někdy na přelomu 60. a 70. let 20. století. Od té doby mlýn chátral víceméně bez údržby. (MŠr)

Události
  • Zánik mlynářské živnosti

1989 mlýn prodán

V části areálu mlýna vznikla na začátku 90. let 20. století truhlárna, která však poměrně brzy zbankrotovala. Hlavní (mlýnská a obytná) budova nebyla nikterak opravována ani tehdy. Chátrání celého areálu pokračovalo, další škody napáchala vichřice, která poničila střechu hlavní budovy.

2013 v majetku mlynářského rodu Tesárků.

K jistým změnám došlo v létě r. 2015, kdy byla opravena střecha tohoto dlouhodobě zanedbaného mlýna. (MŠr)

Mlýn byl v r. 2023 bez svolení památkářů zbořen.

Události
  • Zánik budovy mlýna

Příjmení mlynářů působících na mlýně:

  • Rous
  • Čámský
  • Šebek

Historie mlýna také obsahuje:

1651-1654 Ondřej Šebek

1665 - Jiřík Rous

1704 - Jan Rous (syn předešlého)

1711 - Vojtěch Čámský (jeho manželkou byla Dorota, dcera Jana Rouse)

asi 1744 - František Čámský (syn předešlého)

1775 - Ignác Čámský (syn předešlého)

1809 - František Čámský (syn předešlého)

1855 - František Čámský (syn předešlého)

asi 1899 - Karel Josef Šebastian Čámský (syn předešlého) (MŠr)

-1935 - Karel Čámský ml. (syn předešlého, RR)

1935 - František Čámský (bratr předešlého)

 


Zobrazit více

Mlýn je vyobrazen na:

Předměty spojené s osobou mlynáře a provozu:

