Dolní mlýn; Untere Mühle

1654 Berní rula - v Bezděkově nelokalizovaní mlynáři:

1) mlynář Paul Wettinger, 6 str. rolí, 4 potahy, 3 ks hov. dobytka, 6 prasat

2) mlynář Mates Tuncer, 1 str. rolí, 4 potahy, 5 ks hov. dobytka, 7 prasat

Mlýn existoval již v 1. polovině 18. století.

Na přelomu 18. a 19. století zde byl mlynářem Georg Säckl s manželkou Barbarou. Mlýn po nich převzal jejich syn Johann Michael Säckl s manželkou Marií Tietz, dcerou sedláka z Nové Vsi. V období 1818 až 1835 se jim zde narodilo 7 dětí:  Bartholomeus (1818), Margaretha (1819), Georg (1820), Mathias (1821), Johann (1825), Anton (1828), a Michael (1835). V letech 1817 až 1819 žil na mlýně také mlynářův bratr Johann Georg Säckl s manželkou Magdalenou, který měl také mlynářskou živnost.

V polovině 19. století byl majitelem mlýna Mathias Säckl, syn předchozího mlynáře narozený v roce 1821. Jeho manželka pocházela rovněž z mlynářského rodu Säcklů. Byla jí Katharina Säckl, dcera mlynáře Johanna Georga Säckla z Weismühle, obce Málkov čp. 1. Z manželství vzešly 3 dcery Anny (1850), Maria (1851) a Katharina (1855). V letech 1851 a 1852 zde žil také Mathiasův starší bratr Georg s manželkou Marií.

V roce 1857 Mathias Säckl již nežil. Vdova  Katharina  se znovu provdala, a to opět uvnitř mlynářské rodiny Säcklů. Jejím druhým manželem byl Georg Säckl, syn Johanna Säckla, mlynáře na Bodenmühle v Málkově čp. 3. V tomto manželství se narodila dvojčata Andreas a Maria (1857), syn Josef (1859) a dcera Magdalena (1861).

Mlýn zdědila Anna, nejstarší dcera zemřelého mlynáře Mathiase Säckla. Ta se provdala za Johanna Schlögla, syna Georga Schlögla, mlynáře na mlýně v Bezděkově čp. 10. Tak se na tento mlýn dostal mlynářský rod Schlöglů.  Nejstarší syn a budoucí mlynář Josef se zde manželům Schlöglovým narodil v květnu 1873, následovali další 2 synové Anton (říjen 1874) a Georg (leden 1876).

Sčítací operátor z roku 1921 zde zaznamenal mlynáře a zemědělce Josefa Schlögla (narozen 1873) s manželkou Annou, rozenou Wartovou (1883) a dětmi Josefem (1908), Georgem (1909), Marií (1911), Wilhelmem (1913), Annou (1918) a Johannem (1920). Na mlýně bydlel mlynářův bratr Georg Schlögl (1876) a služka Marie Zupferová.

V Seznam vodní provozů z roku 1930 byl provoz evidován jako mlýn, pila a elektrárna.

Posledním majitelem do odsunu německého obyvatelstva byl syn předchozího Georg Schlögl (narozen 1909).

Po roce 1945 osídlil opuštěný mlýn Bohumil Bělík, ten však již v říjnu 1946 mlýn opustit, protože zde zůstal sám a nemohl vše obhospodařovat.

Po Bělíkovi sem přišel Vojtěch Král, kterému byla kromě mlýna čp. 1 v roce 1950 připsána také nemovitost čp. 63 včetně pozemků. Není známo, jak zde Vojtěch Král hospodařil. V roce 1972 byl mlýn již zbořeninou.

Do dnešních dnů se z mlýna nedochovaly žádné zbytky zdiva, pouze zarostlé nerovnosti v terénu.