    neexistuje
    05 2024
      venkovský
      mlýn na malé řece (1000 – 7000 l/s)
      mlýnice a dům pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené
        zděná
        jednopatrový
        Patrové stavení mlýna s fasádou s prvky novorománského stylu je datované rokem 1872. V roce 1908 byla symetricky přistavěna hospodářská stavení. K roku 1930 měl mlýn dvě kola na svrchní vodu o výkonu 6,5 HP. Je autenticky dochován, ale neudržován a ve špatném stavu.
        Popis objektu vycházel z fotografií pořízených mezi lety 2006 až 2018, které byly nalezeny na různých webových stránkách. Jedná se pouze o fotografie exteriéru, který bude popsán. Interiér nemohl být popsán z důvodu chybějících materiálů a demolice objektu. Nutno však prohlásit, že budova představovala hodnotný a autentický prvek nejen v údolí říčky Kocáby a je politováníhodné, že se jejímu zboření nedalo zabránit.
        Celý areál mlýna tvořil soubor venkovských staveb se sedlovými střechami. Hospodářská stavení byla jednopodlažní. Mohutná budova byla dvou až částečně třípodlažní s půdorysem do písmene L, situovaná na východní straně pozemku. Zděná budova, dříve omítnutá, byla ze smíšeného zdiva tvořeného lomovým kamenem se směsí cihel. Ve štítech, záklencích oken a nik pouze z pálených cihel. Místy viditelný zbytek omítky žluté a bílé barvy. Severní průčelí s přístavbou mělo dohromady sedm okenních otvorů, jižní taktéž sedm. Západní–jihozápadní měla 39 okenních otvorů a východní devět. Střecha byla sedlová krytá bobrovkami, až na přístavek na severní straně, kde byla střecha pultová pokrytá pravděpodobně polykarbonátovými vlněnými deskami. Na severní straně střechy, kde bývala obytná část, se vyskytovaly dva zděné komíny. Obytná část s mlýnicí se nacházela pod jednou střechou, avšak s oddělenou dispozicí. Krov byl pravděpodobně konstrukce vaznicové s šikmými stolicemi, což nám naznačují historické plánky na rekonstrukce.
        Severní průčelí tvořila obdélná přístavba a severní štít jižního křídla. Přízemí mělo tři obdélné osy s klenutým cihelným pasem a s dalšími náznaky bývalých dvou os, u kterých byl taktéž patrný klenutý cihelný pas. Přízemí a patro bylo děleno kordonovou římsou, na kterou navazovaly do prvního patra lizény. Ty tvořily tři lizénové rámy, ve kterých byla vždy umístěna jedna okenní osa segmentově zakončená. Ve štítu byla jedna obdélná okenní osa s klenutým cihelným pasem, pod kterou v úrovni patra byly minimálně další dvě okenní osy v lizénových rámech. To nelze však s jistotou říci, jelikož jsou schované za pultovou střechou.
        Východní obdélné průčelí bylo okapově orientované k náhonu, který byl zasypán. Přízemí bylo čtyřosé. Jedna osa představovala vstupní otvor s klenutým cihelným pasem. Napravo od ní obdélná okenní osa s klenutým pasem a v části přístavby na východní straně taktéž. Nad vstupním otvorem byl jeden okenní otvor s mříží. Přízemí bylo od 1. patra odděleno kordonovou římsou, která byla u čtvrté osy zleva přerušena, za oknem pokračovala dál. Z římsy vystupovaly lizény tvořící rámy. Patro mělo pět okenních os. První a druhý rám zleva byl vyplněn jednou okenní osou se segmentovým zakončením. Ve třetím lizénovém rámu byly dvě okenní osy. Čtvrtá osa zleva z horní poloviny představovala osu slepou, dolní polovina byla vyplněna obdélným okenním otvorem. Na přístavbě v úrovni patra byla jedna okenní osa s mříží.
        Jižní průčelí mělo sedm okenních otvorů. V přízemí se nacházely dvě obdélné okenní osy, z nichž jedna byla slepá. Přízemí a patro bylo taktéž děleno kordonovou římsou, na kterou navazovaly lizény tvořící dva lizénové rámy. V obou rámech se nacházela jedna okenní osa se segmentovým zakončením. Stupňovitý štít s pravoúhlými ústupky, byl ve spodní části lemován profilovanou korunní římsou s pultovou stříškou, krytou bobrovkami. Uvnitř štítu byla dvojice půlkruhově zakončených oken s cihelným klenutým pasem. U vrcholu štítu byl kulatý zavětrovací otvor.
        Hlavní západní průčelí lze rozdělit na čtyři části – západní štítové průčelí, západní průčelí přístavby, jižní průčelí západního křídla a západní průčelí jižního křídla. Tato fasáda byla nejpropracovanější z celé budovy.
        Západní průčelí přístavby mělo dva okenní otvory s cihelným klenutým pasem. Jedna obdélná osa byla v přízemí. Druhý okenní otvor, segmentově zakončený, byl v patře vně lizénového rámu nasazeného na pásovou římsu.
        Západní štítové průčelí mělo 12 okenních otvorů. Fasáda přízemí byla pravděpodobně pokryta hladkou kvádrovou bosáží, po které jsou v pravé části stopy. Přízemí bylo členěno jednou obdélnou okenní osou. Patrová římsa procházela balkónem v prvním patře, ke kterému vedl vstupní otvor segmentově zakončený. Po pravé i levé straně vstupního otvoru byla jedna okenní osa taktéž segmentově zakončena. Nad prvním patrem byla půdní nadezdívka či polopatro, které bylo děleno rovněž pásovou římsou. Na tu z obou stran navazovaly lizény vytvářející jeden obdélný vodorovný rám. Rámce byly ozdobeny vystouplými motivy ondřejského kříže, těsně kladenými vedle sebe ve vodorovném pásu a na krajích fasády v lizénách pod sebe. Uvnitř rámu byly dvě dvojice půlkruhově zakončených okének se zbylou nadokenní římsou. Mezi dvojicí okének se nacházelo lichoběžníkové štukové rámování pole, ve kterém je nápis:
        F. W. C.
        N. B. P. W. Z
        LP. 1872
        63
        Stupnicový štít s pravoúhlými ústupky měl ve spodní části hlavní korunní římsu, pokrytou bobrovkami. Ve štítě byly tři půlkruhově zakončené okenní otvory, z nichž prostřední byl vyšší. Nad ním v cípu štítu byl kulatý zavětrovací otvor s cihelným klenutým pasem. Otvor byl vyplněn zdobnou mřížkou vytvářející květinový motiv.
        Západní průčelí přístavby mělo dva okenní otvory s cihelným klenutým pasem. Jedna obdélná osa byla v přízemí. Druhý okenní otvor, segmentově zakončený, byl v patře vně lizénového rámu nasazeného na pásovou římsu.
        Jižní průčelí západního křídla má 12 okenních otvorů. Přízemí je tříosé s náznakem lizény v pravé části rohu, tak tomu bylo i v patře. Patro mělo taktéž tři osy se segmentovým zakončením. Z kordonové římsy zbylo velmi málo, ale s jistotou lze říci, že zde byla. Mezi první a druhou osou zleva byla orámovaná půlkruhově zakončená nika. Půdní nadezdívka byla oddělena patrovou římsou, ze které vycházely tři lizény vytvářející dva lizénové rámy. V levém rámu byla jedna dvojice půlkruhově zakončených okének a v pravém dvě dvojice. Ve vodorovném pruhu lizénového rámce nad okny byly vystouplé dekorativní motivy tvaru čtverců, kladených vedle sebe s absencí spodního ohraničení. Pod střechou se nacházela bohatě profilovaná korunní římsa.
        Západní průčelí jižního křídla, ve kterém byla mlýnice nemá půdní nadezdívku. V přízemí se nacházelo devět okenních otvorů. V dolní části bylo pět os s tím, že první a čtvrtá osa představovala vstupní otvor s kamenným ostěním. V horní části přízemí byly čtyři osy, z nichž třetí osa byla vstupním otvorem taktéž s ostěním, která přesně navazovala na vstupní otvor z dolní části. Patrová římsa dělila přízemí s patrem, ve kterém byly čtyři okenní osy. Z římsy vycházely čtyři lizény vytvářející tři rámy. První a třetí rám obsahoval jednu okenní osu, druhý – prostřední – osy dvě. Podoba vodorovného pruhu lizénového rámce nad okny i korunní římsy byla totožná jako u jižního průčelí západního křídla.
        Julie Hacklová
        • zdobený zděný štít
        • plastická omítková výzdoba fasád a štítů
        • epigrafické památky (nápisy, datování aj.)
          • zcela bez technologie aj.
          Destrukce budovy mlýna pochopitelně způsobila i zánik jeho technologie. Nicméně dlouhodobé chátrání a špatný stav stavby silně naznačují, že se uvnitř žádné mlýnské vybavení nenacházelo už dávno před stržením stavby. Archivní fond Mlynářského ústředí paradoxně obsahuje nejrozsáhlejší soubor materiálů ze všech zmíněných mlýnů. Materiály se především týkají strojního vybavení, rekonstrukce a plánů či kontingentů námezdního a obchodního mletí.
          Žádná položka není vyplněna
          1654, 1666, 1673 mlýn má o 2 kolách, pila jest pustá
          1704 má 2 složení, z nichž jedno mele, druhé poroucháno.
          V protokolu z roku 1876 ze Sbírky listin a plánů ku vložce vodní knihy se uvádí, že mlýn „…pozůstává o třech složení a sice o dvouch kamenů českých a jednoho uměleckého…“ Zbylé strany řeší spád vody u jezu a jeho opravu.
          V dokumentu z roku 1912 se píše, že se mlýn skládal z přízemí a tří podlaží. V přízemí mlýnice se nacházely palečná kola ke třem vodním kolům s hlavními převody a jeden hranolový vysévač. První patro pojímalo dva francouzské a dva české kameny, jednu porcelánovou a jednu šrotovou stolici s válci, jeden čistící stroj na krupky a sortýr. Ve druhém patře byla umístěna jedna žitná stolice s válci, dva vysévače – jeden hranolový a druhý krupičný, jednu trojdílnou savku a triér. Poslední – třetí etáž obsahovala jeden prachový cylindr (též vysévač), tarár se žejbrem, jeden sortýr a enryku. Kapsové dopravníky jsou rozmístěny po všech patrech. Mlýn disponoval třemi vodními koly na vrchní vodu s cca průměrem 320 cm. První kolo mělo šířku koreček 130 cm a hloubku 30 cm, druhé šířku 85 cm s hloubkou 25 cm a třetí o šířce 70 cm a hloubce 25 cm.
          Záznam z Mlynářského ústředí
          Rozsáhlá složka Čámského mlýna eviduje vysoké množství úřední korespondence probíhající mezi majiteli mlýna a Mlynářským ústředím, a to hned z několika důvodů: změny majitelů, inovace mlýnské technologie či stanovení kvót pro mletí. Vyskytuje se zde taktéž vícero změn a přepisů v dotaznících.
          První dotazník k zápisu do mlynářského ústředí z roku 1939 uvádí, že hlavní mlýnská budova byla 15,5 m dlouhá a 9,10 m široká. Přízemí bylo zděné o rozměrech 9 x 5 x 2,20 m, zděné první patro o rozměrech 10 x 7 x 2,70 m, druhé patro taktéž zděné o rozměrech 13,5 x 7 x 4,30 m, půda o rozměrech 8 x 7 x 3 m a „druhá“ půda o rozměrech 5,50 x 7 x 3 m. Skladiště pro obilí se nacházelo v sýpce na půdě s kapacitou 150 q obilí a mlýnské výrobky na podlaze na půdě, kde prostor pojmul 65 q mlýnských výrobků. Kontingent obchodního mletí ze dne 7. května 1937 byl stanoven na 110 q pšenice a 140 q žita. Množství námezdního mletí ze 7. května 1937 bylo stanovené na 2 420 q pšenice a žita dohromady. Mlýn disponoval jedním pomocným dělníkem.
          K čištění obilí sloužil triér o rozměrech 220 x 55 cm, tarár o rozměrech 150 x 80 cm, prachový vysévač o rozměrech 150 x 60 cm, vše značky Josef Prokop – Praha XII. A také loupačka značky Škrdlant – České Budějovice s rozměry 800 x 600 mm.
          Stroje užívané k mletí představovaly tři válcové stolice s jedním párem válců – dva z výroby Josef Prokop – Praha XII. a jedna značky Waimanz. První rýhovaná stolice o délce válců 50 cm a průměru válců 30 cm se užívala na žito. Druhá rýhovaná stolice s délkou válců 65 cm a průměrem válců 22 cm se používala ke šrotování. Poslední hladká stolice o délce válců 40 cm sloužila jako porcelánka. Dále jeden český kámen od výrobce Gabriel Žižka, Praha XVI. užívaný ke šrotování a špicování s průměrem kamenů 105 cm.
          Vysévací stroje zde byly zastoupeny ve velkém množství. Šest hranolových vysévačů, jedna trojdílná savka a jedna jednodílná reforma, všechno od výrobce Josef Prokop – Praha XII. První hranolový vysévač o délce motáku 365 cm a průměru 100 cm sloužil k žitnému mletí. Druhý o délce motáku 150 cm a průměru 70 cm taktéž k žitnému mletí. Třetí o délce motáku 360 cm a průměru 75 cm, čtvrtý o délce 420 cm a průměru 75 cm, pátý o délce 230 cm a průměru 60 cm a šestý o délce 150 cm a průměru 70 cm. Tyto byly užívány k mletí pšenice. Dále jeden rovinný vysévač výrobce J. Kohout – Smíchov s délkou skříně 180 cm, šířkou 96 cm, dvěma díly a devíti síty v obou dílech. Jedna trojdílná savka o délce rámečku 3 cm a šířce 80 cm, která se uvádí mimo provoz a jedna jednodílná reforma k čištění krupice o délce rámečku 2 cm a šířce 60 cm.
          Opis dotazníku, který pochází z roku 1941 obsahuje mnoho změn. Další obměna strojního zařízení nastává u válcových stolicí, které se uvádějí s počtem dvou válců – dvě byly rýhované od výrobce Prokopec. První s délkou válců 650 mm a průměrem 220 mm, druhá s délkou válců 400 mm a průměrem 400 mm. A jedna byla porcelánová od výrobce Wegmann s délkou válců 500 mm a šířkou 300 mm. Mlecí kameny se zde neuvádějí. K vysévacím strojům se nově řadil hranolový třídící vysévač o rozměrech 2 300 x 800 mm, hranolový moučný vysévač rozměru 3 400 x 850 mm, hranolový vysévač o rozměru 3 000 x 800 mm, dunstový hranolový vysévač s rozměry 2 300 x 800 mm, hranolový třídící vysévač o rozměrech 1 500 x 750 mm a hranolový moučný vysévač rozměru 3 400 x 750 mm, všechny od firmy Prokopec. Čtyři se používaly k mletí pšenice a zbylé dvě k mletí žita. Dále jedna jednoduchá reforma taktéž z dílny výrobce Prokopec. Nově se uvádí kamenný šrotovník o průměru kamenů 1 050 mm – francouzský s kolmou hřídelí od výrobce Žižka, který je využíván pouze k ke šrotování. Skladovací prostory na obilí a na mlýnské výrobky se rozšířily a kapacita činí dohromady 450 q.134
          V rozsáhlém popisu změn po 31. říjnu 1938 se v opise dotazníku uvádí: „…V květnu 1941 bylo započato s celkovou rekonstrukcí strojního zařízení mlýna. Jednotlivé stroje byly postupně odstraňovány a v den šetření bylo celé zařízení mimo reformu demontováno. Válcové stolice a složení kamenů jsou částečně rozebrané volně postaveny na válcové podlaze. Ostatní stroje jsou rozebrané postaveny buď pod kolnou, nebo na dvoře. Člen komise J. Oulehle uvádí, že na podzim roku 1938 zúčastnil se soudního odhadu strojního zařízení jako soudní znalec z oboru mlynářského přímo v tomto odhadu bylo zařízení, jak je popsáno ke dni 31.X.1938, skutečně ve mlýně a soudně odhadnuto. Komisí byly shledány tyto nové stroje:
          1. Koukolník 2000 x 500 mm.
          2. Průchodová loupačka Kohout 750 x 600 mm.
          3. Tlakový filtr Kohout 100 hadic.
          4. Třídící hranolový vysévač 2000 x 800 mm.
          5. Moučný hranolový vysévač 3000 x 800 mm.
          6. Jednoskříňový dvoudílný rovinný vysévač Kohout 1800 x 960 mm, 2 x 9 sít.
          7. Válcová míchačka na mouku Kohout, válec 1500 mm, obsah 35 q.
          8. Všechny podlahy a výtahy a zásobníky
          Všechny popsané nové stroje byly do mlýna dopraveny v červenci a srpnu 1941 a v den šetření jsou právě v montáži.
          Zástupce mlýna uvádí, že v rámci prováděné rekonstrukce budou ještě postaveny tyto nové stroje:
          1. Aspiratér Kohout 400 mm.
          2. Klíčkový hranolový vysévač 1000 x 800 mm.
          3. Dvouválcový rýhovaná stolice Kohout 600 x 220 – pšeničná.
          4. Dvouválcový rýhovaná stolice Kohout 500 x 300 – žitná.
          5. Rychloběžný šrotovník Kohout ø 400 mm.
          Ze starých strojů zůstanou ve mlýně:
          1. dvouválcová porcelánová stolice Wagmann 400 x 400 mm.
          2. dvouválcová rýhovaná stolice Prokopec 500 x 300 mm jako mačkadlo na oves.
          Tato stolice nebude zapojena na žádný výtah, ani na žádný vysévač.
          3. jednoduchá reforma Prokopec 400 mm
          K popsané a právě prováděné rekonstrukci neobdržel mlýn potvrzení Mlynářského ústředí, potřebné podle…Zástupce mlýna žádá, aby Mlynářské ústředí vydalo potvrzení dodatečně a předloží Mlynářskému ústředí ve dvojím vyhotovení montážní plány rekonstrukce.“
          Žádost na rekonstrukci výše uvedeného strojního zařízení byla poprvé podána 15. června 1941. V červenci jej MlÚ zamítá, jelikož by nová stolice přesáhla délku o 5 cm, čímž by se rozšířila výrobní schopnost mlýna, kterou MlÚ zavrhovalo. Tentýž i následující měsíc se František Čámský pokouší o revizi jeho žádosti a dodatečné potvrzení. Také zde vysvětluje, že se nové stolice již nevyrábí ve stejné velikosti, kterou MlÚ požaduje. Opis k novému dotazníku, který je výše odcitován byl vyhotoven 29. srpna 1941, kdy stále nebyla rekonstrukce potvrzena. Tím se však mlynář dopustil přestupku, jelikož přes zamítnutou rekonstrukci část technologie již obnovil. Začátkem září i října byla žádost opětovně Mlynářským ústředím zamítnuta. Proto koncem října podává mlynář stížnost, kde opětovně vysvětluje své důvody „…jedná se v našem případě o normální výměnu starého strojního zařízení za zařízení nové, kteréžto zařízení odpovídá dnes všem požadavkům na ně kladeným. Rekonstrukce mého mlýna také odpovídá všem zákonným předpisům, poněvadž se tu nejedná o žádné rozšíření výrobní schopnosti, nýbrž o pouhou výměnu starého a nedokonalého strojního zařízení.“136 A odvolává se k ministerstvu průmyslu, obchodu a živností. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v prosinci stížnost zamítá a vyzývá mlynáře k odstranění nově zakoupených strojů ze mlýna jinak to povede ke trestnímu stíhání. V únoru 1942 Českomoravský svaz pro hospodaření obilím navrhuje zavést trestní řízení proti mlynáři Františku Čámskému, jelikož změny strojního zařízení byly provedeny bez potvrzení Mlynářského ústředí. Stížnost dále řeší ministerstvo zemědělství a lesnictví, ministerstvo hospodářství a práce a okrajově i ministerstvo financí. Nakonec v září roku 1942 Českomoravský svaz pro hospodaření obilím potvrzuje změnu určitých zařízení mlýna, s tím, že se výrobní schopnost mlýna nerozšíří.137
          Nový stav strojního zařízení od září roku 1942 ve mlýně je následovný: k čištění jsou určeny klíčkový hranolový vysévač o rozměrech 1 000 x 800 mm, aspiratér firmy Kohout o rozměru 400 mm, triér rozměru 2 000 x 500 mm, tlakový filtr značky Kohout se 100 hadicemi a průchodová loupačka s pláštěm výrobce Kohout o rozměrech 750 x 600 mm. K mletí pšenice sloužila dvouválcová rýhovaná stolice značky Kohout o rozměrech 600 mm x 220 mm a dvouválcová porcelánová stolice značky Wegmann o rozměrech 400 mm x 400 mm. Pro mletí žita dvouválcová rýhovaná stolice o rozměrech 600 mm x 300 mm zn. Kohout. K vysévacím strojům se řadil hranolový třídící vysévač o rozměrech 1 500 x 750 mm, hranolový moučný vysévač rozměru 3 400 x 750 mm a jednoskříňový dvoudílný rovinný vysévač od výrobce Kohout s rozměry skříní 1 800 x 960 mm a dvou dílech s devíti síty. Pomocným strojem byla ležatá moučná míchačka s válcem o rozměru 1 500 mm a obsahu 35 q z výroby firmy Kohout. Dále šrotovník s kameny o průměru 400 mm taktéž zn. Kohout a dvouválcové mačkadlo na oves s rozměry 500 x 300 mm zn. Prokopec.
          Zaniklý
          • pila
          1654-1666 pila pustá
            Typvodní kolo na vrchní vodu
            StavZaniklý
            Výrobce
            Popis1654-1704: 2 kola
            V r. 1930 zde byla 2 kola na svrchní vodu, průtok 0,128 m3/s, spád 3,31 m, výkon 6,5 k.,
            2 kola o vnějších průměrech 280 cm a šířce mezi věnci 150 cm, jejich výkony byly 6 KS a 4 KS.
            Typvodní kolo na vrchní vodu
            StavZaniklý
            Výrobce
            Popis1654-1704: 2 kola
            V r. 1930 zde byla 2 kola na svrchní vodu, průtok 0,128 m3/s, spád 3,31 m, výkon 6,5 k.,
            2 kola o vnějších průměrech 280 cm a šířce mezi věnci 150 cm, jejich výkony byly 6 KS a 4 KS.
            Typelektrický motor
            StavZaniklý
            VýrobceAEG
            PopisMlýn byl hnán jedním elektrickým motorem s výkonem 6 kW, nijak nespecifikovaným, kromě výrobce Křižík. Motor poháněl šrotovku, porcelánku, reformu, sortýr, dunsťák.
            1941: mění se počet elektrických motorů – místo jednoho se ve mlýně nacházejí dva od výrobce AEG s výkoností 4 kW a 6 kW.
            Typelektrický motor
            StavZaniklý
            VýrobceAEG
            PopisMlýn byl hnán jedním elektrickým motorem s výkonem 6 kW, nijak nespecifikovaným, kromě výrobce Křižík. Motor poháněl šrotovku, porcelánku, reformu, sortýr, dunsťák.
            1941: mění se počet elektrických motorů – místo jednoho se ve mlýně nacházejí dva od výrobce AEG s výkoností 4 kW a 6 kW.
            Historické technologické prvky
            AutorMinistersto financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněnísešit 01 (Praha), s. 12
            AutorMinistersto financí
            NázevSeznam a mapa vodních děl Republiky československé
            Rok vydání1932
            Místo vydáníPraha
            Další upřesněnísešit 01 (Praha), s. 12
            AutorMilan Caha
            NázevČámského mlýn, Rausův mlýn, Nový Knín
            Rok vydání2010
            Místo vydání
            Další upřesnění
            Odkazhttp://www.hrady.cz/index.php?OID=8318
            Datum citace internetového zdroje25.2.2016
            AutorKopáček, Ludvík
            NázevVladycký rod Čámských z Ostrého. In: Sborník Jednoty starých českých rodů v Praze, Roč. IX, č. 3, s.
            Rok vydání1938
            Místo vydání
            Další upřesněníčlánek
            Odkazhttp://www.historie.hranet.cz/heraldika/sjscr/sjscr1938-3.pdf
            Datum citace internetového zdroje25.2.2016
            AutorHlávka Miloš
            NázevNová naděje pro beznadějnou ruinu?
            Rok vydání2015
            Místo vydání
            Další upřesnění
            Odkazhttps://novyknin.wordpress.com/2015/07/28/nova-nadeje-pro-beznadejnou-ruinu/
            Datum citace internetového zdroje25.2.2016
            AutorLibor Doležal
            NázevRousův mlýn
            Další upřesněníIndustriální topografie
            Odkazhttp://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V008043
            Datum citace internetového zdroje03 2025
            AutorPetr Kadlec
            NázevLetopisy královského zlatohorního města Knín
            Rok vydání2013
            Místo vydáníDobříš
            Další upřesněnís. 261
            AutorPetr Kadlec
            NázevKlapot vodních kol nad Kocábou
            Rok vydání2025
            Místo vydáníDobříš
            Další upřesněnís. 60-64
            AutorJulie Hacklová
            NázevVodní mlýny na Novoknínsku a stavebněhistorický rozbor vybraných objektů
            Rok vydání2025
            Místo vydáníPardubice
            Další upřesněníbakalářská práce na FF Univerzity Pardubice

            Žádná položka není vyplněna

            Základní obrázky

            Historické mapy

            Plány - stavební a konstrukční

            Historické fotografie a pohlednice

            Současné fotografie - exteriér

            Současné fotografie - exteriér - detaily stavebních prvků

            Vytvořeno

            4.6.2012 19:41 uživatelem Jan Pešta (Jan Pešta)

            Majitel nemovitosti

            Není vyplněn

            Spoluautoři

            Uživatel Poslední změna
            Rudolf (Rudolf Šimek) 1.5.2025 09:03
            Radomír Roup (Radomír Roup) 15.6.2018 18:22
            Mach Tom (Petr Kadlec) 2.2.2026 21:21
            doxa (Jan Škoda) 2.4.2026 23:02
            srubarski (Michal Šrubař) 26.2.2016 09:27